Pravdivá pohádka o tzv. ‘Čecháčcích’

K napsání tohoto článku mě inspiroval článek blogera Martina Uhlíře, konkrétně nápis ve znění: “Jsem českej srab, kterej čuměl, když nakládali Židy, hajloval náckům, mával komoušům a pak chtěl jistotu desetinásobku”. V tomto krátkém článku se pokusím napsat, jak si představuji tzv.’Čecháčky’ já.

Když byl “Čecháček” ( říkejme mu třeba pan Novák) malý, tak ho párkrát zmlátili Cikáni, ukradli mu nanuk a propíchli mu pláště u kola. Od té doby k nim cítí až fanatickou nenávist a myslí si, že jsou všichni Cikáni takoví jako skupinka těch grázlů. Ve škole se nikdy neučil až zas tak špatně, ale nikdy ne na výbornou. K jeho známkám z Češtiny mu pomohlo opisování diktátů zejména od jeho chytřejšího souseda… Ve škole se pokaždé postavil na stranu toho silnějšího, který ho posléze také chránil. – To samé o něm platilo i v životě – tento srab šel vždy s davem a pokaždé dělal, to co bylo zrovna v módě…

Pan Novák se za každého režimu snažil být dokonale přizpůsobivý, “splynout se šedí” a zásadně nikdy nevystupovat z řady.

Když jel v tramvaji a epileptik před jeho očima dostal záchvat, tak se pan Novák ani nenamáhal zvednout zadek a běžet do telefonní budky zavolat záchranku. Když jde pan Novák po ulici a vidí, jak tam skinheadi kopou do člověka, tak radši přejde na druhou stranu, aby se náhodou nezapletl do konfliktu, nic se mu nestalo a nedostal se tak minimálně do nepříjemné situace, kdy by musel svědčit na Policii. Když jde v noci po ulici a na chodníku vidí ležet člověka, tak se ho nikdy nezeptá, co se mu stalo a zásadně mu také nikdy nepomůže, aby si “neušpinil” ruce. Když je svědkem autonehody, tak svůj mobil použije maximálně k tomu, aby si celé neštěstí natočil a mohl pak svým známým ukazovat “akční film” co viděl…

Pan Novák svůj život totiž neprožívá, pan Novák celý svůj život spíše přežívá…

K jeho oblíbenému čtení patří bulvár, zejména Aha a Blesk, kde se vždy dozví novinky o tom, jak žijí, bydlí, s kým spí, co snídají a do čeho se oblékají Ti, ke kterým tak bytostně vzhlíží – tzv. “české celebrity”. Pan Novák nikdy ani moc necestoval. Je to spíš “baťůžkář”, který tráví svoji dovolenou převážně v českých luzích a hájích. Za humna své vlasti se jel se svou starou Škodovkou podívat k slovenským sousedům a k moři se za své pracně našetřené peníze podíval párkrát maximálně do Chorvatska, kde od místních získal přezdívku “paštikář”, díky hromadě paštik, které si s sebou pravidelně vozí, aby utratil co nejmíň peněz. Pan Novák také nezapomíná chodit vkusně oblékaný, důkazem budiž to, že si do sandálů nikdy neopomene vzít ponožky. Jelikož neumí anglicky, nikdy daleko necestoval a moc kultur zblízka nepoznal, tak mu k vytvoření jeho jednoduchého názoru na svět stačí opravdu málo. K tomu, aby si pan Valentin Kusák a jemu podobní mysleli, že “všichni muslimové jsou zlí lidé, kterým jde především o šíření nenávistných myšlenek a vraždění evropských nevěřících psů” a došel k následné rovnici: “Arab = muslim = terorista” mu bohatě stačí pravidelně číst Blesk a sledovat večerní zprávy na TV Nova. O zážitcích z Afriky a “primitivních Černoších” mu zas každé léto vypráví historky jeho bohatší soused, ekonom Jiří Musil, od kterého tehdy Novák na základce tolik opisoval, ale ani to mu nepomohlo k tomu, aby to dotáhl na nějaký stejně placený flek…

Pan Novák nikdy nebyl rasistou v tom pravém slova smyslu, jeho zážitky z dětství, zpravodajství z TV Nova a zážitky jeho bohatšího souseda mu však stačí k tomu, aby mlčky a zcela pasívně přihlížel tomu, co se nám tady snaží znovu zavést führer Vandas a jeho reinkarnovaná NSDAP, pardón tedy Dělnická strana SS.

Jeho žena paní Nováková pracuje jako vedoucí samoobsluhy, kde má každý den nepříjemné problémy se zloději, často s cikánskými zloději. Poslední zážitek s Cikány, kdy na ni Cikánka řvala: “Aby, tě rakovina sežrala!” paní Novákovou traumatizoval natolik, že si založila blog a o svých zážitcích s Cikány se pravidelně dělí s dalšími podobně traumatizovanými “Čecháčky”, kteří jí nadšeně přitakávají a pokaždé od nich za své veledílo sklidí bouřlivé ovace a obrovskou karmu. Paní Jitku Gotterovou totiž ani v nejhorším snu nenapadne, že se ve skutečnosti jedná o ocenění z rukou prosťáčkú za rasistické paskvily a obrovská karma jí vždy udělá dobře na bolavé dušičce. Konec konců – bere ji jako jistou kompenzaci za psychickou újmu, kterou každodenně prožívá ve své samoobsluze…

Největším neštěstím “Čecháčků” je že si za účelem šíření svých pokřivených černobílých světonázorů zakládají blogy a za své pravé jméno a názory se v diskusích zřejmě natolik stydí, že své nenávistné příspěvky raději píší schovaní za svými nicky. – Tito lidé cítí potřebu takto ventilovat své nahromaděné komplexy.

– Pokud jste se ve výše popsaném charakteristickém chování tzv. “Čecháčků” nenašli hned v několika bodech, tak jste lidé, proti kterým nic nemám. Zdůrazňuji zde, že termínem ‘Čecháčci’ v žádném případě nenazývám lidi pro jejich český původ, nýbrž tak nazývám určité jedince na základě jejich hluboce odsouzeníhodného jednání. Ve zkratce: Opovrhuji “Čecháčky”, kteří poklonkovali a přitakávali každému režimu za účelem osobního prospěchu, ať už to byl fašismus či komunismus. Dívali se na to, jak nakládají Židy, hajlovali náckům, mávali komoušům, chtěli jistotu desetinásobku, na blogu pro lacinou karmu plivou na Cikány a teď mě tady v diskusi budou anonymně urážet.

Všem přeji slunce v duši!                                                                   Vít Hassan

-Tento článek vyšel dříve také na  http://hassan.blog.idnes.cz/

SDÍLET