Jak se žije zdravotně postiženým v arabských zemích?

Jelikož jsem sám zdravotně postižený, tak je celkem přirozené, že se zajímám o to jak se žije dalším zdravotně postiženým i jinde ve světě. Lákalo mě zjistit alespoň přibližně situaci v arabských zemích. Úkol to byl poměrně složitý. Ono sehnat relevantní informace bylo velmi těžké. Veškeré údaje v tomto dnešním článku vycházejí z několika desítek veřejně dostupných zdrojů.

Musím uznat, že některé arabské státy oproti tzv. západním zemím jsou na tom s péčí o zdravotně postižené poměrně pozadu. Dejme tomu, že se narodí dítě postižené dětskou mozkovou obrnou v nějakém arabském státě. Rodina se snaží hledat lékařskou a odbornou pomoc. Ale mnohdy ji nenajde. Zdejší infrastruktura jim nedokáže pomoci. Ani v bohatých ropných zemích není situace o moc lepší.

Často tedy takovým rodinám nezbývá nic jiného, než odejít do tzv. západního světa, kde jejich dítěti pomohou. Ale tuto možnost má velmi málo lidí. Zahraniční léčba a pomoc je pro většinu lidí nedostupná. Výsledkem toho všeho je, že handicapovaní lidé musejí žít mezi čtyřmi stěnami své místnosti. V těchto arabských zemích není primárně chápána povinnost státu starat se o postižené. Pomoc těmto lidem je přenesena na povinnost členů rodiny, ve které postižený žije.

V arabských oblastech světa je zdravotně postižený chápaný pro pečující rodinu mnohdy jako někdo, kdo je spíše pověstným černým flekem společnosti. Rodina se často za takového člena rodiny stydí a tak mu poskytuje jen povinné věci, které mu nařizuje zákon a tradice, ale jinak se o něj nestarají. Samozřejmě, že tato situace v rodinách záleží na individuálním postoji a postupu každého člena rodinného uskupení.

Musím ale také na druhou stranu podotknout, že i tato situace chápání zdravotně postiženého se v těchto zemích zlepšuje. Místní vlády zakládají osvětu a osvětové programy, kterými chtějí vysvětlit společnosti, že handicapovaní mohou být také právoplatnými celky společnosti. Problematika zdravotně postižených je daleko více závažnější než je třeba u nás v Evropě.

Je závažnější hlavně proto, že mnoho handicapovaných vzniká na základě válečných konfliktů. Lidé šlápnou na nášlapnou minu, ve válce dojdou ke ztrátě končetin nebo k jinému zranění způsobující handicap. Nejvíce osob s handicapem způsobeným za válečného konfliktu přibývá v Palestině, Iráku a Libanonu. Toto jsou státy, ve kterých ,jak všichni víme, byly velmi kruté válečné konflikty. Vzpomeňme si na izraelský masakr v Palestině nebo Libanonu, který byl izraelskou armádou několikrát odstřelován. No a Irák, tak tam je to velmi patrné.

Situace zdravotně postižených v arabských končinách se pomalu ale jistě lepší. V roce 1998 v Egyptě vznikla Arabská organizace osob se zdravotním postižením, která je jakousi koaliční organizací sdružující dalších 14 dalších podobných organizací ze 14 arabských států. Cílem této organizace je prosazovat začleňování handicapovaných do společnosti. I přes tyto snahy je prakticky velmi málo arabských měst bývá bezbariérových, ale i tato situace se pomalu lepší. Paradoxně právě nejvíc nábožensky zaměřená Saudská Arábie je na poli zdravotně postižených lidí a bezbariérovosti nejdále. Guvernér hlavního města Rijádu princ Sultan bin Abdulaziz prohlásil toto město jako první město bez bariér. Rijád je tedy za pomoci nevládních organizací přetvářen do podoby bezbariérového města. Další pokrok je zaznamenán v Jordánsku, které jako první arabský stát zavedl speciální předpisy a zákony hájící zdravotně postižené. Mimochodem právě v Jordánsku byla zavedena povinnost na veřejných budovách uvádět popisky a cedule v bodovém písmu.

