Izrael aktivně podporuje zabírání palestinské vody

Izrael přivírá oči při zabírání palestinských vodních zdrojů izraelskými osadníky. Mnohdy se také samotný Izrael aktivně při takovém zabírání podílí. Toto všechno dokazuje zpráva Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí na okupovaném území Palestiny(UN OCHA). Zabírání vodních palestinských zdrojů se děje za podpory izraelského státního rozpočtu.
Izrael na okupovaném území v rozporu s mezinárodním právem zakládá izraelské osady a okupuje tím opět nezákonně okupovaná území. Často jsou tyto osady bez vodních zdrojů, a tak místní regionální rada za pomoci izraelské armády často zabavuje palestinské vodní zdroje. Tato regionální rada je financována izraelským ministerstvem vnitra. Regionální rada v těchto osadách je velmi aktivní v zabírání palestinských vod.

 Palestinští obyvatelé okupovaných území jsou poté nuceni za předražené ceny kupovat svou vlastní vodu od izraelských osadníků. Zpráva OSN uvádí 56 palestinských vodních zdrojů, které byly izraelskými osadníky zabrány. Čtyři z těchto vodních pramenů se nacházejí v tzv. zóně B, na které podle dohodě z Osla existuje palestinská civilní samospráva pod vojenskou izraelskou kontrolou. Ostatní Izraelem zabrané vodní zdroje nacházející se ve zprávě OSN pochází z tzv. oblasti C, která je pod totální izraelskou civilní a vojenskou samosprávou.

Podle této zprávy OSN jsou nejpoužívanějšími praktikami k protizákonného zabírání vodních zdrojů zejména zastrašování místních obyvatel. Velmi často je počínání izraelských osadníků v samotném rozporu s izraelským právem. Díky benevolenci izraelských orgánů tak dochází k přehlížení porušování lidských práv a izraelských zákonů. Práva izraelských osadníků jsou tak často upřednostňována před právy palestinských obyvatel. O tomto přehlížení lidsých práv hovoří také různé lidskopávní mezinárodní organizace. Izraelské orgány na okupovaných územích tak velmi často selhávají.

Vodní zdroje používané Palestinci často slouží k zavlažování izraelských palmových olivových hájů, slouží k plnění bazénů a k dalším účelům. Palestinci jsou v tomto diskriminováni. Palestinská pole se nacházejí za ochrannou zdí. Palestinci potřebují povolení ke vstupu na svá pole. Stejně tak zavlažování palestinských polí je nepřímo řízené potřebou izraelských osadníků a izraelských zemědělců. Pokud jsou velká tepla, je nedostatek dešťů, je zároveň upřednostňován izraelský osadník před Palestincem. Palestincům se vypne voda jenom proto, aby izraelští osadníci měli dostatek vody. Takovýto způsob chování izraelských úřadů je celosvětově odsuzovaným.

Izrael kontroluje všechny palestinské zdroje vody na Západním břehu a v pásmu Gazy. Na Západním břehu používá Izrael na 80 % vody z Horské zvodně, která je jediným zdrojem podzemní vody v oblasti. Voda z této oblasti by měla být rozdělena rovným dílem mezi Izrael a Palestinu. Voda z tohoto zdroje nebyla v žádném případě rozdělována rovným dílem. Ostatně to také dokládá  zpráva Amnesty International z roku 2009, ve které je mimo jiné uvedeno nerovnoměrné rozdělování podzemní vody z této oblasti. V roce 2009 žilo nelegálně, v rozporu s mezinárodním právem, na okupovaných územích zhruba na 450 000  izraelských osadníků. Zpráva Amnesty International jasně dokládá, že izraelští osadníci čerpají mnohem více vody, než která je přerozdělována Palestincům.

Průměrně podle odhadů je přerozdělováno Palestinci na 73 litrů vody denně, zatímco izraelský osadník dostává 242 až 211 litrů vody denně. Světová zdravotnická organizace přitom doporučuje minimálně přerozdělení 100 litrů vody denně. Tolik říká obecná statistika, jenže praxe říká v oblastech úplně něco jiného. Amnesty International uvádí ve své zprávě také velmi nízké množství vody poskytované Palestincům. Existují oblasti, kde Palestinec dostane ani ne 20 litrů denně.

Lidskoprávní organizace B’Tselem hovoří dokonce o 191 238 palestincích žijících ve 134 palestinských obcích nemajících přístup k vodě. Dalších přibližně 190 000 Palestinců se nachází v komunitách s velmi omezeným přístupem k vodě. V zimě a na podzim tito lidé sbírají dešťovou vodu. V létě a na jaře si Palestinci musejí vodu kupovat, většinou od izraelských vlastníků. Mnoho Palestinců žije také v oblastech s centrálním vodovodem, do kterého je voda dodávána velmi nepravidelně. Voda dodávaná centrálním vodovodem stojí zhruba 1 USD za metr krychlový, kdežto voda kupovaná od soukromých vlastníků vody je až šestinásobně větší.

43 % Palestinců přitom žije pod hranicí chudoby a více než 19 % Palestinců jsou bez práce. Nakupování vlastní vody. většinou od izraelských orgánů a osadníků, tak představuje velmi složitou zátěž rodinných rozpočtů. Kvalita nakupované vody je mnohdy velmi špatná. Pohyb Palestinců je přitom mnoha zákony omezený. Proto si Palestinci tuto vodu kupují od místních firem provozovaných většinou izraelskými osadníky. Nedostatek vody je způsobován také špatnou infrastrukturou. Organizace B’Tselem ve své zprávě uvádí, že téměř 33 % vody se ztratí v důsledku nekvalitních trubek vodovodní sítě. Navíc izraelská vodárenská společnost Mekorot v letních měsících snižuje Palestincům žijících na Západním břehu dodávku vody o 15 – 25 %.

Izrael tímto svým jednáním porušuje zcela jistě mezinárodní právo. Voda je distribuována na základě rasového určení, což opět odporuje mezinárodnímu právu. Izrael se také podílí na ničení studní a dalších vodních rezervoárů stavěných Palestinci. Na území Palestiny se nevydávají povolení ke stavbě Palestincům od roku 1967, a tak jsou veškeré rekonstrukce vodních cest a děl pokládána izraelskými úřady za nelegální. Opět nevydávání těchto povolení pouze Palestincům je rasistickým opatřením odporující mezinárodnímu právu. Izraelští osadníci mohou stavět vodní díla, kdežto Palestinci nikoliv.

Bourání vodních děl ukázal Izrael ve své veškeré nahotě, když izraelská okupační vojska zničila celou palestinskou vesnici spolu s rekonstruovanou studní, na které se podílela polská charita polského Ministerstva zahraničí. O tomto aktu Izraele hovoří například polský zpravodajský server  TheNews.pl .

Izraelská politika zásobování vodou stejně jako bourání vodních děl postavených Palestinci, je protizákonné. Izrael tak tímto neumožňuje Palestincům uspokojení základních životních potřeb. Nezávislé mezinárodní organizace poukazují na protiprávní jednání Izraele, zatímco tento stát se nadále podílí na porušování lidských práv.