Zdravotně postižení mají právo na rovnocenné vzdělání

Opět zazněla jedna úžasná zpráva: “je nová škola se školkou, kam budou moci chodit zdravotně postižení a zdraví” Podívejte, to je tak velká rarita, je tady další zařízení, ve kterém mohou handicapovaní být integrováni. Proboha kam jsme se to jako společnost dostali? Zdravotně postižený je šikanován vlastním státem, nemůže studovat to, co by chtěl. Ředitelé škol nejsou povinni přijmout zdravotně postižené dítě, kdežto u zdravého dítěte takové okolky nejsou.

Ano, ono je to dáno hlavně bezbariérovostí škol. Je mnoho zařízení, které nejsou bezbariérové. Zdravotně postižený se tam nemůže pohybovat, a tak ředitel musí dítě odmítnout. Celý problém české společnosti je v tom, že se hovoří o integraci postižených někam. Je to takové psychologické vymezení: “oni k nám nepatří, jsou součástí něčeho jiného a my musíme je k nám přiřadit” . Zdravotně postižení nejsou Marťané žijící někde na oddělené části Měsíce. Nejsou kolonií čekající na to, jestli je majorita přijme nebo ne.

Zdravotně postižení jsou normální občané, jsou dávno součástí národa. Jsou dávno součástí společnosti. Tady nejde o žádnou integraci, protože oni jsou dávno součástí společnosti. Tady jde hlavně o to, aby handicapovaní měli stejné podmínky jako zdraví. Jde o to, aby okolí nastavilo taková pravidla, aby skutečně nebyly žádné rozdíly. Opravdu se lidská společnost pozná podle toho, jak a na jaké úrovni žijí ti nejslabší. Ve směru vzdělávání zdravotně postižených se velmi často hovoří o zvláštním, chcete-li speciálním školství. Jsi postižený, tak najednou patříš do zvláštní školy a zasloužíš si vzdělání na nižší úrovni.

Najednou je ti ukradena možnost žít normálně. Peníze si to žádají. Vláda a minulí politici to tak nastavili. Přijme-li škola postižené dítě, dostane na něj vyšší dotace, ale zároveň je krácena o dotace na dva další žáky. To je hlavní důvod proč došlo k zastavení přijímání zdravotně postižených do škol. Proč některé věci fungují v Německu a Rakousku a u nás to nefunguje? Pořád si bereme jakoby vzory, proč si tedy nevezmeme vzory z těchto zemí?

Neustále dochází k porušování základního práva na vzdělání. Handicapovaní jsou nuceni jezdit desítky a někdy i stovky kilometrů do škol. Často jsou to školy, které si nemohli postižení svobodně vybrat. Jaká je situace ve středoškolské sféře? Handicapovaný omezený tělesným handicapem si nemůže vybrat jakoukoli školu, protože zkrátka nejsou tyto školy připravené nabidnout své služby komukoli. A i když jsou, tak mají problém z hlediska příspěvků na žáka. Nechtějí přijít o příspěvky na další dva žáky, a tak raději postiženého studenta odmítnou.

Máme být společností, ve které všichni mají mít stejná práva. Proč si musím vyírat jinou školu když rozumově jsem na tom stejně jako to zdravé dítě? Aha já mám vozík, já jsem povinen jít na ten zbytek škol, který mi byl vyčleněný. Jasně, tady musím svou inteligenci sklonit, musím přijmout jiné pro mě nevhodné vzdělání. Jiná cesta přeci není, já jsem postižený. Tohle společenské chápání je postavené totálně někde mimo. Tato země, tento stát má velký problém. Nezvládl například vzdělání autistů, nezvládl v ohledu k přístupu k postiženým hodně věcí.

Pokud by škola vzala postiženého, tak nejsou finance na osobního asistenta. Kraje krátí finanční prostředky, a tak nezbývá finančních prostředků na asistenty. Hlavně že ministerstva plýtvají na všechno možné. Politici a hlavně společnost se musí zbavit té trapné zkratky postižený=hlupák. Tělesné postižení neubírá na inteligenci. Naopak vytváří velmi statečné a nebojácné lidi, kteří se hned tak něčeho nezaleknou. Proč pořád dochází k diskriminaci? Jsem občan České republiky a chci mít stejná práva jako každý jiný. Chci mít možnost vybrat si jakoukoli školu bez toho, abych chodil k řediteli prosit jestli si mě vezme kvůli mému handicapu. Nejsem  balík ani těžítko na jeho stole.

Je nutné připravit svět takový, aby vyhovoval také zdravotně postiženým, vždyť to je potřebou nás všech. Jsme společností rovnocenných lidí, kde přístup ke vzdělání nemá být limitovaný zdravotním stavem, ale schopností učit se.

SDÍLET