Jordánsko a Saudská Arábie tedy započali záslužnou práci na zlepšování životů zdravotně postižených i v těchto částech světa.  V arabském světě se pomalými krůčky zlepšuje situace z pohledu státu, ale také se musí zlepšit situace z pohledu společnosti. A právě tam jsou největší bariéry. Tyto bariéry nejsou způsobeny islámem. Ale jsou způsobeny chápáním tradičního starého pojetí světa. Tyto mýty se velmi těžko bortí. Rijád zahájil v Saudské Arábii osvětovou akci, kterou chce zdravotně postiženým pomoci. Chce zbortit staré chápání lidí a ukazuje, že i handicapovaní mají právo na normální život.

Ale i přes tyto snahy je stále co dohánět. Podle informace UNESCO má v arabské společnosti přístup ke vzdělání jen 10 % postižených dětí. Zhruba 90 % zdravotně postižených dospělých osob je bez práce. Zkrátka tradiční společnost nevěří postiženým, že mohou pracovat. Ve zdejších lidech je stále zakořeněno, že postižený musí jenom být doma a žít z povinných darů rodiny. Snad se i zde změní mínění lidí. Velkou naději pro všechny zdravotně postižené žijící v arabském světě je postoj Saudské Arábie. Tato země má v srdcích Arabů své zvláštní místo, a tak snad po vzoru tohoto státu se uchytne stále více států a vlád.

Paradoxně právě války a válečné střety donutily některé státy arabského okruhu vytvořit i pro handicapované jakési zákonné a ochranné normy podobné těm evropským. Podívejme se třeba na Libanon. Zde díky konfliktům a narůstajícím počtu zdravotně postižených došlo k vytvoření Libanonské rady zdravotně postižených osob, díky které došlo v roce 2000 k vyhlášení komplexního zákoníku zaručujícího zdravotně postiženým práva podobná právům například zde v České republice. Tento libanonský zákon zahrnuje plnou dostupnost v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti, zdravotnictví, dopravy a daňových úlev pro zdravotně postižené.

Libanonský zákon například nařizuje firmám s 60 zaměstnanci aby 3 % těchto zaměstnanců byli zdravotně postižení , handicapovaní získali 100% zdravotní pojištění, dostali státní podporu při koupi auta….

Paradoxně právě několik vůdců prominentních rodin má v rodině někoho postiženého,  a tak také prosazují a pomáhají šíření pomoci zdravotně postiženým. Současný stav je tedy takový, že státy se většinou snaží a prosazují podporu postiženým. Často bohužel chybí právě uznání společnosti na identitu. Zkrátka jak jsem již napsal. Společnost vidí stále handicapovaného jako nepotřebného a tak ho sociálně diskriminuje. Ale i zde se to pomaličku zlepšuje. Další příčinou možnou diskriminací handicapovaných v arabském světě je chudoba. A proti ní se velmi těžce bojuje.

V současnosti jsou v arabském světě na tom nejhůře zdravotně postižení v Palestině. Během osmi měsíců v této oblasti vzrostl počet postižených o 2500 lidí. Na tyto nemocné z Palestiny se zapomíná, dokonce ani svět na ně nemyslí. Arabská organizace osob se zdravotním postižením se v této oblasti snaží alespoň trošku pomáhat. Ale díky válečném stavu a násilných útocích zde handicapovaných lidí velmi značně přibývá.

Co tedy říct na závěr? No situace v arabském světě se lepší. Státy vytvářejí zákony i postavení postižených v oblastech se ve společnosti trošku lepší. Zbývá snad jen říct, že situace handicapovaných je v různých arabských státech různá. Velmi dlouhá cesta zbývá na poli přeměny tradičního chápání postiženého na chápání nové.

SDÍLET