Svatý Václave, utěš smutné, otžeň vše zlé!

Svatý Václave, představoval sis, že za více jak tisíc let bude Tvá země vypadat takto žalostně? Přečkala morové rány, přežila světové války, abychom se pomaličku stali oběťmi toho, co si tady v naší zemičce pěstujeme.  Nacházíme se v ruském románu, ve kterém ti nahoře kradou jako straky, ve kterém profesionální zloději se nazývají politiky. Proboha to máme převeliký pokrok. Někde se naše děťátko, republika, zadrhlo a nyní se toulá krajinou s pokakanou prdelkou.

Proto také tolik smrdí od toho hovínka, které se line z tolik oblíbených výšin. Dříve bylo sídlo českých králů znakem české státnosti, a nyní je pouze sídlem pokleslé dekadence hlásající staré pochybné hodnoty dvacátých a třicátých let minulého století. Tebe, svatý Václave, si ti potetovaní násilníci berou do svých úst a vykládají nenávistná hesla o Čechách patřících jenom Čechům.  Kam jsme se to dostali? Tvoje památka je przněna a trhána na kusy.

Ve Tvém období devátého století se český národ rodil za těžkých porodních bolestí, zatímco dnes se ztrácí a rozpouští jako kostka nekvalitního cukru. Nacionalismus, ta nenávist se opět za podpory vlivných míst dostává dopředu, do vrcholných míst. Jak je mi moc a moc smutno z toho velkého zpátečnictví. Mnoho lidí se hlásí ke křesťanským hodnotám, přitom se za tyto hodnoty jenom skrývají jako za nějakou berličku. Kolik podivínů podobného ražení sedí v poslaneckých a senátorských lavicích?

K večeru se modlí v kostelech, aby posléze ve své politické kariéře mohli vesele krást znovu a znovu. Liidé mající na svědomí smrt a konec lidského života, jsou oceňováni jako největší hrdinové. Poté fackují své spoluobčany. Celých dvacet let se tady více podobáme ruskému modelu, ve kterém si ti politici mohou dovolit co chtějí. Národ by měl jít dopředu, měl by kvést a zatím se sám zahrabává do předem připravené rakvičky. Svatý Václave, stálo tenkrát za to svádět ten těžký boj za český národ?

Společnost se přeměnila na čistě materialistickou, ve které všichni mlčí dokud mají plné ledničky. Nějaká lidská práva a přebírání moci fašounky a nácky, to nikoho nezajímá. Ničíme si vesele to, co jsme si vytvořili. Svým chováním zneuctíváme naše velké předky, kteří pro tento stát, pro tento národ, udělali co nejvíc. Za tento poklesek nemůže Evropská unie, za tento poklesek nemůžou menšiny, za tento poklesek můžeme my sami. Vytvořili jsme si uprostřed Evropy nový Klondike, ve kterém spekulanti, mafiáni převlečeni za politické lídry plundrují státní majetek.

Místo, abychom přiznali chybu všech a vzali náš osud do rukou, tak raději přihlížíme znevažování českého národa a České republiky. Bojíme se přiznat, že Čehy jsme všichni ať jsme hnědí, bílí, žlutí, černí. Národ je přeci o něčem jiném. Svatý Václave, my se nyní pouze podobáme vzdálené podobě národa a národní hrdosti. Když se hraje hokej, fotbal, to ihned masy lidí stojí a skandují u Tvé sochy. To je najednou vlajek, to je hrdosti, ale když má jít o záchranu lidství a poporu lidských práv, tak se najednou každý vytratí. Proč by také ne, že? Vždyť ti lidskoprávní aktivisté jsou takovými mouly, že se zajímají o to, jak se žije jiným.

Svatý Václave, je opravdu být na co hrdý? Co jsme udělali za celých dvacet let? Klíči jsme si vycinkali demokracii, abychom najednou všechno předali mafiánům v kvádrech a slušivých oblečcích. Měli jsme být zavlečeni do ráje nebeského. To, co nám bylo upíráno po desetiletí, to nám mělo být nyní předáno. S tou svatou svobodou, s tou demokracií jsme zacházeli s malým respektem. Vaničku s nadějí jsme převrhli, zatímco si ti dnes tolik čestní politici mastili kapsy.

