Chyba je v politicích a ne u “nepřizpůsobivých”, síla je v prevenci

Nepřizpůsobiví, toto slovo na nás letí ze sdělovacích prostředků, média nás jím krmí, politici se populisticky předhánějí se svými plány na řešení. Dokonce pravice získala jakési brány netolerantních zákonů, které mají naivně něco vyřešit. Víte, všichni v této zemi sledujeme nějaký příběh kdesi uprostřed a není nám dovoleno nahlédnout na začátek. Společnost viní ty nepřizpůsobivé, aníž by se ohlédla co sama udělala a jaký podíl na tom všem má.

Je absolutně jednoduché jít a ukázat na určité viníky. Najednou tento velmi vážný problém má být chápaný jako problém Čechů s těmi druhými. A to je špatně. Všichni jsme stejní, všichni jsme Češi. Populističtí politici, aníž by se nějak zamysleli nad celým stavem, aníž by znali původ všech událostí, tak raději plácají své nesmyslné teorie do médií a přilévají tak olej do ohně. Pokud chceme něco řešit, musíme znát původ vzniku a musíme se snažit nastavit taková pravidla, aby k podobným chybám nedocházelo. Současná vládní řešení tak nějak kašlou na původ událostí a roubují další řešení, která nebudou moc úspěšná.

Česká republika, Československo na problematiku soužití slušně řečeno kašlalo. Udělalo obrovské chyby. Částečně tak nyní vychází najevo hříchy tohoto státu. Tyto hříchy jsou kryty sociální práci a dalšími činnostmi s těmito lidmi. Jiná cesta totiž z tohoto problému neexistuje, než zahajovat sociální terénní práce, než pracovat s těmito lidmi. S nástupem Nečasovy vlády a faktickému zastavení programů integrace, tak došlo k odkrytí té bolestivé rány na těle republiky.

Je také špatné myslet si to co hlásá Sociální demokracie. Za problém nemůže pouze ODS a koaliční strany. Za problém a zanedbání může z velké části také ta ČSSD, která má na krajích hejtmany, která měla povinnost dohlížet nad projekty sociální integrace. Tato strana se také podílela v minulých vládách a nese tak svůj podíl.

Města a vesnice z důsledků nedostatku peněz kašlala na sociální práce, kašlala na mnoho věcí a ovoce těchto opomenutí nenechla na sebe dlouho čekat. Hlavními viníky stavu ve Varnsdorfu a jiných městech, nejsou ti chudí lidé. Viníky jsou regionální politici, kteří by se měli svým voličům omlouvat, kteří by měli přiznat, že byli naprosto mimo a mohou za veškerý stav. Místo přiznání a pokání se politici staví do role obětních beránků. Jako špinaví náckové stojí na demonstracích a pronášejí rasistická hesla. Politická reprezentace vyvolává nové vlny na mlýnské lopatky Vandasových nacionalistů. Politik se přemění  na absolutního populistu jenom proto, aby zakryl svou obrovskou chybu.

Politici se proměnili v nástroje nacionálních propagandistů. Raději oznamují příjmy určitých částí obyvatel, raději ukazují na jeden druh občanů. Přitom tehdy při volbách by jim klidně políbili pozadí. Nyní jimi pohrdají. Jak je toto krátkozraké a nechutné. Takový politik by měl okamžitě skončit, protože ve vedení měst a obcí má být profesionál politik a nikoli packal schazující vinu na druhé.

Problém je také v tom, že v naší zemi funguje nedostatečná městská správa. Obecní a městské úřady nevyužívají všech zákonných způsobů jakými by mohli postupovat proti problémovým občanům. Proč městská policie nepostihuje všechny delikty přísně na všechny v rámci zákona? Proč policie nekoná tak, jak jim ukládají vyhlášky a zákony? Protože města nemají na městské policie peníze, nebo jim nechtějí navýšit rozpočet. Vida, jsme opět u politiků.

Kdyby totiž policie důsledně šla proti každému přestupku, zvyšovaly by se také administrativní náklady. Města to vědí, a tak u takovéhoto postihování nejde ani tak o spravedlnost, ale o to, aby se daný postih vešel do městského rozpočtu.

Mnoho starostů, radních, dokonce i měst se vrhlo na vlnu populismu. Přestali spolupracovat s agenturami věnujícími se sociálně ohroženým oblastem. Ukončili s nimi smlouvy a o nic dalšího se nestarali. Tím rázem ihned došlo k ukončení zařízení s volnočasovými aktivitami. Mládež se pofakovala po ulicích. S tím se zvyšovala kriminalita a násilnost ve městě a město s tím opět nic nedělalo. Nečasova vláda taktéž ochromila již před tím nahlodanou policii. Ta uzavírala v oblastech své služebny a opět se díky tomu zvyšovala kriminalita.

Starostové, radní a města či vesnice se dokonce vrhli na byznys s “nepřizpůsobivými”. Zřídili ubytovny, nasadili obrovské nájemné a využívali osoby na sociálních dávkách jako dojné krávy. Zároveň spolupracovali s realitními agenturami, kterým buď město platilo, nebo keré naopak platily městům, starostům a radním. Opět je tu chyba na přijímajícím městě, které si to nechalo líbit a vina je i na městě, které vysidlovalo. Navíc mnoho slov o vysidlování Romů je založeno na nepravdách a lžích.

To všechno se stalo. Vinu na všem většinou nesou politici ať už celostátní, krajští nebo místní.

