Squating je založený na zpochybnění práva něco vlastnit

Jak vyřešit rozpor mezi právem vlastníka a smysluplným využitím opuštěných budov? A mají squateři právo osidlovat nemovitosti, ve kterých léta nikdo nebydlí? Slova paragrafů se střetávají s volnomyšlenkářským myšlením anarchistů, jež ke squatingu sahají nejčastěji.

Squating zažil svou zlatou éru v neslavných devadesátkách minulého století, kdy se kromě neonacistů, probouzela také nejrůznější anarchistická uskupení, jež se pokoušela v rámci nové politicko – společenské situace prosadit svůj pohled na svět, kde zákony představují potížisty, protože paragrafy neodpovídají přání levicových anarchoautonomních skupin.

Mezi prvními vlaštovkami squaterů byl v roce 1990 dům U divého muže na Praze 1. Ten měla od ministerstva vnitra v pronájmu Linhartova nadace a dům sloužil jako alternativní centrum, kde se pořádaly koncerty, výstavy a další kulturní akce. Nájemní smlouva nadaci skončila 30. listopadu 1989 a od té doby se nemovitost přeměnila de facto na squat. Beze smlouvy, v rozporu se zákonem lidé z Linhartovy nadace odmítali objekt opustit, i když byli úřady k vyklizení prostor několikrát vyzýváni. 11. ledna 1990 budovu obklíčila policie, došlo k odpojení vody, elektřiny, plynu…..anarchisté se společně s disidenty chystali k okupační stávce……….republika se setkala poprvé se squatingem.

Čeští squateři si často vybírají nevyužité obecní byty nebo nebytové prostory. Anarchisté se svým jednáním pokouší na několika čtverečních metrech vytvořit svůj vlastní alternativní životní prostor, kde panují pravidla vlastní sociální minirevoluce. Je to boj ideálů, jež se často kvůli nerespektování daných pravidel střetává s obtížemi a nepochopením.

Squating si zahrává, dokonce je založen na zpochybňování základního práva kapitalismu něco vlastnit.

Squateři k obraně squatingu dodávají: “My si bereme jen to, co už nikomu potřebné není: to, co už bylo vyhozeno, opuštěno. V tomto smyslu není naše “parazitování” pro nikoho zátěží…….V mysli anarchisty neobydlené domy nejsou nikým vlastněny, protože je nikdo neobývá. Majitel se nestará o technický stav nemovitosti, a proto v očích anarchisty existuje právo použít něco někým nevyužívané ke svým potřebám, protože anarchismus neuznává soukromé vlastnictví. Kdo určí, zda ten či onen objekt není pro někoho potřebný? Nemá náhodou každý právo se svým majetkem dělat to, co uzná za vhodné?……v takovém myšlení je ukryta nutná dávka naivity, populismu i slepoty vnímat realitu v celé své šíři.

Anarchismus je politická ideologie usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem. Ve své podstatě anarchismus představuje v reálném světě nefunkční koncept, ve kterém stát a státní moc představuje nutné zlo. Anarchisté odmítají hierarchii prezentovanou státem, zákony……paragrafy vnímají jako vnucování něčího řádu bez ohledu na osobní postoje. “Proč dodržovat něco, s čím nesouhlasím“……..i proto policie jako nástroj represe, požadující chovat se dle zákonů, představuje “bastardy” s notoricky známým A.C.A.B.

Postoj anarchistů – squaterů je jasný: “Zákon není neutrální. Byl zvolen konkrétními osobami , v určitém kontextu a určitém období. “Být občanem” to může být také chápáno jako: být odpovědný, být schopný přemýšlet, zpochybňovat to, co se považuje za dané, poukazovat na problémy a posouvat se vpřed, směrem k jejich řešení. Například: problém prázdných prostor.“………..je občansky zodpovědné rozporovat zákon, jež není v konfliktu s Listinou základních práv a svobod, nebo mezinárodním právem?

Cokoli co vzniká, vzniká v určité historické etapě a podílí se na tom konkrétní lidé, to je normální. Zásady anarchistů vznikají také v určité etapě a podílejí se na jejich tvorbě také konkrétní lidé, hnutí…. Musí existovat obecně platné kodexy, pomocí kterých se musí řídit každý bez rozdílu. Nespokojenost se zákonem lze v demokraciích projevovat demokratickou cestou a nikoli porušováním například zákona o soukromém vlastnictví, jež je deklarované v Listině základních práv i svobod.

Z pohledu anarchistické ideologie si jsou všichni rovni a obsazení budovy je projevem spontánní revolty vůči pochybným kapitalistickým a demokratickým zásadám,

vůči kterým demonstrativně anarchisté vystupují. Není proto divu, že se na squatingu podílejí nejrůznější levicově anarchistická uskupení.

Squaty představují v očích krajně levicových názorů samosprávné skupiny, zóny(síť alternativních prostorů) ve společnosti, kde není třeba peněz, kde je možné žít podle názorů krajně levicových radikálů. Squateři říkají, že jejich aktivismem je tvoření, budování, experimentování…..ukazování toho, jaký by svět mohl být…..je squat přesně to, co společnost potřebuje? Squating je věc velmi křehká, protože všechno, co squateři vytvoří, se zhroutí okamžikem vystěhování.