Jeden předseda politiků krade poslanecké náhrady, zatímco se vydává za anděla levicové politiky. Ten další  působí jako knížepán hajaja, zatímco jeho místopředseda fackuje a podvádí kde se dá, viz. kauzy propírané v médiích. Všichni svatí a čeští patroni snad už museli spáchat dobrovolnou sebevraždu nad tím vším. Jeden líný národ nechá lapky ať lapou, volí je znovu a znovu, jen aby byl klid.

Máme opravdu co oslavovat. Českou státnost, která je podkopávána politickou reprezentací, dekadenci lidských hodnot a povýšení těch potištěných papírků nad božskou hodnotu. Z politiků se stali novodobí kacíři vedoucí národ do nekonečné propasti. Oni, všichni v té Strakovce a na dalších místech si už dávno našli záchranné batůžky s přípravným plánem záchrany svých pozadí. Všichni do jednoho jsou prodejnými děvkami, které věří jen a pouze své víře a svým ochráncům.

Tento stát neexistuje pro nás, ale pro ně samotné. Svatý Václave, tady to vidíš, kam jsme došli. Křesťanská církev se jako tenkrát cítí být odhodlanou bojovat za peníze a odměny. Dříve se bojovalo v křížových výpravách. Povraždilo se několik nevinných. To dnes se vedou soudní jednání a lobbing na nejvyšších místech. Církev, která má podporovat nemocné a chudé se zaprodala satanu, kterého pokrytecky odmítá.

Lidé hájící vraždění odpůrců nacismu a konání nacistů, jsou uctíváni a voláni do televizí, kde vykládají o tom, jak jsou hodnými a nenacistickými. Proboha, kde to jsme? Ti co hnědě znečišťují Tvůj nádherný plášť, ti kdo nevěří v českého ducha, ti nyní jsou povoláváni za hrdiny, za strašné národovce. Někteří z nás jsou zaslepeni, aníž by si uvědomovali, že nacistická cesta se znovu potichu otevírá. Humanismus, pochopení, pomoc bližnímu, to všechno se vytrácí.

Humanisté jsou pokládáni za pravdoláskaře, aníž by si mnozí uvědomili kdo to ten pravdoláskař je. Umělé hodnoty jsou vykládány za novodobé pravdy. A pravdy plné lidství a touhy pomoci druhému jsou vykládány za lži. Ekonomicky jako stát jsme na totálním dnu, propadáme se stále hlouběji za tamtamů horších a ještě horších vládních návrhů. Ekonomika se dá nahradit, ale konec lidství a výměna lidských srdcí nejde nahradit nikdy.

Svatý Václave, kéž by byla pravdivá proroctví o Blanických rytířích, o zázračné armádě, která přijde nám všem na pomoc. Jak moc by bylo dobře ty přejezené vepříky na ministerstvech, Poslanecké sněmovně a Senátu vyházet do jednoho ven a vyexpedovat je první volnou raketou na jednosměrný výlet do vesmíru. Uctívání hodnot není o církvi, o křesťnství. Sám jsem neznaboh. Jsem jen a pouze obyčejným člověkem, který cítí ten zápach matičky České republiky. Rozkládá se jako tlející mrtvolka před našimi zraky. Supi se slétávají a pomaličku sezobávají holé zbytky. Ty supy všichni dobře známe, vídáme je každý den ve zpravodajských pořadech a zprávařských vstupech.

Svatý Václave, patrone země české, prosím podívej se na nás. Podívej se pořádně. Určitě se musíš stydět za tu hrůzu, za tu plevu, kterou si tady pěstujeme. Propadli jsme novým hodnotám. Propadli jsme nacionalismu, ve kterém každý slabý a rozdílný je kacířem nových dob. Propadli jsme svodům vládnutí panující politické mafie.

Svatý Václave, polituj naše duše, polituj tento stát, polituj ty zvrhlé duše věřící v nacionalismus, věřící v pochybné symboly odebírající svobodné myšlení, polituj naši cestu do bran pekelných. Nemáme co slavit, protože prohráváme a upadáme ve špatnosti přinášející záhubu a skon národa.

SDÍLET