Kde je povinnost státu garantovaná v Úmluvě OSN?

I když Česká republika přijala dokument OSN o lidských právech zdravotně postižených, totálně na ně kašle. Tato země zcela vědomě ratifikovala dokument, u kterého věděla, že ho nebude moci naplnit. Jak vítězoslavně se tenkrát na zahradě Kramářovy vily rozpovídali tehdejší předseda vlády Fišer a předseda NRZP Krása. Měl tu být jakýsi milník zajišťující nový ráz, novou éru ve světě zdravotně postižených.

Ve skutečnosti se nic nedělo. Do inventáře přibyl další dokument, který má udělat dojem na zahraničí. Svět si měl na maličký okamžik všimnout, že uprostřed Evropy se myslí i na handicapované. Několikrát jsem také hovořil přímo i s lidmi, kteří připravovali ratifikaci tohoto dokumentu. Již všem bylo jasné, že tato země se zavazuje k něčemu, co nehodlá dodržovat. Na papíře se nachází nádherné věci. Skutečnost je ale totálně rozdílná.Vlk se nažral a koza zůstala celá.

13. prosince 2006 byla v New Yorku přijata Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 30. března 2007. S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 28. září 2009.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 45 odst. 1 dne 3. května 2008. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odst. 2 téhož článku dne 28. října 2009.

Zahrada plná nevyšších členů organizací postižených, televizní přenos, to všechno přispělo k vylepšenému obrazu pana Fišera, který se měl stát garantem něčeho neexistujícího. Před tím už nikdo neřekl, že tentýž premiér přihlížel snahám jeho ministrů o zrušení slevněného jízdného pro zdravotně postižené. Toto se moc neví, média tak jako vždy mčela a mlčí dodnes. Vládnutí tzv. nestranického premiéra má být pro většinu lidí vzorem a touhou po dalších nepolitických vládách ovládaných stranickými sekretariáty prokorupčních partají.

Kdypak ministr Drábek bral v úvahu onen dokument OSN? Svými návrhy zákonů ho roztrhal na miliony kusů. Handicapovaní nemají na nic nárok, každý je potenciálním simulantem a zlodějem. Jen on, pan ministr, je zdárným politikem oddávajícím se dogmatu TOPkařů. Je to právě pan ministr Drábek, který znepřístupní kompenzační pomůcky zdravotně postiženým. Opět toto porušuje několik odstavců mezinárodního dokumentu. Stát je povinen poskytnout všem zdravotně postiženým stejný přístup ke kompenzačním pomůckám.

Tyto Drábkovské návrhy absolutně odstrčí mnoho lidí od pomůcek. Peníze jsou strčeny do popředí. Napřed ukaž jestli máš 10 % z ceny pomůcky a potom ji můžeš dostat. Není bráno v potaz zdravotní postižení, ale majetkové postavení handicapovaného. Ano jistě, pár neználků může říct, že takto bohatí musí platit ze svého a zbyde více pro potřebné. Jenže to není pravda. Realita je úplně jiná.

Zdravotně postižení jsou většinou chudí, zvláště ti zdravotně postižení, kteří jsou postiženými od narození. Nemají nic našetřeno, kde tedy vezmou na důležitou pomůcku? To nikoho nezajímá. A že tímto Drábek porušuje dokument mezinárodní povahy? To ho zřejmě už vůbec nerozčiluje.

Zákony navrhované Drábkem  jsou postavené proti důstojnosti zdravotně postižených. Díky krácení dotací neziskovým organizacím pomáhajících zdravoně postiženým dochází k omezování jejich samostatnosti. Zároveň dochází k diskriminaci na pracovním trhu. Zdravotně postižení nemohou najít adekvátní pracovní uplatnění. Stát v tomto nic nedělá.  Naopak snižováním dotací a podpory chráněným dílnám způsobuje ještě větší chaos. Drábkovské šetření je postavené proti lidským právům. Vládá plýtvá tam kde nemá.

Zároveň dochází k porušování práva na vzdělání. Není dostatečný počet vzdělávacích zařízení pro handicapované, ti jsou nuceni dojíždět 50 i více kilometrů do škol. Vzdělávací systém je právě tím velmi špatným. Školy nechtějí přijímat handicapované, protože se jim to finančně nevyplatí. Zdravotně postižení nemají rovnocenný přístup ke vzdělání, skončí ve zvláštních školách, přístup ke klasickým většinovým vzdělávacím zařízením nemají. Je zde opět porušován dokument OSN.

Je stále horší přístup zdravotně postižených k osobním asistentům. Města nemají peníze, opět toto stát neřeší. Opět jsou porušována práva. Neslyšící občané mají problémy sehnat překladatele do znakové řeči. Tento problém je nejpalčivější při soudních jednáních kdy neslyšící má velmi velký problém. Stejně tak na úřadech.  Kde je povinnost státu garantovaná v Úmluvě OSN?

Stejně tak přístupnost státních úřadů, pošt, kulturních zařízení, knihoven. Tam všude se zapomíná na handicapované. Lidé na vozíku musejí nedůstojně čekat před budovami, nebo se musejí dožadovat a prosit, aby jim někdo pomohl. Bezbariérovost se zlepšuje, ale stále velmi významně pokulhává. Stejně tak přístup státních úřadů k nevidomým je velmi špatný. Tito lidé nemají přístup k informacím , úředníci často nevědí jak s takovým člověkem zacházet. Opět jsou v Úmluvě krásná slova, ale realita je totálně jiná.

Nové zákony z Drábkovy a Hegerovy dílny pouze stav mezi státem a postiženými pokřivují. Ve jménu šetření dochází k ubírání práv zdravotně postiženým. Není dodržovaný mezinárodní dokument. Handicapovaným je postupně ubírána jedna pomoc za druhou. Nezávislost handicapovaných, možnost žít normálním životem, je státem ubírána. Drábek bere postiženým kompenzační pomůcky, zázračně papírově uzdravuje postižené a už se ani nestydí doznat, že chce v tomto trendu vesele pokračovat. Postaví se klidně proti dokumentům OSN a také proti Ústavě České republiky.

Hodlá snad Vláda ČR konečně dodržovat Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením? To by musela všechny Drábkovy návrhy zrušit. Tato republika by se měla stydět. Šlape po právech lidí se zdravotním postižením, posílá je do nedůstojných situací. A co OSN? Bude stále mlčet?