Nemoc nesmí být nástrojem k ekonomické likvidaci člověka

Poplatek za pobyt v nemocnici nesmí být likvidační. To co zavedl ministr Heger je naprosto otřesné. Lidé s invalidním důchodem, důchodci jako takoví nemohou měsíčně vyplácet 3000 korun za pobyt v nemocničním zařízení.

Jsme jedinou zemí v Evropské unii, která vybírá ve zdravotnictví poplatek za pobyt v nemocnici za celý rok. Všude jinde je zavedený strop. Pacienti platí maximálně za 30 dnů pobytu, poté už neplatí nic. Chtěl bych vidět invalidního důchodce, který bude mít dostatek finančních prostředků na úhradu nájemného ve svém bytě, který bude mít dostatek financí na placení nákladů spojených s běžnými potřebami člověka ve spojení s poplatky za pobyt v nemocnici.

Česká republika a takzvané rozšířené julínkovské zákony uvalují velmi nemocné lidi a případně jejich rodinné příslušníky do sociálně neřešitelné situace. Pan ministr se jako správný pravičácký člen vlády nezaráží nad ničím. Pár dalších lidí, které systém rozžvýká a vyplivne kamsi na chodník. Nic se neděje. Vždyť jsou to jen nepotřební invalidní důchodci s některými málo důležitými nemocemi.

Ministr Heger zavádí nechutnou praxi. Zdravotnictví má být byznysem, zdravotnictví má být nástrojem k ožebračování už tak velmi chudých lidí. Občané s velmi nízkými příjmy závislí pouze na svém invalidním důchodu se tedy musejí zadlužovat. Pokud se nezadluží, nepůjčí si od někoho, tak nebudou léčeni. Stovka denně za to nemocniční lůžko je pro takové lidi doslova likvidačním řešením. Zdravotnictví a jeho reforma nepřináší žádná řešení a úlevy na straně lidí s invalidními důchody.

Tito lidé jsou hozeni do rozbouřené vody a nikoho nezajímá jestli se při kruté plavbě utopí, nebo se na dluh zachrání. Ministerstvo a jeho nejvyšší představitelé se dali na tenký led lží, spekulací a fabulací. Pan ministr Heger se ujal role vypravěče pohádek o zázračném záchranném systému nad nemajetnými, který se v reálném světě v žádném případě nekoná. Pokud totiž přijímáte invalidní důchod, tak máte stálý příjem a nemáte nárok na jakékoli sociální dávky. Nejste považován za člověka nacházejícího se ve hmotné nouzi.

Proto jsou slova pana ministra zdravotnictví nehoráznými lžemi. Ostatně stejnou demagogickou roli si zahrál také Hegerův stranický a vládní kolega, ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.

Ten také zdravotně postiženým lhal, choval se jako ruský uzurpátor vlastnící národ umístněný kdesi uprostřed sibiře. Ministři Nečasovy vlády si hrají na samovládce, aby posléze mohla na České televizi vystoupit komentátorka z Lidových novin vykádající cosi o divadelních hrách a oprávněnosti poplatků za pobyt v nemocnici.

Najednou máme tedy dostatek nemocničních lůžek a ministr Heger uvažuje o jejich další regulaci. Málokdo si v těchto parných dnech vzpomene na zjištění samotného Ministerstva zdravotnictví. Podle něj totiž rušení počtů lůžek nepřineslo takové úspory, s jakými bylo původně počítáno. Je spíše k pláči jak si pravicově orientovaní reportéři neuvědomují sociální dopady zdravotnických deforem. Ano deforem, protože to co tato vláda dělá se nedá nazvat reformami.

Česká média ukazují na zítřejší zdravotnický happening konaný zdravotnickými odbory. Odborům jako takovým nevěřím, obzvláště ne zdravotnickým odborům. Poté co byli schopni pošlapat lékařskou etiku, co byli ochotni nechat bezbranná miminka bez lékařské pomoci, jsou pro mne tato sdružení nedůvěryhodnými. Ano, představení odborů jsou divadelními představeními trapných zaprodaných odborů. Tato země doplácí na to, že nemá subjekt, který by zastával práva normálních občanů.

Odbory nesmějí suplovat role politických stran, nesmějí suplovat opozici, nesmějí suplovat obhájce veřejných práv. Jako stát a společnost si zde vytváříme spolek, který se nám jednou nemusí vyplatit. Viz. například zdravotnické demonstrace doktorů a jejich odborů.

Víc než odbory a happeningy prohnilých odborů mě zajímá ekonomická náročnost zdravotnických reforem. Zajímá mě jak je myšleno na ty nejvíce ohrožené a chudé. Zajímá mě jak bude zajištěna zdravotní péče pro chudé. Zdravotnický systém nesmí být výrobní dvoulinkou, na které na jednom pásu se léčí ti bohatí, ti co mají na tzv. nadstandard a na ty, kteří se vezou na proděravěném pásu pro chudé.

Ze zdravotnictví se vytrácí solidárnost. Lidé chudí, odkázaní na invalidní důchody se budou modit aby se jim nezhoršil jejich zdravotní stav, protože jinak by se museli zruinovat. Nemoc nesmí být nástrojem k ekonomické likvidaci člověka. Kam jsme to jako společnost klesli? Zavedou se reformy bez jakékoli ochrany těch nejslabších. Tato vláda se chová stejně jako římští císaři. Své nevolníky klidně předhodí lvům  a nezajímá je, že se nemají čím bránit.

Zákony nemají vést k ekonomické likvidaci občanů. Zákony mají myslet i na ty nejslabší. Nečasova vláda tak za podpory neexistující opozice vyrábí legislativní zmetky.