Squateři ve squatech vytvářejí pro anarchismus ideální prostory, ale svět nejsou ochotni změnit

Squating není ustálené hnutí, dokonce nemá ustálený politický světonázor, ale svou povahou odpovídá anarchistickým představám. Jednotlivé, protizákonně obývané objekty usilují na veřejnosti o veřejné uznání, kdy squateři sami sebe označují za ochránce budovy, protože svépomocí opravují objekt, jež léta chátral. V médiích vystupují jako zastánci alternativní kultury, kde mladí nebudou mít příležitost páchat trestnou činnost, protože navštěvují kurzy věnované keramice nebo bojovým uměním. V obývaných objektech pořádají squateři kulturní akce, koncerty, recitály, čajovny, kavárny, bary, pirátská rádia, opravují kola, provozují ekologické zemědělství……….jenže ani taková činnost, i kdyby byla milionkrát pravdivá a veřejně prospěšná, nikomu nedovoluje v očích zákona zabírat cizí majetek.

Veřejným zájmem číslo jedna není “zkulturňovat prostředí”, ale chovat se, tak jako všichni ostatní, podle zákona, kde každý jedinec smí dělat to, co zákon nezakazuje a nesmí činit to, co zákon svými paragrafy nazývá za přestupek nebo trestný čin

Používat něco bez souhlasu majitele je nemorální, ale zároveň protizákonné. Pokud někdo bez souhlasu majitele, nájemní smlouvy, obývá nemovitost, poté má majitel zcela správně právo požádat policii o prokázání totožnosti “okupovatelů”. Poté majitel může požádat u soudu o předběžné opatření a policie může na základě rozhodnutí soudu vyklidit objekt. V tomto ohledu není o čem diskutovat. Když nájemci skončí nájemní smlouva, má objekt opustit. Pokud squateři osídlili opuštěnou budovu, byt bez souhlasu majitele, poté se opět dopouštějí protiprávního jednání a policie musí jednat.

Zákony v demokracii platí pro všechny bez rozdílu na politické názory i postoje.
Squatery spojuje heslo “Obsaď a žij”, ale i odpor vůči domovním spekulantům a státní bytové politice.

Obyvateli squatů bývají mladí lidé, jež v revoltě vůči systému vidí dobrodružství, hrdinství, naplnění ideálů i příležitost vymanit se z požadovaných standardů, jež je každý člověk nucen dodržovat. Kromě nich jsou obyvateli okupovaných prostor také nezaměstnaní, bezdomovci, imigranti, rádoby intelektuálové radikálně levicového směru, narkomané, ale také alkoholici. V mnoha případech jsou ve squatech tolerovány měkké drogy, jejichž užívání “propadli” také někteří intelektuálové. Kouření tzv. trávy často představuje standard dokreslující odpor vůči systému.

Tvrdé drogy bývají často ve squatech přísně zakázány, i když v některých případech mohou squaty sloužit jako místo kriminálních živlů.
V zabraných domech a bytech vznikají různé specifické komunity a záleží na jejich složení, zda v objektu jsou asociálové, feťáci, alkoholici, nebo intelektuálně založení jedinci

Squatteři na sebe zbytečně upozorňují, když se v nezákonně obývaném objektu chovají hlučně, zapalují ohně v budovách, nebo kupí uvnitř objektů i venku v okolí odpadky. Není divu, že si lidé bydlící v těsném sousedství stěžují úřadům.

Hlavními důvody pro zásah policie jsou kromě stížností majitelů také nadměrný hluk a nepořádek

V případě nuceného vyklizení objektu se squateři snaží vykreslovat jako bojovníci co svým počínáním něco dokázali, viz vyjádření jedné ze squaterek ze squatu Milada: „Ačkoli jsme squat neuhájili (s tím se stejně nedalo moc počítat), neprohráli jsme a nejsme pouhé oběti policie.”

Obsazení budovy je vnímáno, jak již bylo v článku řečeno, jako politický protest, “tzv. ukázka tlaku zezdola”Ukázali jsme, že umíme i nenásilnou akcí zasáhnout společnost, upozornit na problém a přimět stát, aby ukázal zuby.”…….anarchisté stojí o mediální prezentaci, aby bylo co nejvíce vidět, že právě tady a teď jsou na přesně lokalizovaném území lidé, jež kvůli obhajobě neúcty k zákonu, odporu policie jako moci státu udělají všechno, co v daný okamžik umí a mohou. Vylezou na střechy budov s transparenty, protože média utvářejí názory, názory utvářejí společnost, společnost utváří média……

Squateři staví majitele před hotovou věc, zatímco v případě vyzrazení chtějí s majitelem jednat.

Nelegální obyvatelé nemovitostí k tomu dodávají: “Někteří squateři, spíše než postavit majitele před hotovou věc, jej žádají o souhlas s užíváním jeho prázdných prostor. Většinou se setkají s neúspěchem a majitelé si pospíší, aby prostory zazdili, vědouce, že je o ně zájem. Postavit majitele před hotovou věc bývá obvykle nenásilná přímá akce, prostě způsob, jak zahájit dialog: nutí silnějšího, aby vzal na vědomí slabšího a to, co se mu pokouší sdělit. Bez tohoto “puče” by slabší nebyl nikdy vyslechnut“……..ale to není často pravda, jak si následně ukážeme.

