Zklamání

Pamatuješ, chtěla jsi se mnou chodit
za ruku se v ulicích vodit
chtěla jsi naši lásku
na očích měla jsi pásku
nevědomosti a snění
já čekal, že se to změní.

Dával jsem Ti moje srdce, duši

zamiloval se po uši
chtěl jsem Ti snést modré z nebe
ve svých snech viděl jenom Tebe
sledoval Tvoje tělo
a mě se pokaždé jenom chtělo
líbat Tě a hladit
naši lásku do mysly Ti radit

Nemusím Ti snad říkat anděli
kam se naše plány poděly
Přijel jsem do Tvého bytu
plný lásky, plný citu.
Přede mnou jsi tenkrát chodila
já myslel, že se láska naše rodila.
Mluvila jsi o zvířecí říši
o tvé bezpečné chýši
ve které se skrýváš,
když depresi ze světa míváš.

Stala se z tebe princezna chladu
hledal jsem v očích Tvých radu
jestli ta slova jsou slovy duše
jestli všechno myslíš tak suše.
Čekaly mě milostné pády
když jsi mluvila ke mně zády

Srdce mé jsi do koše hodila
když zákeřná myšlenka se rodila
nemáš mě ráda, nechceš se mnou v lásce být
mám z toho snad radost mít?
Víš jak tohle bolí?
Je to jako posypat rány solí
Jen tak na židli sedím
a nevěřícně na Tebe hledím
jak mě teď ničíš
když s mými city cvičíš.

Nereaguješ na mé city psaní
to mě pokaždé velmi zraní.
Jsem kluk ve kterém láska k Tobě zraje
když písnička srdce nad hlavami hraje
Teď mě jen tak hodíš pryč
jako nějakou rezavou tyč
Láska, která tady byla
nejspíš pouze ve mně žila

SDÍLET