Pravým hrdinou je někdo jiný, než ta předkládaná mediální fetiš

Na pravé hodnoty zapomínáme a uctíváme jenom faleš spolu s penězi. Nevšímáme si citů. Věci jako láska, pochopení a touha pomoci druhému jsou jako nějaký jaderný odpad zahozeny někam hodně daleko a hluboko. Boj o život, boj s nemocí a pokroky byť jen o jeden centimetr, jsou zapomínané a snad se jim společnost začíná smát.

Zdraví a člověk se stávají veteší, takovou zbytečností, která neznamená vůbec nic. Možná někde se vytáhnou, když běží úžasné pořady a programy o postižených, kteří něco dokázali. Ale ani tady se neobejdeme bez podvůdku. Potichu se zamlčuje, že dotyčný postižený by nemohl sjezdit celý svět kdyby neměl bohaté a zdravé rodiče. Trošičku se zapomíná, že jedinečný cestovatel vozíčkář by nebyl cestovatelem, kdyby neměl peníze a někoho kdo mu pomůže.

Při takových záběrech se ptám, koho to tady oslavují, toho postiženého, který se jenom vozí s rodiči, nebo ty rodiče, kteří s tím postiženým cestují? Někdy je to všechno o možnostech. Média uměle strkají lidem nepravé hodnoty a nepravé chvilky. Strkají je před diváka, ukazují, že on může, on je hrdina. Kolika lidem by stačily ty peníze a zdraví pečovatelé. Ihned by cestovali stejně. Víte, doják podkreslený stejně dojemnou hudbou se zkouší udělat z nedojemné chvilky dojemnou.

Nepravé chvilky jsou vydávány za dojemné. Možná to jinak chápu, jsem také zdravotně postižený a vím co v životě je nejtěžší. Nevidím v tomto uznání tomu postiženému, ale to uznání je dávané penězům a majetku, který je vydáván rodiči. Přitom desítky, stovky, tisíce z nás každý den bojují v tichosti se svými problémy. Pokouší se postavit na nohy, pokouší se najíst tentokrát sami. Pokouší se poprvé nadechnout bez respirátoru. Po těžké operaci se vzpamatovávají a pomaličku unikají smrti. Tito každodenní hrdinové jsou zatracováni něčím, co se nedá ani srovnávat s těmito hrdinstvími.

Existují dvě možnosti hrdinství: mít peníze a být hrdinou a zároveň mít někoho, kdo mi pomůže. Existuje také to lidské hrdinství sám se postavit osudu, sám se pokusit jít dál, sám zkusit fungovat v tom podivném světě. Říkejte si co chcete, já uznávám to druhé hrdinství, protože peníze vám nepomohou. Musíte být hodně silnými abyste překonali tu zatracenou nemoc. Ty osobní výhry a osobní hrdinství, to je to, co bychom měli obdivovat. Místo úcty k těmto bezejmenným hrdinům jsme médii nabádáni, abychom hleděli k fetiši medií.

Hodnota života se tu ztrácí za hodnotou peněz. Kolik mediálně ovládaných lidí sedne na mediální klišé? Zdravotně postižení si mají brát za vzor nějaké hopsaly na vozících, mají se zaměřit na to, že je důležité být bohatým, že je důležité především mít vzdělání, že je důležité mít postavení a až někdy poté je důležité být zdravý, poté je důležité být vítězem nad sebou samým.

Ale tak to není. V opravdovém, nikoli mediálním světě, je důležitější něco jiného. Je důležité být zdravý, je důležité být tam někde uvnitř natolik silným, abych se nesložil při prvních destrukčních krocích zdraví. Poté vám peníze, postavení i vvzdělání jsou stejně zbytečné jako písek na poušti. Společnost nás učí nahlížet kladně k věcím, které nejsou důležité. Učí nás ignorovat to, co je ve skutečnosti důležité.

Nevím jak pro vás, ale pro mě je větším hrdinou dítě, které přežilo boj s rakovinou, holka, co se poprala se sebou uvnitř a snaží se bojovat s depresí. Nebo kluk, co se po týdnech rehabilitace postaví a ujde 5 kroků pomocí berliček. To jsou pro mě hrdinové. Před těmi smekám, před těmi se klaním. Těm patří sláva, těm patří ovace. Nějaké vylomeniny na vozících, nějaké cestování, nějaký sport. Toto všechno nic oproti těmto hrdinům není.

Zdravá společnost si chce poukázat na toho kluka nebo holku s handicapem jako na nějakou atrakci, která se chová stejně jako oni. Oni ti tleskači nepravým hodnotám chtějí devalvovat zdraví a člověka jako takového. Média se snaží hledat něco výjimečného, aníž by se snažila hledat něco výjimečně lidského. Tisíce lidí, opravdových hrdinů, je zatracováno, abychom mohli obdivovat mediální fetiš nepravých a pokřivených hodnot.

SDÍLET