Bude Mali laboratoří pro nejmodernější zbraně USA?

Tato velmi chudá západoafrická republika zažívá od březnových dnů velmi složité a těžké chvilky. Díky rebélii Tuaregů vracejících se z Libye a následným státním převratem vyvolaným důstojníky malijské armády, bylo Mali rozděleno na dvě části. Tuaregové, tolik médii spojovaní s teroristickou Al-Kájda, dosáhli svého a na severu Mali vyhlásili vlastní stát( pojmenovaný jako Azawad). 

Mali je sužováno především hladomorem a humanitární krizí

Mali již tak sužované hladomorem a nezřízenou chudobou, padá hlouběji a hlouběji do ještě větší a větší bídy. Obyvatelé tohoto západoafrického státu prchají do sousedních zemí s vidinou nové záchrany. Jenže tento africký region je navíc sužovaný obrovskými suchy provázenými taktéž hladomorem. Oblast Sahelu, ke které Mali také spadá, je místo, kde 15 milionů lidí nemá co jíst. Mezinárodní organizace OSN poukazují na tuto problematiku a žádají zatím neúspěšně jednotlivé státy světa o finanční podporu.

Je velmi smutné, když média zapomenou na podporu lidí trpících hladem. Například o převratu v západoafrické zemi tady uprostřed Evropy ví skutečně málokdo. Na začátku ledna se z Libye vraceli ozbrojení Tuaregové, kteří byli do této země povoláni samotným Kaddáfím. Tuaregové se tak v severoafrické zemi podíleli na válečných zločinech podnikaných proti libyjským občanům. V polovině února se objevují první zprávy o vojenském útoku Tuaregů na vojenskou základnu malijské armády ve městě Ménaka.

Hrubý nástin událostí v Mali

Tuaregové již velmi dlouhou dobu touží po samostatnosti. Mali tak během své historie zažilo  celkem tři tuaregská povstání v letech 1963-64, 1990-1995 a2006-2009. Proč Tuaregové neustále vytvářejí rebélii proti malijské vládě? Tuaregové jsou v Mali diskriminováni a je s nimi v této zemi zacházeno jako s méněcennými obyvateli státu.

Na současném povstání se podílí jen  úzká skupina Tuaregů

Na současném čtvrtém povstání se nepodílí všechna tuaregská společnost. Veškerou iniciativu převzalo Národní hnutí za svobodu Azawadu(MNLA). Azawad je území severního Mali obývané hlavně tuaregským obyvatelstvem. Před MNLA utíkají také obyčejní Tuaregové do bezpečí. Dalo by se říci, že současné povstání nemá podporu obyčejných lidí, ale pouze určité vlivné části obyvatelstva. Například v 90. letech  bylo tuaregské povstání doslova otázkou přežití. Tenkrát se do rebélií zapojili téměř všichni, dokonce i Maurové(berbersko-arabské etnikum) obývající oblast Azawadu společně s Tuaregy.

Hlavní příčinou povstání Tuaregů byl nezájem malijské vlády a ignorace teroristů na severu země

Během posledního povstání v letech 2006-2009 nebyla situace tak dramatická a do boje se opět zapojili jen někteří. Tuaregský Azawad měl politickou rovnoprávnost. Měl svou samosprávu,  poslance v malijském parlamentu, mnoho Tuaregů slouží v armádě a policii. Ale ekonomika a lidská práva jaksi v Azawadu pokulhávají. Centrální malijská vláda zapomněla do severu investovat, a tak celý Azawad je velmi ale velmi zaostalý. Tuaregští poslanci se v tichosti odstěhovali do klimatizovaných vil hlavního malijského města Bamako a taktéž zapomněli na své občany.

Semínko problémů leží hlavně ve třetím povstání Tuaregů v letech 2006-2009

Obyvatelé Azawadu tak stále více toužili po změně. Akorát způsob změny tak nějak nebyl jasný. Celý způsob řešení rozbil spor jednotlivých kmenů o nadvládu v Azawadu. Do bojů proti malijské vládě v letech 2006-2009 se zapojily hlavně upadající vládnoucí kmeny Ifoghasové, Idnan a Taghat Mellet. Podřízené kmeny nazývané souhrnně  Imghad byly proti vojenskému povstání. Měly hlavně strach, aby nedošlo k posílení pozice Ifoghasů.

Na scéně se objevuje Ibrahim Ag Bahanga, jehož vojáci stojí i za současným povstáním

Třetí Tuaregské povstání vedl  Ibrahim Ag Bahanga(z kmene Ifoghasů). Ten byl tenkrát vojensky poražený malijskými vojsky vedenými Elhadj Gamou( Imghad). Ibrahim ag Bahanga utekl pod ochranná křídla lybijského diktátora Kaddáfího. Díky vítězství nižších kmenů Imghad tak došlo k jejich povýšení do vládních funkcí a vzniklo tak napětí mezi Imghad a Ifoghasy a jejich spřátelenými kmeny. Bahanga se v lednu 2011 v tichosti vrátil do Mali, aby se znovu na přání Kaddáfího vrátil zpět do Libye, kde působil jako vůdce tuaregských vrahů.