V mnoha případech squateři nejednají předem s majitelem nemovitosti. Potichu ji obsadí. Viz svědectví squaterky, jež se podílela na utváření squatu Milada: “O tom, kolik v Praze vznikne squatů, nerozhodne jeden střet s policií a jedna dopředu dlouho ohlášená přetlačovaná, ale to, kolik squatů se nyní obsadí potichu a kolik lidí je bude ochotno v případě potřeby hodně nahlas bránit.

…..a o to jde především. Obsazování neobydlených domů, bytů — squating — je hrou na kočku a myš, kdy anarchisté v roli myšáka dráždí policii, proto aby následně také za pomoci sociálních sítí mohli obhajovat svůj “politický plán anarchismu”. I proto je hlučné chování ve squatech v rozporu s plány anarchistů.

Brzké odhalení obsazení budovy je také jedním z důvodů razantní obrany, razantního aktivizování lidí na sociálních sítích k obraně squaterů před policií, jež následně po několikanásobném upozornění nezákonné obyvatele nemovitosti vyžene ven.

Zlatou manou anarchistů je žít bez peněz, bez regulací státu a jeho zákonů……proč by zrovna squateři měli dostat šanci žít někde de facto zadarmo?

Když mohou pracovat, jsou zdraví, slouží jim nohy i ruce…….z tohoto úhlu pohledu se squating jeví jako parazitování na společnosti, kdy se očekává od těch, co vydělávají, že nechají ostatní žít zadarmo podle svých pravidel, zatímco ostatní se pravidlům musejí podřizovat. Něco na tom skutečně bude. Alespoň v případech, kdy v objekty neslouží jako volnočasové objekty nebo prostory určené k provozování alternativní kultury. Ale i v těchto případech tyto prostory, pokud k tomu mají příležitost a jsou třeba ve vlastnictví města, požadují úlevu z nájmu, legalizaci za zvýhodněných podmínek……..proč by měly dostávat výhodnější pravidla a podmínky než jiná volnočasová zařízení? Nebyli by squateři schopni jednat legální cestou s městy o převzetí vybydleného a nikým neobývaného objektu k pořádání kulturních akcí? Neslouží squating v těchto případech jako účelový nástroj k získání mediální pozornosti i budoucích výhod, jež by jinak těžko anarchisté získali?

Squateři ve jménu anarchismu odmítají soukromé vlastnictví, ale k okupované budově, bytu se často chovají jako vlastníci

Squateři by měli usilovat o to, aby prázdné prostory byly osidlovány sociálně slabými, nebo těmi, kdo nemají kde bydlet…….

Proč prázdné budovy a byty obsazují squateři místo sociálně potřebných spoluobčanů?

Squateři by mohli budovy a byty opravit svépomocí a mohli by je předat sociálně slabým. Samotní squateři na takovou poznámku dodávají: “Jak bojovat za to, aby lidé nejméně zaopatření obsazovali prázdné prostory? Nemáme chuť jít jim dělat propagandu. A nemáme chuť jít lobovat. Tradiční práce aktivisty se nám zdá nudná, příliš teoretická, odosobněná, domýšlivá“…..jinými slovy, squateři líbivě v médiích hovoří o bezdomovcích a prázdných domech a bytech, zatímco aktivně neudělají nic pro to, aby se do nich chudí dostali.

Squateři nejsou feťáky, pokud měkké drogy nepovažujeme za škodlivé. Nejsou to automaticky asociálové. Každopádně squateři nemají právo brát cokoli, co není jejich, ať už se jedná o nemovitost nebo cokoli jiného. Squating je jednání protiprávní.

Squateři se vystavují odsouzení, vystěhování, zimě, životu bez elektřiny, teplé vody……. být squaterem není nic snadného….squater hledá “svobodný” prostor, ve kterém by mohl podle svých pravidel a představ “experimentovat”. Ve svém důsledku ono experimentování může být teoreticky v rozporu s platnými zákony. Pro své prožitky, napětí, nepohodlí, raritnost i kolektivní odpor vůči zaběhnutým pravidlům se squater uzavírá do ghetta, kterým squat beze sporu je.

Squateři, mezi kterými je většina lidí s anarchistickými názory, kritizují kapitalistický a produktivistický systém, zatímco bez obtíží využívají nadbytku prostorů, nábytku i ostatních věcí k provozování squatingu.

Jinými slovy, kdyby kapitalismus nevyprodukoval nadbytek nábytku, nemohli by ho squateři využít k zabydlování okupovaných domů nebo bytů. Kdyby kapitalismus nevyprodukoval budovy, byty, jež jsou následně z nějakého důvodu nevyužívané, nemohli by squateři být squatery. To si často levicoví radikálové neuvědomují, že by bez kapitalismu, existence státu neexistovali a nemohli by si “hrát” na rebely.