Krajní pravice chce být sexy

Krajní pravice chce být sexy. Už tady najednou nemáme šílence řvoucí na ulici pořádající pogromy na různá etnika. Vytváří se politické celky skrývající se za tradičními hodnotami. Tyto politické partaje se snaží získat co největší vliv na prezidentské okolí, protože tuší, že v těchto místech by mohly najít kvalitní zastoupení. Americké běsnění proti terorismu zavřelo vrátka antisemitismu a otevřelo nová k antiislamismu.  Ultrapravicové strany naopak ukazují na demokratičnost Izraele a běsní nad vším islámským. Čeští náckové, ultranacionalisté si počínají sofistikovaněji. Zakládají politické strany, chovají se podle právních analýz.

Zkrátka, čeští radikálové chtějí vypadat jako demokratické organizace nemající nic společného s dutými hlavami. Zkouší využít svých členů jako hlásných troub zvráceností rasismu, xenofobie a nenávisti proti všemu cizímu. Stačí se podívat na články jednotlivých blogerů na internetu. Převládají v nich rasistické výšplechy vytažené ze stranických programů. Velmi často se založí partaj jako skrytý mechanismus. Do jedné partaje nalezou současní, nebo bývalí členové náckoidních subjektů. V českém prostředí se takto infiltrovali lidé z Dělnické strany, z Národního odporu a dalších klerofašistických uskupení pod vlaječku jedné beránkovské strany.

Abych byl spravedlivý, takových politických stran, občanských uskupení je u nás v České republice více. Viz. Bátorovo D.O.S.T. a spoustu jiných. ‘Například Národní odpor se velice dobře učí od svých německých neonacistických bratrů. Udržují kontakty s německou NPD. Tento německý vzor českých zvrácenců má doslova armádu právníků obhajující kroky nácků před státem a právem. Podobně si ultrapravicové strany počínají i zde. Organizují pochod, vytvoří právní posudek svých právníků a tím jakoby demokraticky dokazují oprávněnost svých kroků.

Jednou z nejviditelnějších změn českých neonacistů a extrémistů je styl oblékání. Ta nejvyšší smetánka, ti co jsou na vrcholu hierarchie, ti nosí ty nejdražší obleky světových značek. Při demonstracích a městských “akcích” se změnilo také oblékání nižší vrstvy extrémistů. Pryč jsou časy Landových odrhovaček o bomberech a těžkých botách až nahoru zavázaných. Dnes styl oblékání okoukali nacionalisté od antifašistů a antiglobalizačních aktivistů. Pochody extrémistů tak mohou připomínat smuteční vycházky etrémních názorů. Černá barva, černé brýle a šátek přes obličej. Jo to je kolorit dnešních nacionálních výtečníků.

Zároveň klesá počet nacionálních kapel. Pryč jsou jalové kroky Sládkových stoupenců kašlající na zákony a dodržování práva. Stále častěji budou ultrapravicové strany používat práva k obraně jejich zvráceností. Kruté násilí se tak skrývá za kabátek nacionalistického zneužívání práva pro svoji obranu. Ultrapravicové strany se čím dál více podobají pyramidám. Tam nahoře jsou velmi inteligentní lidé mající ošálit společnost, níže už jsou méně inteligentní celky mající dokázat, že oni nepropagují rasismus, fašismus a už vůbec ne nacismus. Pouze tam níže se nacházejí ti násilníci. Velmi často si nová partaj zachová napojení na větší radikály a s nimi spolupracuje. Samozřejmě takováto spolupráce je oficiálně popírána. Dokonce se spolupracovníci naoko tváří jako největší nepřátelé.

Divadlo je tady tak moc vítané. Extrémismus, rasismus, xenofobie, odpor k islámu, to všechno musí být lidem podané ve zlatém pozlátku jako pozlacené a jediné pravé hodnoty. Nenávist musí být podaná v sexy vypadajícím obalu. Nabízí se tady jedna otázka. Když nacionální strany, ultrapravicové subjekty hájí právníci, jsou to také ultrapravicově orientující se lidé, nebo jsou to obyčejní šakalové sahající za peníze po každé mrtvolce? Pokud tedy právníci toto vše dělají za peníze, kde ultrapravicové subjekty berou tolik finančních prostředků na ochranu nacionálních zvrhlostí? Kdo je v tomto případě financuje, kdo je sponzoruje?