V srpnu 2011 se Bahanga znovu vrátil do Mali, ale tentokrát s ozbrojeným konvojem a plánem vyvolat novou rebélii. Bahanga zahynul během automobilové nehody. Začátkem roku 2012 se do Mali z Libye vraceli další Tuaregové i se svojí velmi slušnou výzbrojí. Malijská vláda alarmovala na poplach a upozorňovala, že tito lidé budou bezpečnostním rizikem pro centrální vládu. V Libyi bojovalo podle odhadů přibližně 1000 malijských Tuaregů. Vláda vyslala do oblasti vládní delegaci, která měla za úkol navázat s navrácenými bojovníky přátelství a hlavně mělo dojít k podpisu mírových smluv.

Mírové plány nepřijaly příslušníci kmene Idnan a Šamanamas, kteří se přidali k Bahangovým vojákům

Navrátilci se usídlili většinou v kraji Kidal. Nastal opět spor mezi jednotlivými kmeny. Většina přijala mírové plány vlády, pouze příslušníci kmene Idnan a Šamanamas vše odmítli a připojili se ke zbylým vojákům mrtvého Bahangy. Tohle všechno vedlo k obrovskému napětí. Území Azawad připomíná Divoký západ, který je bez jakékoli  kontroly. V oblasti Azawadu už léta operuje ta tolik mediálně známá odnož Al-Kájdy nazývaná Aqmi. Korupce, krádeže, kriminalita obecně na celém území Tuaregů roste. Z toho všeho těží odnož Al-Kájdy Aqmi, která zde také obchoduje se zbraněmi a drogami.

Na spolupráci s Al-Kájdou údajně spolupracuje také malijská armáda a policie

Dokonce se šušká o otevřené spolupráci malijské policie, armády a dalších orgánů s Aqmi. Za zločiny jsou lidé v regionu záhadně propouštěni. Malijská vláda tvrdí, že se vše musí řešit skrze ekonomickou pomoc oblasti a vyhlásí Speciální program na podporu míru a rozvoje na severu Mali(zhruba 50 milionů eur), tyto peníze jsou určené na posílení armády a policie v regionu, která je mnohdy sama zapojena do nelegálních obchodů.

Na scéně se objevuje Národní hnutí za osvobození Azawadu(MNLA)

Stavby vojenských kasáren jsou ihned napadené ozbrojenci. Rozestavěné objekty jsou ihned zničené. Proto se tento program zastavil. V této době vzniká Národní hnutí za osvobození Azawadu(MNLA). Je zajímavé, že je to původně pacifistické hnutí založené v Timbuktu vysokoškoláky. Podle prohlášení MNLA je hlavním úkolem boj za demokracii a práva národů. Teprve spojením s vojáky vzniklo radikální hnutí odhodlané bojovat za nezávislost Azawadu. Jedím z klíčových bodů nové radikální MNLA byl boj proti terorismu a vyhnání Aqmi z Mali.

Do hry o moc se dostávají islámští radikálové

Do již radikální MNLA přeběhne několik vysokých důstojníků malijské armády, což je náznak nového povstání Tuaregů. Ve stejné době se na ochranu připravuje odnož Al-Kájda Aqmi. Dochází k únosu turistů v Timbuktu. V prosinci 2011 vzniká tuaregské islámské hnutí Ansar Eddin, které nemá u obyvatel severního Mali žádný úspěch. Za založením tohoto hnutí údajně stojí Iyada Ag Aghali, který býval blízkým poradcem malijského prezidenta. Svého času byl Tuaregy velmi ctěný. Později se ztrácel z veřejného života a propadal radikálnímu islámu. Podílel se například na povstáních Bahangy, působil jako velvyslanec Mali v Saudské Arábii, odkud byl brzy vyhoštěn za nekalou činnost.

Byl také organizátorem návratu toho tisíce tuaregských vojáku z Libye. Nyní se přidal k povstalcům. Nepřipojil se ale k MNLA, ale vytvořil si vlastní odnož usilující o samostatný Azawad s muslimským právem. Není tudíž pravda, že Tuaregové chtějí islámský stát. To chce pouze tento člověk a jeho lidé z jím vytvořené Ansar Eddin.

