Administrativní vazba aplikovaná v Izraeli je proti lidským právům

V demokratických zemích jsou lidé zadržováni za to, co provedli. Porušili nějaké zákony, dopustili se násilného trestného činu, kradli či opakovaně prováděli přestupky. Takto demokratický svět uvaluje vazbu. O dané vazbě rozhodují soudy a obviněný, posléze odsouzený, má právo použít opravných prostředků a objahobu své osoby. Princip normálního, demokratického světa je v Izraeli totálně obrácený do absurdních hodnot. Administrativním zadržováním lidi porušuje Izrael lidská práva. V Izraeli můžete být zadržený už jenom proto, že někdy v budoucnu byste se mohli dopustit činu ohrožující bezpečnost státu.

Administrativní zadržování je v mnoha nedemokratických zemích používáno k umlčování protivládních skupin. K zastrašování opozice a všech, kdo mají jiný názor. Administrativní zadržování je ukotveno  izraelském správním řádu.

Podle mezinárodního práva je možné uvalit administrativní zadržování pouze za určitých, striktně daných podmínek:

Podle mezinárodního práva může být administrativní zadržení uvaleno pouze výjimečně jako krajní prostředek předcházení možného nebezpečí.

Svévolné zadržování, neustále prodlužovaní zadržování, porušuje mezinárodní právo. Pojďme se podívat o čem konkrétně tato mezinárodní listina říká.

Mezinárodní pakt o občanských a lidských právech uvádí toto:

ČLÁNEK 9:

  1. Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být svévolně zatčen nebo zadržen. Nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z těchto důvodů a v souladu s těmito postupy, které jsou stanoveny zákonem.
  2. Každý, kdo je zatčen, musí být v době zatčení seznámen s důvody svého zatčení a musí být neprodleně informován o obviněních proti němu.
  3. Každý, kdo je zatčen nebo zadržen na základě obvinění z trestného činu, musí být neprodleně
    předveden před soudce nebo jiného úředníka, který je zákonem zmocněn vykonávat soudcovskou pravomoc
    , a má právo na trestní řízení v přiměřené době nebo na propuštění. Není obecným
    pravidlem, aby osoby čekající na trestní řízení byly drženy ve vazbě; propuštění může však být
    podmíněno zárukami, že se dostaví k trestnímu řízení v jakémkoli jiném stadiu soudního řízení a k
    vynesení rozsudku
  4. Každý, kdo je zatčen nebo se nalézá ve vazbě, má právo na řízení před soudem tak, aby soud mohl rozhodnout bez prodlení o právoplatnosti jeho zadržení a nařídit jeho propuštění, jestliže vazba není zákonná.
  5. Každý, kdo se stal obětí nezákonného zatčení nebo vazby, má vymahatelné právo na náhradu.

ČLÁNEK 4 :

  1. Je-li za mimořádné situace, která je úředně vyhlášena, ohrožen život národa, mohou státy, smluvní
    strany Paktu, přijmout opatření zmírňující jejich závazky podle Paktu v rozsahu, který si vyžádají
    potřeby takové situace za podmínky, že tato opatření nejsou v rozporu s jejich jinými závazky podle mezinárodního práva a neznamenají diskriminaci podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství nebo sociálního původu
  2. Každý stát, který je smluvní stranou Paktu, používající práva ve smyslu odst. 1 tohoto článku,
    okamžitě uvědomí prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů ostatní státy,
    smluvní strany Paktu, o ustanoveních, od nichž se odchýlil a o důvodech, které ho k tomu vedly. Další
    sdělení učiní stejnou cestou ke dni, kdy toto opatření skončí.

——————-

Tady vidíte, co říká mezinárodně uznávaná listina OSN. Izrael bezostyšně porušuje skoro všechny body tohoto výše uvedeného mezinárodního dokumentu.

Záměrně je všem administrativně zadržovaným odmítáno právo na obhajobu

Navíc Administtivní zadržování je aplikované na jedno etnikum, což je opět proti mezinárodnímu paktu.

Článek 4 navíc vyžaduje, aby státy, které využijí práva na odstoupení  předem informovaly o svém záměru generálního tajemníka Organizace spojených národů. Ovšem v době ratifikace Paktu Izrael prohlásil, že je od doby svého založení ve stavu nouze. Tedy už od začátku Izrael nedodržuje mezinárodní závazky, ke kterým se zavázal. Zadrženým neumožňuje soud a spravedlivý proces. Průměrná doba při administrativním zadržení je 6 měsíců. Nejdéle byl zadržovaný palestinský občan v administrativní vazbě 8 let. Tak dlouho jsou lidé zadržováni protiprávně.

