Žádné barmské jaro se nekoná. Etnické konflikty a genocidu svět v Barmě nevidí?

Barma se najednou jakoby mávnutím kouzelného proutku stává zemí otevřenou demokracii? Evropská unie, Spojené státy americké i Spojené národy jednají o zrušení omezení a sankcí uvalených na tuto zemi. Prý se Myanmar, jak se Barma oficiálně jmenuje, mění a připravuje k demokratizačním krokům a za to musí být světem odměněný. Najednou představitelé vojenské junty mohou vstupovat na území Evropské unie a dokonce má být představitelům vládnoucí elity uvolněn přístup ke zmraženým evropským bankovním kontům. 

Opravdu se tato země takovou měrou otevírá demokratizačním procesům? Barma jako taková získala na Velké Británii v roce 1948 nezávislost a až do roku 1962 v zemi panovala takzvaná demokracie. Nebyla to demokracie tak jak ji chápeme tady v Evropě, ale byla rozhodně lepší, než diktátorský režim junty, která se zmocnila vlády v zemi po roce 1962.

Moc v zemi převzala armáda, která zde vládne do března 2011. Armáda v Barmě má výjimečné společenské postavení. Je to něco jako postavení mariňáků v USA. Mariňáci jsou v Americe doslova nezdravě zbožštělou skupinou společnosti, která smí dokonce v rozporu s úmluvami OSN na středních skolách provádět vojenské nábory budoucích adeptů vojenské řehole. Barmská armáda byla za Druhé světové války aktivní v odporu proti japonským jednotkám. Dostala podobně jako američtí mariňáci aureolu ochránců země. Na základě tohoto titulu také zpočátku barmský vojenský režim získával svou legitimitu.

V roce 1973 proběhlo v Barmě dokonce referendum o ústavě, která o rok později získala platnost. Země navenek získala demokratičtější ráz, který byl po velkém povstání z roku 1988 opět svržen do diktátorské podoby režimu roku 1962. Nicméně přesto v roce 1988 byly vypsány nové volby. Režim si myslel, že vyhrají vládní strany. V těchto volbách zvítězila celosvětová zastánkyně demokracie v Barmě, předsedkyně strany Národní liga pro demokracii, paní Su Ťij.

Vojenská chunta odmítla volby uznat, protože neexistuje žádná ústava, Národní liga pro demokracii byla postavena mimo zákon a Su Ťij byla následně odsouzena k domácímu vězení. V roce 2008 vzniká nová ústava země, která mimo jiné zaručuje členům vlády beztrestnost. Nejvyšším orgánem státu je Svazové shromáždění, do kterého jsou stejně jmenovaní lidé z barmské armády. Nejvyšší velitel armády jmenuje ministry silových ministerstev a o dva roky později vzniká 5 nových volebních zákonů, díky nímž se může voleb zúčastnit také Národní liga pro demokracii.

Díky zfalšování voleb vyhrála vládní strana. V březnu 2011 dochází k vytvoření civilní vlády, která jedná se Su Ťij a propouští se několik set politických vězňů, jedná se s etnickými menšinami, o kterých se ještě později zmíním. Dochází k registraci a oficiálnímu povolení strany Su Ťij. Západ si myslí, že tato vláda je civilní, ale ve skutečnosti tomu tak není. Armáda je v Barmě dalším státem ve státě. Ovládá vládu a nadále dochází k autoritářským krokům. V dubnu tohoto roku(2012) se v Barmě konají nové volby, ve kterých je Su Ťij stává barmskou poslankyní a poprvé míří do parlamentu.

Barma získala svou nezávislost hlavně také díky příslibu ukončení etnických válek. Obávám se, že svět tak nějak pohlíží pouze na svobodu poslankyně Su Ťij a přitom zapomíná na etnické genocidy, které se v Barmě dějí i v těchto dnech. Podle mého názoru, v Barmě není žádné barmánské jaro. Jde jenom o kosmetické změny, které možná měly přijít na přání barmského premiéra kvůli barmskému předsednictví v mezinárodní organizaci ASEAN(sdružení národů jihovýchodní Asie). Toto předsednictví má končit příštím rokem, a tak je tu celkem reálná obava, že demokratizační proces by mohl skončit datem barmského předsednictví v ASEANu.

Lidé nyní mohou sledovat například exilové internetové stránky, mohou sledovat vysílání zahraničního televizního kanálu Democratic Voice of Burma. Obyvatelé měst nosí trička s fotkou Su Ťij. To všechno Barmánci mohou. Otázka je, do jaké míry se bude chtít armáda zbavit svých výhod přechodem k nevojenskému režimu. I nyní armáda ovládá prakticky všechno.

