Slušná společnost lidi nezabíjí a nenechá je pod mostem

Slušná společnost lidi nezabíjí a nenechá je umřít pod mostem. Nevím jak vy, ale já o takovém státě, kde se nechají sociálně slabí osudu napospas a zdravotní péče je pouze pro bohaté, absolutně netoužím. Co se to s námi stalo, že někteří lidé přitakávají šílenostem?

Co se to s námi děje, že netoužíme zavést takový stát, takový systém, kde se vyplatí pracovat, kde ti, kteří jsou na tom špatně mají záchrannou páku. Společnost upadá, její názory jsou degenerovány ve prospěch vládnoucích elit, které s radostí sobě vlastní jásají z toho, že se konečně rozpadá základní sociální cítění. Všechno co je pravicové je skvělé a to ostatní je komunistické a zhovadilé.

Tento nechutný rytmus má být zaváděný za tamtamů modroučké ODS? Jaký chceme normální stát? Chceme ten, kde se bude mít dobře ta desetiprocentní majorita a ti ostatní budou v případě potřeby pouze o chlebě a vodě? Mám takový nemilý pocit, že většina lidí neví ani zdaleka co nový zdravotní systém přivázený ministrem Hegerem znamená. Stále více lidí přemýšlí více o sobě a nad sebou a nejsou schopni věci vidět v perspektivě. Zrovna já jsem zdravý, tak co budu řešit nějaké onkologicky nemocné pacienty, co budu řešit nějaké invalidy, to je jejich věc, mě se to netýká, tak je to v pořádku.

Budu najednou souhlasit s tímto vším. Eugenický mýtus o věčném mládí a zdraví velmi krásně napomáhá k sobeckosti. Velmi nádherně naznačuje slepé vidění souvislostí. Stále tu existuje pravidlo, že žádný systém nemůže být dobrým a kvalitním řešením, dokud nemyslí na ty nejhorší a nejtěžší případy. Jak je na tom ta zdravotní reforma? Kde jsou slova o léčbě nejtěžších případů? Kde jsou ona označení? Kde například lidé s roztroušenou sklerózou mají svou léčbu?

Nemají ji nikde, protože pojišťovny je odmítají léčit. Podle oficiálních informací je na 65 ldí s touto nemocí, kteří nedostávají svou léčbu. U této nemoci záleží na času, čím bude léčba pozdější, tím hůře pacient na tom bude. Málokdo nahlas přizná, že nám politici lžou, a že ani zdravotní reforma neřeší těžké případy. Málokdo touží také poznat skutečnost. Kvůli mrzkým penězům, ze kterých jsme si udělali další byznys, necháme umírat lidi?

Podobně je tomu u rakovinných onemocnění. Tam také je lidem odmítána léčba, která by jim mohla zachránit život. Kvůli penězům odepíšeme jako společnost velmi nemocné. Peníze vybírané navíc se nedostávají těžkým případům. Kam se tedy ztrácejí? Může mít pro toto někdo pochopení? Jsme stále ještě slušnou společností, která si váží života a pro kterou je život svatý? Obávám se, že za pomoci ultrapravicové ideologie jsme velmi rychle přeměnili ty nejvyšší hodnoty. Nejsme přeci bohatým státem, nemůžeme si dovolit zachraňovat lidské životy, ale na umělé vládní funkce, na války a uplácení je vždy dostatek peněz. Toto společnosti nevadí?

Hovoří se o vydávání peněz na léčbu nejtěžších případů, ale už se stejné debaty nevedou nad ekonomickým terorismem vlastní vlády nad občany samotnými. O tom se mlčí. Na jedné straně, kde jde o to nejcennější, se šetří a na druhé, kde jde jen o politická koryta a zisky donátorů politiků a jejich partají se mlčí. Tam se mohou vesele krást miliardy, jen občan může ve jménu ideologie umřít nebo se jeho stav může rapidně zhoršit.

Nové zdravotnické zákony mohou také zabíjet. Snažíme se zbavovat našeho systému, který zajišťuje zdravotní péči každému. Naším vzorem jsou Spojené státy americké, ve kterých lidé musí krást, aby dostali náležitou zdravotní péči. Systém zavedený Hegerem nebude dlouho tím, jakým má podle politických slov být. Pomyslná nitka se bude utahovat, až se jednoho dne probudíme a vše si budeme muset platit, nebo se budeme muset připojistit.

V zájmu ultrapravicového vidění světa je také demontován sociální pilíř zajištění občanů. Najednou je zde nehorázný pokus o demontáž systému záchrany. Je v zájmu nás všech, aby sociální systém fungoval. Bez určité základní solidarity ke slabším členům společnosti nemůže společnost fungovat. Slabším členem společnosti se může v určité chvíli stát kdokoli z nás. Toto si mnozí neuvědomují, a tak mlčí. Oni teď uplatňují prastarou myšlenku o tom, jak se mají dobře. On tak dobře oblékaný a stravovaný by nikdy nemohl spadnout mezi ty, kterým dnes říká socky.

Není normální, když se člověk nechá na ulici bez pomoci a musí vybírat popelnice. Není správné, když ti, kteří nemohou pracovat ze zdravotních nebo věkových důvodů jsou nuceni chovat se jako bezdomovci. Podle ultrapravicových ideálů  má každý jedinec myslet sám na sebe a na ostatní se nemá ohlížet. Základní povinnost státu má být rekonstruována na miliony částeček a jednotlivé dirky budou zaceleny tunami lží a nesmyslů.

Rázem se díky pravicovým plánům máme oddálit z množiny civilizovaných společností. Máme se směle přiřadit do segmentu společností s novým náboženstvím. Peníze jsou pro nás více než člověk a lidský život. Kam jsme se to dostali? Stále více se podobáme nevyrovnané společnosti, ve které jedna přirozená součást je demontovaná jenom proto, aby bylo více a ještě více pro ty horní vybrané kdesi v politickém Olympu.

Lidé tomuto všemu přitakávají a bezmyšlenkovitě tomuto tleskají. Je toto normální společnost? Opravdu tady chceme, aby se hranice mezi nejchudšími a těmi bohatými, či středními třídami tak giganticky rozevírala? Samotná OSN ve svých zprávách hovoří o jakémsi šetřivém chování evropských vlád. I v těchto mezinárodních dokumentech se píše o větším výskytu lidí ohrožených chudobou právě kvůli reformním krokům národních vlád.  Připravují se přísnější pravidla, ubírá se peněz těm nejchudším, tím se vytvářejí další chudí, kteří budou vystaveni všem průvodním jevům vyskytujících se v problematice této sociální skupiny.

Pravicoví politici touží po argentinském, indickém, nebo singapurském systému. Moderní člověk má být odsouzený makat, nebo může umřít jako nepotřebné harampádí. Ti potřební jsou prohlášeni za socky, i když si platili celý život sociální systém. Jeho čerpání je přeci tolik špatné. Všichni máme být neslušnými ve jménu politické módnosti.

Každý z nás by na stará kolena chtěl být zajištěným, každý z nás by v případě invalidity chtěl být zajištěný, každý z nás by v případě nezaměstnanosti chtěl získat pomocnou ruku, která pomůže najít novou práci, ale zároveň jako společnost děláme vše proto, aby se tento systém záchrany zbortil.

Slušná společnost lidi nezabíjí a nenechá je pod mostem, protože pomoc těm nejslabším a nemocným je základem státu a silného národa.