Vše začíná vojenským střetem mezi malijskou armádou a MNLA v Ménace

Začátkem ledna 2012 poslala malijská armáda posily 500 vojáků na sever země. Ti se postupně probojovávali skrze příslušníky Aqmi, MNLA a Ansar Eddin, kteří byli rozmístnění po celé pouštní krajině severního Mali. Jak jsem již uvedl, 17. ledna 2012 zaútočila MNLA na malijská kasárna v severomalijské Ménace. Tím byly zahájeny boje, které zároveň znamenaly začátek čtvrtého tuaregského povstání. Dochází k obrovským bojům mezi vládní armádou a MNLA. Lidé prchají do okolní pouště. Umírá více civilistů než povstalců. Malijská armáda se rozhodne bombardovat celé území.

Je zajímavé, že stejně razantně vláda nezakročila proti teroristům z Aqmi. Tisíce raněných vojáků z MNLA, ale také civilisté jsou převáženi do sousedního Alžírska. To se také jako garant boje proti radikálním muslimům politicky a logisticky zapojuje do celého dění.

Zahraniční média čerpají hlavně z malijských vládních informací

Zahraniční média čerpají hlavně z malijských vládních informací. Západní, tedy také evropská média, hovoří o Tuarezích jako o bezcitných vrazích, jako o někom, kdo je navždy spjatý s Al Kájdou. Ostatně to není pravda. Ano, část tuaregských žoldáků z Libye mohou skutečně tyto vazby mít, dokonce i pár představitelů ostatních Tuaregů, ale většina Tuaregů nemá s Al-Kájdou nic společného.Na území severního Mali žije na zhruba 1 milion Tuaregů a obyčejní příslušníci tohoto etnika nemají s teroristy pražádné vztahy. Dokonce nemají vztahy ani s tuaregskou povstaleckou armádou MNLA, před kterou sami utíkají do okolních zemí.

Ansar Eddin vydává prohlášení, ve kterém si přeje právo šaría a o samostatnosti Azawadu mlčí

Vláda Mali obvinila MNLA z válečných zločinů. Vládní vojáci se MNLA vzdali a posléze byli stejnými vojáky z MNLA svázáni a zastřeleni. MNLA se tváří poněkud zvláštně. Odmítá spolupracovat s odnoží AL-Kájdy Aqmi, ale spoluprácí s Ansar Eddin se vůbec nebrání. Prý oba dva mají stejný cíl – nezávislost Azawadu a náboženská otázka je podružná. 11. března 2012 Ansar Eddin zveřejnila na Youtube video v němž se hlásí k právu šária. Toto video způsobilo šok na obou stranách. Nebylo tam ani slovo o svobodě Azawadu, nebylo tam nic o MNLA. Ve videu šlo jen o boj za právo šária.

Vojenský převrat v Mali pomáhá povstalcům ze severu k moci a založení jejich státu

Malijská vláda okamžitě obvinila MNLA z aktivní spolupráce s Ansar Eddin. Stejné informace jsou pouštěny do západních médií, které celou událost rádi papouškují podle zadání malijské strany. Následně v Mali v půlce března 2012 vznikne vojenský převrat a revoluční předáci zbavují malijského prezidenta jeho postu. Tímto převratem revoluční předáci dávají možnost MNLA a Ansar Eddin dobýt celé území. Prakticky bez odporu tak vzniká prostor pro nový stát, který je vyhlášený 6. dubna 2012. Problém je v tom, že nikdo zatím netuší, kdo nově vyhlášený stát Azawad vlastně vede, je to MNLA nebo Ansar Eddin? To Ansat Eddin také ve třech nejvýznamnějších místech severního Mali pověšuje své vlajky a ve starobylém Timbuktu vyhlašuje právo šária. Západní média hovoří o Ansar Eddin jako o hnutí, které nechce samostatnost Azawadu, ale to není pravda. Oni se nevyjádřili pro jeho samostatnost, ale také nic neřekli proti jeho samostatnosti.

Francie i Africká unie odmítají Azawad uznat za samostatný stát. Africká unie vyzývá ostatní státy světa, aby se zachovali stejně.

Revoluční předáci viní malijského prezidenta ze špatného boje proti Tuaregům, proto jej prý sesadili

Revoluční předácí v Mali jsou skutečně podivnými vtipálky, když nazývají svržení prezidenta jako nucený odchod neschopného vůdce země. Ano, je pravda, že vojáci prezidenta Tourého byli do akcí vysláni s nedostatečnou výzbrojí a je také pravda, že se vládní malijští vojáci s největší pravděpodobností podíleli na masakrech v severomalijských vesnicích, které byli později prezidentskou kanceláří vydávané za oběti tuaregského řádění.

