Romové v Chanově zesměšnili Dělnickou stranu a ukázali, kam patří náckové

Romové zesměšnili Dělnickou stranu. Povedení vyholenci v černých uniformách doufali v násilí, které se nekonalo. Mám radost z toho, že Romové ukázali těm vyholencům v černých šatičkách, kde je jejich místo. Místo násilí se v mosteckém Chanově tancovalo, ulicemi se nesla romská tradiční hudba. Nacisté se zvesela marně pokoušeli ukazovat svou pokleslost.

Žádné zapálené popelnice, žádné rvačky se nekonaly. Ti náckové byli asi opravdu velmi nešťastní. Přijeli jen a jen proto, aby demonstrovali svou sílu, aby ukojili chuť po násilí a zlámaných kostech. Všichni víme, jaké jsou pokleslé ideály těch černokošiláčů. Podpora od místních obyvatel byla nulová, a tak se romským sídlištěm nesly pouze nějaké transparenty o černém rasismu.  No, nevím jak to ti hoši mysleli. Bylo to docela vtipné, když tento transparent nesli náckové oblečení v černém. Jo, sebereflekce se stoprocentně cení. Náckové měli na plakátech napsané co chtějí a co jsou zač. Jenom nevím, proč se sebekritikou vycházejí na světlo boží.

Osmdesátka nácků a přes dvěstě odpůrců náckovského stylu pouličního hrubiánství a chuligánství. Toto sakra Dělníkům nevyšlo.  Využití smrti jednoho policisty bylo nakonec špatným nápadem. Ti mladí vyznavači indického symbolu štěstí pochodovali městem, udělali si krásný výlet na čerstvém jarním vzduchu. Jenom nevím, jestli jim tato vycházka něco dá. Pochybuji, že dostanou chlapci a ženy v černém nějaký rozum. To, co dávno ztratili, to už zřejmě zpátky nezískají. Pokračovatelé naciskupinek, zejména mediálně známá neonacistka Lucie Šlégrová, procvičili své hlasivky. Z napsaného textu plného nenávisti, rasismu a ubohosti přečetli pár písmenek. No dobrá,  náckové číst umí, a dokonce i práci s megafonem ovládají.

Jen doufám, že si podobně jako Lucie Šlégrová nemyslí, že celý stát žije pouze pod hákovým křížem. Tato mladá žena je mediálně známá především tím, že se společně se svým advokátem Petrem Kočím pustila v zájmu záchrany sebe samotné do soudního znalce Mázla. Tenkrát nařkla soudního znalce z židovského původu a kvůli tomu požadovala jeho odvolání. Ostatně o této drzosti Šlégrové si můžete přečíst v mém článku zde: Neonacistka Šlégrová se spletla, nežijeme za hákovým křížem

Ten tehdy kvůli nepříjemným nátlakům ze strany extrémistů  ze své funkce odešel. Tato nenávistná žena projevující žádostí o střetu zájmů svůj antisemitismus, nyní v mosteckém Chanově vykládá moudra o neonacistických pravdách utlačovaného bílého člověka. Jo ten utlačovaný bílý člověk, to je modla snad všech nacionalistů. Ihned jsem si při této parafrázi vzpomenul na dnes již neexistujícího blogera Františka Karla Ladislava, který  kromě blogování o utlačovaném bílém muži přispíval na různá nacisticky laděná fóra. Viz. například můj článek zde: Exbloger František Karel Ladislav nechce věšet své názorové oponenty , ve kterém nebloger František Karel Ladislav vyzývá k věšení nepohodlných osob na jím zveřejněném seznamu zrádců.

To jiní neonacisté  a rasisté pochodující mosteckým sídlištěm použili jiného tónu. Zřejmě ovlivněni vládním nezdarem ministra Drábka a jeho úřadů práce, vyřvávali cosi o pracovním nasazení. Nechutné generalizace, totální neznalost a nenávist se ztrácela v rytmech romské hudby a tanečních kreací romského obyvatelstva. Nenásilnou formou tak ukázali sami Romové jakou mají ty náckovské žvásty cenu. Při naprosté přesile Romů mohlo všechno dopadnout jinak. Jenže tito lidé ukázali všem, že jsou daleko chytřejšími než nějací  nacističtí hlupáčci v černém. Sami Romové se chopili iniciativy a uklidňovali ostatní Romy, aby nepodnikali žádné násilí na tu osamocenou skupinku pomatených nacimilovníků. Petr Kotáb z Dělnické strany sociální spravedlnosti veřejně pěkně pod okny sídliště vyjevil své myšlenky. Z nacistky milující ultrapravici udělal málem světici, proti které se spojili snad všechny pozemské i nadzemské síly.

Jednomu by snad puklo srdéčko. Osamocení hoši i dívenky z náckovsky laděné straničky zůstali osamoceni uprostřed ulice. Romové si jich nevšímají. Zahájili romskou velikonoční oslavu. Tancuje se a nějaká nenávist je v trapu. Osamělý nácek je slabý nácek. Nemá koho by nalákal k sobě. Nemá nikoho, kdo by vytvořil živnou půdu pro malinkatá semínka nenávisti. Podivní náckové si vybrali místní panelák číslo osm. Ten je opravovaný za použití evropských dotací. Tady je to vysněné místo. Tady je to místo, kde se pár nácků vyzvrací a vykálí z úst. Tady je to místo, kde budou také zahájeny romské velikonoční oslavy. Mítink proslovů zesměšňující menšiny, média a policii byl doplněný romskou hrou na kytaru, zpěvy, hudbu. Alespoň si náckové mohli vyslechnout část romské produkce. Zdarma se tak seznámili s romskou kulturou.

Náckovské touhy  byly zničeny zesměšněním. To je jasný důkaz toho, že nenásilný odpor a ignorace provokatérů bere vítr z plachet hnědým myšlenkám Vandasovy nenávistné sebranky.