Multikulturní svět je kořením lidské společnosti

Multikulturní svět je kořením lidské společnosti. Co se to s námi stalo, že jsme na tento velmi důležitý fakt  zapomněli? Pokládáme rasismus, selhání národních vlád za selhání multikulturalismu. Mluti kulti je odmítané populisty a rasisty. Každý nový, cizí, žijící v blízkosti populistů a rasistů je těmito lidmi chápaný jako špatný, ohrožující element.

Přitom, kdybychom neměli multikulturní svět, nemohla by existovat současná civilizace. Díky mísení několika kultur, náboženství a ras docházelo ke vzájemnému obohacování se. Viz. například můj článek o tom, kdo je správným Čechem. Díky obchodnickým setkáním ve středověku, evropští kupci poprvé dopravili na kontinent střelný prach, papír a nové postupy v lékařství a v dalších vědách. Ten dnes někým opovrhovaný islám také přispěl spoustou dobrého. Podívejte se ve Španělsku na ty nádherné stavby, dech beroucí architekturu.

Nebýt obrovských starodávných měst, kupeckých středisek, nikdy bychom se tak rychle nevyvíjeli. Právě na základě multikulturního pojetí společnosti vznikaly prastaré říše. Babylon, Persie, Mezopotámie. To všechno by nevzniklo, kdyby se nemísily národy, a kdyby se společenství neokořeňovalo pravidelnou dávkou nových a zajímavých nápadů. Všechna velká města minulosti, ale i současnosti, jsou středisky multikulturního koloritu.

Podívejme se třeba na New York, Londýn, Paříž, Hamburk a další. Evropa má nemalé problémy, a tak se snažíme hledat nového viníka. Nejbližším sousedem je multikulturní svět těch prapodivných cizinců, kteří se už dávno stali obyvateli evropských zemí. Zkreslují se údaje, vydávají se za pravdu. Na jedné straně média hovoří o ohrožení Evropy muslimy. Nikdo se nesnaží zjistit relevantní a neideologicky naladěné údaje. V Evropské unii podle statistik v roce 2007 žilo na 16 milionů muslimů, což je něco kolem 3 % z celkového obyvatelstva EU. Tolik procent lidí opravdu neohrozí naši Evropu. Opravdu se musím smát naivitě rasistických hlupáků.

Rasisté multikulturalitu spojují pouze s muslimy. Je přeci moderní odmítat soužití několika skupin obyvatelstva. V multikulturním světě musíme být tolerantními, chápajícími a méně militantními. To, co na Zemi existuje od samotného počátku civilizace, je naráz popletenými evropskými politiky nazýváno jako špatná cesta. Copak existuje evropský, nebo moderní multikulturalismus, a to, co dalo základ velkým říším a pokroku je něco jiného? Stáváme se krátkozrakými a ve snaze zakrývat chyby národních vlád odsuzujeme něco, co bylo zcela běžné v Ašókově říši, tak jako v Egyptě nebo staré Číně.

Samotné spojování slovanských kmenů dalo zárodek národům a ty poté vytvořily státy a území. I toto byl multikulturalismus, kmeny se spojovaly, kultury odlišných rázů se slučovaly v zájmu hospodářském i bezpečnostním. Tenkrát to multi kulti bylo v pořádku, ale teď odmítneme něco, co je zcela bežné? Multikulturní svět dává nový impulz k novým začátkům. Život v multikulturním světě si žádá toleranci a vzájemné respektování spolu s pochopením jednoho před druhým.

Proto jsme přišli na onu rouhačskou myšlenku o tom, že multikulturalismu je dost. Jak jednoduché je pustit hlupáky v kravatách a oblecích ke slovům. Političtí baziliškové odmítnou klidně i svatý grál, jenom proto, aby vlezli svým občanům do pozadí. Udělají cokoli, aby si zajistili budoucí volební úspěchy. Je snazší přijít a říct, něco tady selhalo, dnes už to neplatí. Politici nepřistoupí a neřeknou, multikulturní svět není problematickým, to pouze naši předchůdci v minulosti přijali špatná pravidla a pozvali příliš mnoho cizinců jako levnou pracovní sílu, nepostarali se o ně, nedali jim šanci na normální život, a tak tu máme problém, se kterým si nyní nevíme rady. Přiznání chyby, zvláště té politické, se nenosí.

To co mělo dnes podle politiků selhat není multikulturalismus, ale národní politika přistěhovalectví, národní systém péče o pozvané dělníky a pracovníky. Podívejte se v jakém prostředí žijí tito lidé třeba v Paříži, v jakém prostředí tito lidé žijí v Dánsku. Mnohdy jsou přistěhovalci žijící několik let v těchto zemích bez jakéhokoli nároku na sociální zajištění. Problematika přistěhovalectví je velmi složitá a závažná.

Sama Evropa se nechová k těmto lidem fér. Raději odepíše něco, co je zcela běžné. Soužití několika komunit vedle sebe neselhalo, selhal systém států a hloupost politiků.

Problémy sociální politiky byly uměle vydávány za notné podpory médií jako projevy šílenosti multikulturního světa. Nacionalisticky orientovaný francouzský prezident všech těchto záměn využil a dokonce se v této zemi vyzývalo k odebírání občanství dětí zahraničních dělníků, kteří pracovali jako nejlevnější pracovní síla ve Francii. Tenkrát, když je Francie potřebovala, tenkrát, když Západ chtěl zbohatnout, tak přizval zahraniční občany ze svých kolonií a spřátelených zemí velmi rád, dnes naopak tyto samé lidi vyhazuje jako rozbitý magneťák.

Politická vypočítavost a zastírání nemocí Evropy je pohřbívána za pláštěm rasismu a hlouposti, kterému začali věřit někteří nejnajivnější Evropané. Žádné médium nepřišlo a nepoukázalo na demagogické lži evropských politiků. Multikulturní svět nemůže být nikdy obehranou písničkou, nemůže být uměle vytěsňován. Je totiž naprosto normální a samozřejmou součástí každé vyspělé společnosti. Ani ti největší rasisté, fašisté nebo neonacisté nezmění tento fakt. Mohou si vykládat pohádky plné nenávisti a nesmyslů. Multikulturní svět tady bude vždy, dokonce ani ti “velcí” evropští politici s tím nic neudělají.

Budoucím rysem evropanství je otevřenost a to jak politická, tak i společenská. Se sílící vlnou globalizace musí zákonitě docházet k větší míře multikulturality. Proč bychom měli na sebe být zlými, když se můžeme navzájem obohacovat? Multikulturní svět neselhal, ten tady zůstane, jediné co selhává je ochota politiků být otevřenými. Mizí jejich ochota vést nesobecky zaměřenou politiku. Političtí činovníci stále více požadují vedení uzavřené politiky, která jim zaručí větší příjmy a také samozřejmě s tím související i větší moc.

Neodsuzujme tedy jednu věc vůli chybám někoho jiného. Multikulturní svět je tu a buďme za něj rádi. Bez něj bychom nebyli tím, čím jsme nyní.