Orgasmus nacionalistů nad Slovenskem skrývá krach tamějších nácků

Slovenské volby a jejich výsledky jsou doslova darem pro české ultranacionalisty a ty takzvané české vlastence mnohdy uctívající indické symboly štěstí. Kolik blogů, kolik slov právě tito lidé pronesli na téma Fico a vítězství sociálních demokratů? Jo je jich hodně. Máme tady jeden zajímavý paradox, ve kterém čeští socialisté hovoří s rezervou, zatímco ultranacionalisté zažívají doslova orgasmus nad slovenskými volebními výsledky.

Jednou jeden bloger vzhledem k počtu cen připomínající blogerského krále, hovoří o výsledcích slovenských voleb jako o práci lůzy, zatímco další popisuje orgasmické stavy socialistů nad volebními výsledky. Pro české luhy a háje znamenají slovenské volby především další orgasmické tahy těch nosičů svastiky a zakladatelů různých nedemokratických uskupení. Za názory jedné beránkovské partaje jsou skrývány nacionální ideály vyprávějící pohádky o větší svobodě poskytované milovaným nacionalismem.

Skrývaná nenávist ultrapravičáků nyní získává na síle. Každý levičák, ten levicově smýšlející člověk je pokládán za potencionálního vraha schopného zabít ty podivné pravičáky. Jo, přesně tímto směrem se pohybuje ta ultrapravicová myšlenka. Všichni ultrapravičáci tak nějak pozapomněli, že právě ta pravice a její Gorila způsobila ty nové volby. Tito pisálkové podivné kvality zapomněli všem občanům zdůraznit, že právě podplácení, krádeže a nezákonné spolčení pravicových politiků se slovenským podsvětím jsou hlavními architekty současného slovenského stavu.

Jo, tento detaill, ta podstatná část, je rázem vyjmuta jako nevhodná součástka v soukolí ultrapravicových zájmů. Ihned jsou ti sociální demokraté a levicoví občané pokládáni za špatný stav slovenské společnosti. Ultrapravicové  a nacionální skupinky tak vesele využijí slovenský úspěch socialistů k propagaci svých takzvaně svobodných hodnot a principů.

Ultranacionalisté jsou plni touhy po snižování daní, zatímco by sociálně slabí a zdravotně postižení živořili na pokraji existence. Kupodivu jsou to právě ultrapravičáci a nacionalisté, kteří nejvíc hýří články o socialistech a nemožnosti tohoto názorového proudu. Zároveň se ultrapravicoví blogeři ve svých veledílech zapomínají zmiňovat o totálním fiasku Sloty. Tento guru slovenských nacionalistů opět do voleb vytáhl s proticikánskou tématikou. Opět si poklesle myslel, že nenávistí a absolutním rasismem ošálí ty Slováky. No, jak je vidět, tak v klíčových okamžicích lidé skutečně nejsou těmi až tak moc popletenými ovcemi.

Jo ta hesla typu: “Do kedy budeme doplácať na ciganov? Zmeníme to!” , ukázala, že jediný, kdo doplatil na takovéto nenávistné hlášky byl samotný Slota. Ten slovenský nacionalista, který se jako zadrhnutá deska neustále vrací ke svým spoluobčanům na téma Romové a nenávist k nim. To ve mně opět vyvolává vzpomínky na populistické snažení Čunka, Vandase a dalších rádoby českých politiků. Jo, tento detail prohry slovenské nacionální scény je během ultranacionálního orgasmu tak moc zapomínán. Raději se kydá zbytečná špína na slovenské socialisty a všechny, kteří nechtěli zlodějskou vládu pravicových politiků.

Zatímco by nejradši čeští ultranacionalisté a nositelé indických symbolů štěstí nejraději oživili slovenskou Gorilu, tak jeden ze slovenských nacionalistů musí sbalit svých pár švestek a zapomenout na parlamentní kariéru. Jak příhodné a pravdivé. Možná že si z podobného fiaska slovenských ultrapravičáků berou vzor ti naši čeští nacionalisté. Strana svobodných občanů doufá, že z jejich 3.6 % volebního úspěchu ještě doženou pár procentíček aby mohli usednout v Poslanecké sněmovně, a tak se možná zříká příliš nacionálně vypadajících členů a příznivců. Proto možná také bloger František Matějka skončil v této straně. Důvod jeho odchodu neznám, ale klidně to tak mohlo být.

Každopádně členové a příznivci této partaje se stahují z reakcí na nacionální a fašizoidní články. Každý, kdo projde komentáře nad jednotlivými články, tento trend celkem spolehlivě zpozoruje. Slovenské volby uspokojí sexuálně-politické obstrukce ultrapravicových vyznavačů ozubeného kola a indických symbolů nekonečného štěstíčka, zatímco ultrapravicová politická scéna může nalézt ponaučení z chyb slovenských ultranacionalistů. Tady spíš záleží na tom, jak moc chce být ta nacionální scéna nacionální a do jaké míry chce schovávat svou nenávist a nacionálnost za umně podané repliky rádoby demokratických obdob jejich žluče.

Doufám, že čeští voliči budou stejně uvědomnělými a neskočí na špek s hořkou příchutí, který tak moc chtějí všem v okolí nabízet. Ultrapračáci mají velké pomocníky ve stavu blogerském. Mnoho  tzv. VIP blogerů jsou sympatizanté, členové, nebo bývalí členové nacionálních partají a uskupení. Ti zcela jistě začnou psát přesně tak, aby jejich články vyhovovaly potřebám jejich obdivohudných miláčků. Ultranacionalismus se pokusí zcela jistě vzkřísit, aby nedopadnul přesně tak, jako jejich slovenští kolegové.

Občané stejně nakonec nejsou takovými hlupáky, jak si nyní nacionalisté myslí. Jejich hra na jediné ochránce demokracie a práv “pravých” Čechů je totálně hloupou reminiscencí na hlupáky ze zátoky zapomnění.

SDÍLET