Toto všechno je pravda, ale revoluční předáci v Mali nepřevzali moc kvůli ochraně zájmů lidí, nýbrž kvůli ochraně zájmů svých vlastních. Prezidentské kampani očerňující Tuaregy uveřila zahraniční média. Tisíc Tuaregů z celkového počtu 1 milionu vytvořilo novou nálepku nájemných vrahů v Kaddáfího Libyi. Tam rabovali, zabíjeli a podíleli se na mnoha válečných zločinech. Kvůli tisícovce lidí sloužící v Kaddáfího režimu tak exprezident Touré nazval všechny Tuaregy malijského severu za příslušníky Al Kájdy a služebníky dnes již zesnulého tyrana Kaddáfího.

Za situací v Mali mohou být obchodní zájmy Francie

Mali také obviňuje Francii z podpory MNLA, protože tato bývalá koloniální matka Mali, povstání neodsoudila.  Dokonce se hovoří o tom, že Francie chce vyvolat v Mali naschvál chaos kvůli těžbě ropy. Mali je převážně pouštní zemí s nejmenší mírou orné půdy na světě. Samostatnost Mali a odchod z područí Francie byl spíše sázkou do neznáma. Tato země doposud patří k těm nejchudším na světě, ale to se pomaličku mění. Mali je také velkým producentem bavlny a zlata. Obě dvě tyto komodity se na burzách obchodují s maximálními cenami.

V únoru tohoto roku alžírská a kanadská společnost dělala průzkum na výskyt ropy v oblasti Timbuktu. V kraji Kidal byla nalezena také obrovská ložiska uranu. Mali je také geografickým mostem mezi muslimskou severní Afrikou a křesťanskou subsaharskou oblastí.

Zahájí Obama v Mali vojenskou operaci

Zahájí Obama v Mali vojenskou operaci? Tato země byla v tichosti zařazena do amerického plánu na rozvrácení islámských fundamentalistů, kteří se spojují s vůdci tuaregských kmenů. V tomto článku jsem vysvětlil vznik muslimských radikálů a ochotu MNLA s těmito islamisty spolupracovat. Pokud by se do celého konfliktu vložila Francie, mohlo by se spojení mezi muslimy a křesťany zrušit nebo částečně omezit. Podobný efekt vojenské intervence nastal například v Pobřeží slonoviny, kde po francouzském vojenském zásahu došlo k rozetnutí spolupráce mezi islamisty a dalšími účastníky.

Spojené státy americké uvažují o vojenském zásahu v severním Mali. Amerika finančně podporuje malijskou vládu a nastoleným březnovým pučem a vznikem nového státu Azawad  tak USA ztrácí jistou moc nad svým regionem. Tuto ztrátu moci si bude chtít zcela jistě vybojovat zpět i za pomoci speciálních vojenských jednotek. Povstalci ze severu slíbili, že po vyhlášení samostatnosti také přestanou s boji. Několik členů malijské armády bylo cvičeno americkými zvláštními jednotkami, které také v utajení pracují na likvidaci fundamentálních islamistů v subsaharské části Afriky.

Z tohoto důvodu boje proti fundamentalistům ze Sahelu, je Mali velmi důležitým místem pro americký Pentagon. Bude-li ponechán velký vliv islamistům z Ansar Eddin, je možné také očekávat mnohem větší činnost islamistů v celém africkém regionu, což je pro Američany něco naprosto nevítaného. Bezpečnostní situace v západní Africe je pro Američany velmi důležitá. Možná Američané využijí stejnou strategii, jakou použili v boji proti somálské Al Shabab.

Obamova administrativa se v Africe setkává s mnoha problémy. Například řada potíží v severní Africe, kdy došlo k narušení taktiky boje proti islamistům, kdy došlo k ohrožení ekonomických a politických zájmů USA. Nyní se krize přenáší do západní Afriky, která je navíc sužována krutým hladomorem. To celé by mohlo z tohoto regionu vytvořit místo s vysokou koncentrací extrémistů. Obama místo humanitární pomoci, používá diplomatické nástroje ve spojení výcviku místních vojáků, v krytí vojenských akcí pomocí OSN..

Mali by mohlo změnit Obamovo přístup při řešení afrických potíží. Pokud bude chtít Obama zasáhnout, bude muset využít především síly vojáků Africké unie. Sahara a poušť, která zaplňuje prakticky celé Mali, představuje logistický oříšek i pro samotnou Africkou unii.  Terén v severním Mali je hodně podobný terénu v Iráku nebo Jemenu. Obama zde může použít bezpilotní letouny, popřípadě jinou moderní techniku. Mali se tak může stát americkou laboratoří pro testování nejnovějších typů výzbroje.

Pokud Francie ustoupí ze subsaharského světa a dá volnost USA, nastane tak další zlomový vztah mezi subsaharskou Afrikou a zbytkem světa. Je toto rozhodnutí Francouzů správné?