Jak tedy celou tuto situaci řešit?

Zejména se nesmějí vytvářet ghetta a města by se neměla na vytváření těchto ghett podílet. Politici mající vinu za vznik ghett by měli nést politickou zodpovědnost. Ale buďme realisty. K tomu nedojde, jsme přeci v České republice a zde politici necítí zodpovědnost za své politické činy. Místa s větší koncentací sociálně slabých občanů jsou logicky místy s větší inklinací ke kriminalitě a porušování pořádku občanského soužití.

Je třeba sloučit přiměřené represivní prostředky s nerepresivními. Nestačí vytvořit zákony, které donutí občana plnit nějaké povinnosti a když je nesplní, tak za to dostane trest. Tady je třeba zahájit sociální činnost v terénu spolu se zákony. Tyto zákony nesmějí odporovat lidským právům, nesmějí odporovat mezinárodním úmluvám. Bohužel některé zákony z dílny této vlády jdou proti Ústavě a zároveň i proti mezinárodním úmluvám.

Města musí zahájit spolupráci s agenturami zabývajícími se začleňováním sociálně vyloučených. Zároveň musí města či obce podporovat různé projekty zacílené na volnočasovou práci se sociálně vyloučenými osobami. Dále je třeba, aby si města sedla se zástupci sociálně vyloučených lidí a začala už konečně vést oboustranný dialog.

Bez dialogu to nejde. Obě dvě strany musejí znát své nápady, své výhrady. Obě dvě strany se musejí domluvit v klidu bez emoci, bez nadřazenosti a podřízenosti. Musí spolu jednat jako rovný s rovným. Oba dva musejí postupovat férově. Proto, aby se sociálně vyloučení mohli integrovat, musejí mít také kam se integrovat. Je sice krásné, když  město hovoří o integraci, ale nic pro tuto integraci nedělá. Město musí nabídnout pracovní místa pro sociálně vyloučené, město má zahájit třeba s pomocí občanských iniciativ vznik různých organizací, které budou zaměstnávat sociálně vyloučené.

Nápad  vázání sociálních dávek na povinnost posílání dětí do školy není vůbec špatný.Neposíláte děti do škol, fajn, dávky vám budou sníženy. Sociální dávky nemohou být ubírány úplně. Úkolem takového opatření není ekonomicky zničit danou rodinu a vystavit ji ještě horším podmínkám. Úkolem je působit výchovně.

Nikoho nelze totiž ponechat bez finančních prostředků. Pokud by totiž taková osoba byla bez všech dávek, je tu daleko větší nebezpečí, že se uchýlí ke kriminální činnosti. Proto by bylo úplné odebrání sociálních dávek pro společnost kontraproduktivní. Existují zákony, podle kterých existuje zabavitelné minimum a podle kterých existuje životní minimum. Ostatně právě u zabavování dávek bych se chtěl na chvilku zastavit.

Řeči ODS a dalších populistů o zabavování sociálních dávek jsou mnohdy jalové. Protože tito lidé zamlčují zákony o zabavitelném minimu, které je vyšší než životní minimum, a tak mnohdy sociálně vyloučené osobě není možné nic snížit ani zabavit. Pokud by se tak dělo, dělo by se to nezákonně. Hlavně poslankyně Řápková přispěchala se zákonem, který je protiústavní a hlavně v praxi bude nevyužívaným.

Ono strhávání z dávek je sice pro někoho krásná představa, ale v praxi je mnohokrát neuskutečnitelná z důvodů zákona. A je tomu paradoxně dobře, protože úkolem výchovného prvku nemá být ožebračení a postavení do ještě horší situace.

Zároveň strhávání pokut za spáchané přetupky ze sociálních dávek může být z obecného pohledu správné. Ale opět toto strhávání nesmí být takové, aby uvrhlo dotyčné do ještě složitější situace. Takové strhávání musí být zase podle zákona. Je tu otázka, jestli takové strhávání z dávek k něčemu povede. Mnohdy se také může stát, že nepůjde nic strhnout.  Typ represe v podobě strhávání pokut z přestupků je jedním řešením, ale jak vidíte, není všespásný.

Proto tu musí být také spoupráce sociálních pracovníků, kteří s dotyčnými lidmi pracují přímo v daném prostředí. V sociálně ohrožených oblastech musí být policejní služebny. Tyto služebny svou existencí vysílají do okolí jistý signál. V oblastech musí být více policistů, musejí skutečně fungovat tak, aby trestali porušovatele veřejného pořádku. Policejní služebny v těchto oblastech by mohly spolupracovat s organizacemi zabývajícími se lidmi socálně vyloučenými. Tady musí být navázaná spolupráce jak policie, organizací, tak i města či obce.

Jasně, starostové teď řeknou: “my na toto všechno nemáme dostatek peněz”. Proboha jste starostové, tak se ozvěte vládě a dožadujte se větších financí na tato opatření. Jděte na Ministerstvo vnitra a dožadujte navrácení policejních služeben, žádejte větší možnosti při financování. Ale proboha už skutečně začněte a zahajte spolupráce s ogramizacemi, začněte něco dělat, než se vše sesype a už ani politické lži ničemu a nikomu nepomohou.

Neexistuje jednoduchý recept na vyřešení. Neexistuje recept, který by začal okamžitě působit. Je to běh na dlouhou trať, ve kterém má hlavní slovo prevence, sociální práce v terénu a větší výskyt policistů v dotčených oblastech.