Evropská unie a hlavně tzv. Západ by si měl všimnout především etnických válek, které tuto zemi sužují. Nejvíce trpí obyvatelé vesnic. Navenek, na Západ působí Barma díky uvolněním mravů mnohem demokratičtěji, ale pro běžné obyvatele se toho moc nezměnilo. Barmánci v zemi tvoří jen 69 % obyvatel země. Zbytek obyvatel vytvářejí různorodé etnické skupiny.

Tyto etnické skupiny požadují samostatnost, zachování vlastních jazyků a kultury. Právo menšin na sebeurčení je ničeno centrální vládou a její armádou, která proti menšinám postupuje velmi krutě a dopouští se i v těchto dnech genocidy a válečných zločinů. Zatímco svět jásá nad demokratizací Barmy, tato země se koupe v krvi národnostních menšin. Předáci země zodpovědni za genocidu jsou de facto odměňováni za nový nátěr země, pod kterým se skrývá stejně shnilé jablko.

Zhruba 7 etnických skupin( Karen, Kachin,Karenni,Chin, Mon, Rhakine,Shan, Wa)  v Barmě povstalo proti vládě se zbraní v ruce. Nejznámějšími jsou svými boji především Karenové, kteří se zbraní v ruce bojovali za svou nezávislost už od roku 1949 se svou Karenskou národní osvobozeneckou armádou. Tato armáda existuje dodnes a rovněž stále bojuje proti barmskému režimu. Je nejstarší povstaleckou armádou na světě. Některé etnické skupiny svůj boj vyhrály. Například Karenni dostalo svůj stát v rámci barmské federace. Se Shany v roce 2011 barmská vláda uzavřela příměří. Armáda etnické skupiny Wa je vedle Karenské armády nejsilnější v zemi a je hlavně financována prostředky z Číny.

Na jedné straně Barma nabízí příměří, na druhé straně zároveň útočí. Shanové podepsali příměří s ústřední vládou v prosinci 2011, Karenové a Monové v únoru 2012. 12. prosince 2011 vydala barmská vláda všem státním jednotkám příkaz k ukončení střetů mezi vojáky etnik a centrální vlády. Nadále se však bojuje a to velmi krutými způsoby. Dokonce ani civilisté nejsou ušetřeni. Vládní vojska naopak stále bojují proti Karenům a Kachinům, ti opětují boje na revanž proti vládním vojskům. V oblastech vojenských střetů dochází k humanitárním krizím.

Centrální vláda, která chtěla příměří, nyní podle vůdců kmenových povstalců, nedodržuje dohody a tak veškerá příměří uzavřena s Kachiny končí a boje znovu začínají naplno. Dochází k obrovským bojům v pohraničí s Thajskem. Do Thajska utíká přes 150 000 obyvatel před válečným běsněním. V barmském vnitrozemí lidé prchají do jihovýchodu země, kde se tvoří improvizované utečenecké tábory s více než 400 000 lidmi. Zatímco svět chválí Barmské představitele za demokracii, v zemi řádí krutá válka proti minoritám.

Spojené národy odhadují, že díky obnoveným bojům došlo k násilnému vysídlení více než 75 000 Kachinů. Vládní vojska cíleně útočí na příbytky minorit, které poté zapalují a obyvatele z nich zahánějí pryč. Údajně několik tisíc uprchlíků z Barmy se nachází také v Číně. Všichni uprchlíci jsou ve velmi zbědovaném stavu. K násilně přesídleným lidem centrální barmská vláda nepustí žádnou humanitární pomoc. Karenové a Kachinové jsou nyní tou nejvíce postiženou etnickou menšinou. Barmští vojáci znásilňují ženy Kachinů. Tento kmen se nachází u čínských hranic. V čínské provincii Yunnan se nachází přes 9 uprchlických táborů, ve kterých se nalézají Kachinové.

Barmská vojska dělají z kachinských dětí dětské vojáky. Minomety střílí do kachinských vesnic. Stejného zločinu vytváření dětských vojsk se dopouští kachinská povstalecká armáda.  Je správné chválit Barmu za demokratičtější přístup, když dochází ke genocidě na Kachinech a Karenech? Ano, politicky barmská vláda propustila Su Ťij. Ale co etnické konflikty, ty svět nevidí?

SDÍLET