Kdybys věděla…..

Kdybys věděla….. Ležíš tady ve svůdné poloze, venku hvězdy vypráví náš příběh, měsíc vykresluje tvoje křivky stříbrnou barvou, pohrává si s tvými vlasy. Studený noční větřík hladí tvoje tváře. Možná že jsem v ráji, možná jsem se neprobudil a tohle je ten nejkrásnější sen. Ty tak krásně spíš, oči máš zavřené, ústa tak lákavá, říkají jenom polib mě. Co se ti andílku zdává? Být tak s tebou ve tvojí říši, kde bychom ty a já žili jenom pro sebe. Zažít ten okamžik nekonečné sounáležitosti. 

Ty a já jsme jedno tělo, jedna mysl. Vzpomínáš na ten okamžik? Já, takové nemehlo jsem upustil na zem celou hordu učebnic a ty jediná jsi šla pomoct tomu nekňubovi. Podívala ses tak svůdně. V tom jednom pohledu jsem uviděl až na dno tvé nádherné duše. Byla tam zahrada s nádhernou loukou. Tolik jsem v ten okamžik toužil s tebou strávit celý život. Ty něžné ďolíčky ve tvářích. Ta krásná ouška skrývající se za rozpuštěnými vlasy.

Nervozitou jsi podupávala něžně nohou a jen tak se jemně usmívala. V pozadí velkého univerzitního okna zahalena do bílého světla, jsi vypadala jako anděl. Ještě dnes si vzpomínám na ty krásné hebounké prsty. To všechno je už tak dávno. Teď žijeme spolu a ležíme vedle sebe jen tak. Měsíc opět vládne tajuplné tmě a já opět nemůžu spát. Z dlouhé chvíle tě pozoruju, jsi nejoblíbenější film mého bijáku. Po celém tak nádherném dni spíš. Já opět sahám do vedlejšího šuplíku a zkouším najít úlevu v těch hnusných tabletkách.

Jsou pečlivě uschované na dně toho nejspodnějšího šuplíku a já naivně doufám, že můj životabudič nenajdeš. Jo, kdybys věděla, kolikrát mi posloužil jenom k tomu, abych s tebou mohl jít na diskotéku, abych mohl jen tak dělat, že jsem happy a free. Na čtyřech kolech, s berlemi za zády a krasavicí na klíně. Zkouším každý den hrát tu divadelní taškařici, ve které máš toho chlapa svých snů. Podíváš se na mě, prosíš svýma očima, že nedokážu nikdy říct ne. Jsme tak mladí s životem před sebou.

Lásko, doufám, že tenhle příběh bude trvat dlouho, protože nechci zažít konec. Zvykl jsem si na tvůj dech, na chuť polibků, lahodný koncert tvých prstů něžně sjíždějících po mojí kůži. Já vím, tam venku za tou tmou, za stříbrným svitem noční luny žije jiný zdravý chlap bez káry pod zadkem, bez berlí, bez tabletek a bez svých protivných dnů, kdy ty jsi naprosto andělská. Pokaždé si ke mně sedneš, povídáš si a každé mé místo bolesti zahrneš tisíci polibky.

Chvíle bolesti a smutku proměníš ve chvíle lásky a štěstí. Kdybys věděla jak moc pro mě znamenáš, jsi tou jedinou drogou, tím bez čeho nemůžu už být. Já vím, teď se snažím překonat to nechutné hučení v hlavě, nemyslím na bolavou kůži na ruce. Myslím jen na tebe. Těším se, až vstaneš a já ti dám růžičku s polibkem. Řeknu jak tě miluju, prokážeme si lásku, ukážeme si cestu do ráje. Budeš opět mým průvodcem. mojí jedinou sílou dalších dnů.

Jen mě mrzí, že se musím mnohokrát přemáhat, abych hledal sílu ztracenou v boji s nemocí. Zábava, volný čas, miliony věcí, které zvládám s velkou těžkostí. Tady je zvláštní svět, ve kterém chci být stejný jako ti zdraví kluci, kteří dokážou co si usmyslí. překonávám se i když to mnohdy bolí. Ta jedna jediná odměna ve tvém úsměvu, v polibku, to je největší cena, kterou můžu získat. Udržet s tebou krok je mnohdy tak složité. Ztrácím se ve vlastním vesmíru jako v mlžném oparu.

Lásko, život je tak těžký. Jsi mojí vílou. zachránila jsi mě a přesto musím mnoho věcí skrývat abych zvládnul ten takzvaný normální život. Je tady ta dlouhá noc, kdy se mi stýská moc. Můžu tě jenom sledovat, něžně se dotknout tvojí sametové kůže, pohladit tě, políbit. Můžu se radovat z tvojí nekonečné blízkosti. A to není prom mě málo. Víš, ty jsi můj velký zázrak……

SDÍLET