Václav Klaus obhajobou Béma kašle na demokracii

Prezident Václav Klaus má kontroverzní názory, zastává se Béma, hovoří s láskou v srdci o náckovi Bátorovi, schází se s klerofašistou Semínem, dokonce souhlasí s jím organizovanou akcí, přesto všechno občané tomuto politikovi věří. Občané si zvykli nesledovat politiku. Zvykli si nepožadovat po volených politicích dodržování nějaké morálky. Prezident je přeci tou nejvyšší personou. Koho by napadlo podezřívat prezidenta ze sympatií k ultrapravicovému bloku politiky? Dokonce jak je vidět, českému prezidentovi nevadí klerofašisté, dokonce mu nevadí další politické debaty na téma založení nové politické strany s nácky v pozadí.

Experiment se Stranou svobodných vyšel, ta iniciativa D. O. S. T. také vyšla jako konzervativní, tak je všechno v pořádku. Nyní v období odposlechů prezident republiky obhajuje to kontroverzní odposlouchávání. Podle prezidentského názoru nevadí, že vznikají nějaké nahrávky. To pouze ti reportéři, ti strážci demokracie ničí politický systém. Janoušek i Bém jsou v prezidentových očích snad nevinné osobnosti, které byly přichyceny satanskými médii.

Při těchto slovech si vzpomínám na depeše WikiLeaks, ve kterých americký velvyslanec hovoří o prezidentu Klausovi jako o někom sebestředném, namyšleném. To, že Václav Klaus nepropadl konzervativnímu nýbrž ultrapravicovému proudu politiky, to je holý fakt. Podívejme se na kontroverzní prostředí kolem prezidentských vod. Na jedné straně má Klaus svého Jakla (který se zúčastnil akce klerofašisty Semína) a Hájka (vynikl především svým slovníkem, ve kterém nazval homosexuály devianty). Společnost Václavu Klausovi také dělají lidé nácky prolezlé iniciativy D, O. S. T. a Strany svobodných.

Na přímé zastání Klause se nácek Bátora dostal na Dobešovo ministerstvo školství, kde si po dlouhých peripetiích vysloužil čtvrtmilionové odstupné. Tam oblíbenec Dobeš uchoval Bátoru ve vysoké a ještě vyšší politické funkci. Prezident Klaus má smysl pro ultranacionální názory, které často skrývá za konzervativismus a katolické (tradiční) hodnoty. Klause netrápí nějaké nekalé jednání pražských politiků. Jemu vadí, mediální upozornění na porušování demokratických principů. Prezident republiky popírá základní činnost demokratických médií. A sice dozor nad demokracií.

Odposlechy jako takové nelze zpochybňovat. Jsou hrozbou pro společnost. Pokud tajná služba prováděla odposlechy, určitě měla na mušce daleko více podobných janoušků a bémů. To, co máme nyní možnost vidět a slyšet, to jsou pouze střípky z obrovské prosklené vitráže. Je snad proto prezident Klaus takovým kritikem činnosti médií? Bém byl dlouholetým Klausovým mazánkem. Pan Klaus Béma podporoval všemožně. Prezident Václav Klaus necítí v kauze odposlechů potřebu chránit demokracii, ale spíše cítí touhu ochránit exprimátora, nynějšího poslance Béma.

Na druhou stranu, materiálů kolem kauzy Bém a Janoušek musí být velké množství. Z několikahodinových nahrávek bylo médii zveřejněno pouze několik minut. Je možné se také domnívat, že tyto nahrávky byly uvolněné účelově. Ano, toto se může i pan prezident domnívat. Každopádně, i kdyby tyto nahrávky byly zveřejněné účelově, měl by prezident republiky hájit demokracii. To, co bylo řečeno je realita. Ta slova o ovlivňování kdo bude šéfem VZP, je z nahrávek holá skutečnost. Prezident měl především odsoudit chování obou aktérů a teprve poté mohl říct tu svou větu o účelovosti.

Prezident se snaží svým chováním omezit vzniklé chyby. Zcela stoprocentně četl přepis telefonních rozhovorů Béma a Janouška, i když sám tvrdí, že nikoli. Pokud si Klaus neuvědomuje prospěšnost zveřejnění takových nahrávek, poté je naprosto odtržený od veškeré reality. Poté si tedy prezident žije ve svém světě v přátelství s lidmi z náckovské D. O. S. T. a ultrapravicové Strany svobodných občanů. Prezident republiky se nachází na konci svého druhého volebního období, a tak jak se zdá, ztratil ty poslední zábrany, které mu nedovolovaly projevovat jeho ultranacionální a antidemokratické tendence a sympatie.

Vůbec nechápu, proč se Václav Klaus diví nad tím, že dokumenty BIS mohou vést k politické likvidaci. Dávno  v historii, těsně po pádu komunismu dokumenty StB sloužily přeci k likvidaci komunistických činitelů. Tedy těch činitelů, kteří neměli styky s osobami revolučních hnutí, a kteří nestačili převléknout politický kabátek. Lustrační zákon je také do jisté míry diskriminační a také měl vliv na zákaz činnosti některých lidí. Stejně tak dokumenty BIS mohou také způsobovat nucená ukončení kariéry některých lidí. Nad tímto není nic k podivení. Pokud někdo páchá trestnou činnost, je za ni také v běžné společnosti potrestán.

Prezident Klaus vidí nahrávky Béma a Janouška jako nebezpečí pro demokracii z úplně jiného úhlu pohledu, než to vidí všichni ostatní. Klaus by chtěl vše ututlat, aby uchránil Béma a ODS od jednoho velkého skandálu. Přitom sám Klaus by měl požadovat, aby se tvrzení kolem Béma potvrdilo nebo vyvrátilo. To ovšem Klaus neudělá.

Při tomto všem nehorázném a podivném chování prezidenta republiky jsou neustále ty ankety názorových společností plné popularity Klause, která ani náhodou neklesá. Ano, jistě, vím, že ankety jsou vyráběné na zakázku. Například ty ankety Sanepu o nejlepší hejtmany, to je pouhé divadlo ovládané politickými stranami. Nicméně i tak je Klaus mezi lidmi dost oblíbený.

Jak už jsem napsal. Oblíbenost prezidenta Klause u lidí je způsobena chybou ve společnosti. Lidé si neuvědomují vážnost prezidentových chyb. Mnoho lidí vidí rádo, že Klaus podrží svého kamaráda. Ať si prezident projevuje podporu Bémovi jakoukoli, bohužel tato podpora Klausovi neuškodí. Řadový volič svou naštvanost projeví na Bémovi, Janouškovi a jiných politicích. Nějaký Klaus snažící se vše bagatelizovat a zasouvat pod kobereček nikoho nenapadne.

Prezidentské křeslo je kouzelnou říší obehnanou nějakým tajemným kouzlem, ve které si může prezident říkat a dělat prakticky cokoli. Český národ chápe stále nedotknutelnost prezidenta zakořeněnou ještě z dob stařičkého mocnářství. Lidé respektují Klause ne protože je Klausem, ale proto, že je prezidentem. Poté až Václav Klaus nebude prezidentem, ucítí tento politik v plné síle dopad jeho ultranacionální povahu politiky.

SDÍLET