Izrael podepsal 6.7.1951 třetí  i čtvrtou Ženevskou konvenci, která řeší zacházení z válečnými zajatci a zacházení s civilisty v období války. Ženevská konvence je pro Izrael něco jako toaletní papír. Prakticky všechny články této konvence byly Izraelem porušeny. Chová se takto demokratický stát? Izrael nejvíce porušuje mezinárodní humanitární právo, které určuje zásobení potravinami a dalšími potřebnými věcmi obyvatele válečných a ohrožených oblastí. Zároveň nezachází se zadržovanými jako s válečnými zajatci, i když sm Izrael tvrdí, že je ve válečném stavu.

Administrativní zadržení je velmi agresivní způsob jednání, který lze použít ke zpacifikování odporu v obsazených a okupovaných územích. Proto jsou na něj kladena tak striktní pravidla.

Konkrétně Ženevská konvence obsahuje toto:

ČLÁNEK 78:

“Považuje-li okupační mocnost za nutné z naléhavých bezpečnostních důvodů učinit bezpečnostní opatření vůči chráněným osobám, může jim nanejvýš vykázat místo nuceného pobytu nebo je internovat.
Rozhodnutí o nuceném pobytu nebo o internování bude učiněno v pravidelném řízení, které stanoví okupační mocnost ve shodě s ustanoveními této úmluvy. Toto řízení musí připouštět právo odvolání na dotčené osoby. O tomto odvolání bude rozhodnuto v nejkratší možné lhůtě. Zůstane-li rozhodnutí nezměněno, podrobí je příslušný orgán ustanovený touto mocností občasnému přezkoušení, podle možnosti každých šest měsíců. Chráněné osoby podrobené nucenému pobytu, které následkem toho musí opustit své bydliště, budou požívat výhod ustanovení článku 39 této úmluvy bez jakéhokoliv omezení.”

Článek 39:

“Chráněným osobám, které by ztratily následkem konfliktu své výdělečné zaměstnání, bude umožněno nalézt placenou práci a budou požívat v tom směru, s výhradou ohledů bezpečnostních a ustanovení článku 40, týchž výhod, jako příslušníci mocnosti, na jejímž území se nacházejí.
Podrobí-li strana v konfliktu chráněnou osobu kontrolním opatřením, která jí znemožňují pečovat o svou výživu, zejména nemůže-li tato osoba z důvodů bezpečnostních nalézt placenou práci za přiměřených podmínek, musí tato strana v konfliktu se postarat o její výživu a o výživu osob, které má na starosti.
Chráněné osoby mohou ve všech případech dostávat podpory ze své země původu, od chráněné mocnosti nebo od dobročinných společností zmíněných v článku 30.”

Článek 40
“Chráněné osoby mohou být přidrženy k práci pouze v takovém rozsahu jako příslušníci strany v konfliktu, na jejímž jsou území.
Jsou-li chráněné osoby nepřátelské státní příslušnosti, mohou být přidrženy pouze k pracím, které jsou normálně potřebné k zajištění výživy, ubytování, ošacení, dopravy a zdraví lidských bytostí, které však nejsou v přímé souvislosti s vedením vojenských operací.
V případech zmíněných v předchozích odstavcích budou osoby přidržené k práci používat týchž pracovních podmínek a týchž ochranných opatření jako domácí pracovníci, zejména pokud jde o mzdu, délku pracovní doby, výstroj, předběžnou průpravu a náhradu za pracovní úrazy a nemoci z povolání.
V případě porušení shora uvedených předpisů mají chráněné osoby právo stížnosti podle článku 30.”

—————-

Opět jsou tady porušována mezinárodní práva při administrativním zadržování. Osoby, které jsou prohlášeny za potenciálně nebezpečné jsou internovány do zařízení, kde ovšem ztrácí pakticky všechna svá práva. Osoby nejsou z ničeho obviněny, a přesto je jim zabraňováno využívat mezinárodně uznaných práv.

Podle výše zmíněného článku 78 Ženevské konvence nemůže nikdy adminiatrativní vazba sloužit jako náhrada za trestní řízení. Touha ochrany společnosti před osobami podezřelými z trestné činnosti nemůže být vzhledem k mezinárodnímu právu použita k administrativnímu uvěznění. Toto co provádí Izrael je opět prorizákonné a odporuje to mezinárodním konvencím, ke kterým se sám Izrael upsal. Správní vazba může být použita pouze, pokud neexistuje možnost, aby se zabránilo nebezpečí vycházející z trestího řízení nebo správního aktu, který způsobuje menší škody na lidských právech.  Navíc proti zadržovaným osobám v admintrativní vazbě nejsou zahajována trestní řízení, to by zadržované musel někdo později obvinit a v případě nemožnosti obvinění by poté zadržovaní museli být propuštěni.

Navíc podle Ženevské konvence, respektive jejíh článku 49 je uvedeno doslovně toto: 
“Hromadné nebo jednotlivé nucené přesuny, jakož i deportace chráněných osob z obsazeného území na území okupační mocnosti nebo na území jiného státu, ať obsazeného nebo ne, jsou zakázána, ať je jejich důvod jakýkoliv.”

