Svět není jenom o kapitálu, svět je o lidech

Současný svět má velkou vidinu zlatého prasátka, které se pase a krásně roste. Už nikdo se nestará cože to jí, nebo co dělá, že tak krásně roste a tloustne. Tak přesně vypadají dnešní ekonomické expertízy opírající se o pouhý růst hrubého domácího produktu. Poté dochází k takovým výstřednostem a nesmyslům, jako je opěvování bohatství a úspěchu státu, který vlastně ani tak úspěšný není.

V čem je skrytý úspěch státu? Je skrytý v tom, že staví jednu budovu za druhou. Je úspěšný tím, že má rychle rostoucí průmysl, je úspěšný tím, že vytěží nejvíc zlata, ropy a dalších surovin? V tom dnešním uspěchaném století se tak trošku pozapomnělo, že toto všechno je jenom pozlátko, které pro společnost absolutně postradatelné.

Člověk a hodnota člověka jsou to, na co se pozapomnělo. Tak jako se dnes nenosí být levicovým, tak se dnes nenosí být soucítícím a chápajícím. Pouze peníze, majetek a vidina rychlého zbohatnutí je dnes tím co je všemi glorifikováno na moderní náboženstvím. Pro mnoho lidí se stali ty papírky za které si můžeme koupit cokoli novým náboženství. Za něj klidně jeden člověk prodá druhého člověka. Vidina velkých majetků a zisků dokáže začernit lidskou mysl.

Přesně takto se také chovají ty světové mocnosti, o kterých slýcháme oslavné písně. Ony jsou těmi, kdo určují chod světa. Ony jsou těmi, kdo přejaly novou víru v majetek a kapitál. Majetkovo-kapitálová společnost je pozdvihována a člověk zatracen. Proč se například prohlašuje div ne za svatou Čína, která sice každým rokem měřeno podle HDP roste o 10 %, ale když se podíváte na rozložení její společnosti, tak vidíte, že opravdu není o co stát.

Čína je dokonce v amerických médiích pozdvihována do výšin. Jejich vlaky dorazí stejnou vzdálenost za 4 hodiny, kdežto vlaky v USA tu samou vzdálenost urazí za 18 hodin, Číňané postaví mrakodrap za 6 dní skoro jako lego a v Americe všechno trvá déle. Není toto porovnání tak trošku dětinské? Jsme tu přímými svědky znehodnocení člověka, znehodnocení základních lidských pravidel.

Čína je na povrchu lesklým diamantem, jakýmsi ryzím zlatem, ale když nahlédnete pod pozlátko, tak zjistíte skutečnost. Přes 25 % lidí nemá přístup k pitné vodě, 700 milionů z celkového počtu 1.3 miliardy obyvatel žije na hranici chudoby, staré čtvrti v Šanghaji jsou strhávány a lidé vyháněni na ulice nebo do nedůstojných bytů.

Tohle už nikdo nevidí. Hlavní je ekonomický růst. Stejně tak růst USA je více než komický. Staí se podívat na složení amerického obyvatelstva. Kolik v této zemi žije bezdomovců? Jaká je zde zdravotní péče? Prostě chápání ekonomiky a síly světa na základě nějakých čísel o jakémsi hrubém domácím produktu jsou lživé a zavádějící obrázky. Dávají nám pohled na obal, jakési pozlátko světa. To, co je uvnitř a co způsobuje onen růst ekonomiky tam už obsaženo není.

Čínský zázrak je vykoupen lidskými životy a člověkem samotným. Díky vykořisťování samotné hodnoty lidství je deklrarován miliardový příjem a přínos. Tento západní přínos s velkým mínusem je nyní zaváděn a přinášen i sem do České republiky. Člověk budiž zatracen, kapitál budiž vítán. Připravují se zákony mající navýšit zisky majitelům domů a nemovitostí, připravuje se nový zákoník práce. Moc a pravomoc zaměstnavatele se zvyšuje. Pokoušíme se také přejít na čistě kapitalistický princip světa. Příležitost se uchytit mají jenom ti, kdo mají peníze nebo dobré kontakty. Ostatní mají smůlu, budou jenom černou tečkou na bělostném prostírání české státnosti.

Kolik lidí už v této krásné zemi uprostřed Evropy přestoupilo totálně na víru peněz? Kolik jich zapomnělo na to, že jsou lidmi a že je normální s druhým člověkem soucítit a pomáhat si navzájem? Ne, nyní vítězí ekonomika, dnes vítězí řeč peněz.

Nikdy nepochopím takový postoj k okolnímu světu. Pro mě je důležitý člověk, pro mě je důležitá jeho duše a potom to ostatní. Dnes může být člověk sebevětší grázl a dostane se všude jenom protože má peníze. Jednou jsem slyšel názor jednoho člověka v televizi. Vykládal tam o tom, že demokracie je krásná věc pro toho, kdo má peníze, že pokud má člověk čím dál méně peněz tím také dostává méně a méně demokracie. No musím přiznat, že tento pán má absolutní pravdu.

Kam jsme se to jako lidstvo dostali? Je normální, když lidé popírají své vlastní lidství? No nevím, nějak nemohu souhlasit s tím vším. Asi jsem stále jakýmsi staromilcem milujícím svět s lidmi a ne s kapitálem.