Tady můžeme jen hádat. Financování nacionálních partají je asi stejně tak průhledné jako londýnská mlha. Každopádně většinou takoví právníci v letech puberty buď byli členy náckovských skupinek, nebo s nimi sympatizovali či sympatizují. Mají právní vzdělání, a tak dělají ďáblova advokáta. Je veřejným tajemstvím, že i v policii, armádě a mezi právníky je čím dál více nacionalistů a nácků. To je velmi, ale velmi nebezpečné. Vzpomeňme si například na Švédsko osmdesátých let a na atentát na tehdejšího ministerského předsedu. Tenkrát muselo ve švédské policii dojít k její totální přestavbě, protože náckové se dostali až do nejvyšších pater policie.

Zvláště u armády je výskyt nácků a extrémistů velmi nebezpečný. Získáváte tak výcvik například v bojovém umění, ve střelbě se zbraní a spoustu dalšího. Takový nácek poté může sám školit další nácky a může tak docházet k vojenské profesionalizaci náckovských bojůvek. To je velmi nebezpečné. Vzpomeňme si na to, kolik bylo přistiženo vojáků s vytetovanými náckovskými insigniemi. Bezpečnostní informační služba několikrát upozorňovala na tento trend vojenské profesionalizace extrémistů.

Ostatně české prostředí má také svou specifickou cestu podpory extrémních názorů. Samotný český prezident, Václav Klaus, sympatizuje s celky politického nebe obecně označovanými za nacionální a ultrapravicové. Sám prezident a jeho okolí se morálně silou svého postavení nebo přímo aktivně podílel na zrodu například Svobodných občanů a dalších. Dokonce do těchto stran a uskupení jsou zainteresováni členové Klausovy rodiny.

Ultrapravicové politické strany u nás nemají takový úspěch jako například v sousedním Německu, a tak zkouší svou cestu třeba v podpoře vlivných politiků.

Opět tak nacionální uskupení mohou v očích některých spoluobčanů díky podpoře politiků nabrat na vážnosti a na příležitostech. S jednou partají tak vzestoupí nejen ta stranička nebo uskupení. Ale spolu s nimi postoupí výš celá ta pyramida nenávisti vytvářející nacionální hodnoty.

České extrémistické sikupiny a strany si počínají přímo obratně. Nenásilnou formou třeba s pomocí článků a podpory různých politiků a médií, tak oslovují společnost. Čeští nacionalisté také využívají nenávisti lidí k současné vládě. Vytvářejí na sociálních sítích skupiny proti vládě, vytvářejí si tím potažmo další širokou základnu lidí, kteří si mylně myslí, že mezi řádky podávaný rasismus, nenávist, antiislamismus je naprosto legitimním názorem projevujícím nesouhlas s vládou. Podprahové sympatie tak získávají na intenzitě.

Extrémisté se netají se svým úmyslem dostat se co nejvýš. V Českém prostředí k tomu má sloužit divadélko na slušné, právo ctící, hájící pouze toho otce nebo matku od rodiny. Samozřejmě je toto celý nesmysl. Dokonce i ty největší zvrácenosti mohou přebalené do hezčího balení vypadat jako andělská zjevení, i když ve skutečnosti se jedná o nebezpečné svobodu oklešťující nesmyslnosti. Vedle partají se snaží prosadit i jednotlivci. Podívejme se na miliardáře majícího kořeny v zemi vycházejícího slunce. Ten také prosazuje extrémní myšlenky a názory, dokonce chce být prezidentským kandidátem.  Tato země, tento stát by měl přehlédnout pro někoho sexy vypadající extrémistické celky.

Extrémisté nesmějí dostat šanci a lidé by si to všechno měli uvědomit.