Podle mezinárodní konvence nemohou být osoby převážené a zadržované mimo okupované území. Administrativní zadržování se děje mimo okupovaná území. Tedy  v tomto Izrael porušuje mezinárodní dokument. Převážení lidí je nezákonné a svět by měl zakročit proti porušování mezinárodních dohod a paktů. Když Izrael nezákonně okupuje Západní břeh a území náležící Palestině, měl by také dodržovat to, k čemu se kdysi zavázal. Jak pak Netanjahu chce hovořit o svém státě jako o státě demokratickém?

 

PRÁVNÍ OŠETŘENÍ ADMINISTRATIVNÍ VAZBY IZRAELSKÝMI ZÁKONY A NAŘÍZENÍMI:

Izraelské zákony a izraelská armáda protizákonně umožňují aplikace administrativního zadržování.

Administrativní zadržení na Západním břehu, včetně východního Jeruzaléma, se v současnosti provádí na základě příkazu v administrativní vazbě č. 1591.

Tento příkaz nahradil v roce 2007 předpis z roku 1988. Tento správní předpis dává právo vojenským velitelům na Západním břehu zadržet osobu na dobu nejvýše šesti měsíců, pokud existuje podezření, že daná osoba by mohla narušit bezpečnost v regionu. Vojenští velitelé mohou prodloužit zadržení na další období až šesti měsíců. Prakticky je možné kdykoli zadržení prodloužit na libovolnou dobu. Stát si tedy řekne, že odklidí někoho jen proto, že se někomu zdá pán, paní iks ypsilon dost nebezpečný. V praxi vše funguje tak, že někdo, kdo se nemusí ničeho dopustit, bude strčený na několik měsíců do kriminálu na nekonečně dlouhou dobu bez jakéhokoli obvinění, bez jakýchkoli soudů, které by odsoudili zadrženého za trestný čin. Izrael při tomto zadržování nedodržuje lidská práva.

Příkaz formálně vytváří nástroj pro soudní přezkum administrativního zadržení. Do osmi dnů ode dne zadržení, nebo ode dne, kdy byla vazba prodloužena, musí být zadržený předveden před vojenského soudce. Tento soudce může zrušit administratvní zadržení, může ho zkrátit nebo naopak prodloužit. Například u palestinského vězně Khader Adnana, který drží 60 dnů hladovku. Tento člověk je administrativně zadržován dva měsíce, je na pokraji smrti a přesto mu byla prodloužena vazba o další 4 měsíce. Mnohdy se při administrativní vazbě zapomíná na lidskost a humanitární důvody předčasného propuštění, což také odporuje mezinárodnímu právu.

Slyšení u těchto soudů jsou neveřejná. V těchto jednáních není soudce vázán jakýmkoli dokazováním o důvodném podezření, což opět odporuje mezinárodním předpisům. Dokonce ani případné domněnky, či důkazy nemusí být přítomné při soudním projednávání. Mnohdy tak zadržovaný ani neví, jaké jsou proti němu důkazy, či jaké jsou kolem jeho administrativního zadržování domněnky a podezření. Toto se vymyká jakémukoli střízlivému smyslu pro spravedlnost.

Zákon o internaci nelegálních bojovníků

z roku 2002 upravuje internaci civilistů, kteří provádějí nepřátelské akce proti Izraeli, a nemají nárok na statut zajatce ve válečném stavu podle mezinárodního humanitárního práva. Zákon definuje nelegálního bojovníka jako člověka, který se zúčastnil bojů proti Izraeli, přímo nebo nepřímo, nebo kdo je členem síl provádějících nepřátelské akce proti Izraeli. Zákon umožňuje administrativní zadržení těchto osob na neomezenou dobu, pokud se generál-major nebo jím pověřená osoba domnívá, že zadržovaná osoba by mohla v budoucnosti poškodit bezpečnosti státu. Zadržení končí, pokud se náčelník generálního štábu domnívá, že internovaný již nemůže být definován jako nelegální bojovník, nebo že jeho propuštění neublíží bezpečnosti státu.

Tento zákon je opět dalším zákonem, který porušuje lidská práva. Umožňuje si s lidmi dělat cokoli. Kohokoli bez důkazů zavřít. Nelegálním bojovníkem tak teoreticky může být i novinář píšící článek proti izraelskému postupu v Západním břehu. Izrael opět tímto nařízením vystupuje proti mezinárodním předpisům. Nezákonně okupuje Západní břeh a další území, tudíž obyvatelé tohoto území jsou obyvateli okupovaného území. Izrael několikrát hovořil, že je ve válce s Palestinci, a nyní v zákonech najednou někoho vyjímá z nějakého statutu?

Tady na tomto mém článku vidíte, že administrativní zadržování je nezákonným postupem odporujícím lidským právům.

 

Problematika Administrativního zadržování(vazby), je trochu delší, a tak už kvůli větší obsáhlosti tohoto článku, jsem rozdělil článek do dvou částí.

DRUHÁ ČÁST ČLÁNKU: ODKAZ

SDÍLET