Bohužel, na státním svátku se přiživila také islamofobka Bobošíková a jí blízký nacionalismus

Populisté, anarchisté, náckové a podivní komunisté. Ti všichni znásilnili dnešní První máj. Antihrdinové posledních dnů ukázali, jak jsou hloupí a naprosto nepřemýšlející tvorové. Jak krásně se přiživuje na touze dělníků po slušném zacházení, po právu na slušný život. Hradu blízcí populisté, jako Bobošíková, bez uzardění zapějí falešnou tóninou národní hymnu. Opásaní žlutými šerpami s kyticí v ruce chtějí být zaznamenaní televizními kamerami a bizarními fotografy.

Opět došlo k mediálnímu povýšení bobošíkovské Suverenity. Suverenita populistů a Hradu blízkých hnědých myšlenek, tak zažívá svůj vlastní sváteční den. Co na tom, že zpěvem národní hymny představitelka této partaje pošlapala všechno, co znamená tato krásná země. Možná v dnešní slavný den tato rádoby prezidentka republiky zapomněla na to, jak ještě nedávno jako jedna hlavních osob agitovala na akci sjednané klerofašistou Semínem.

Tenkrát tato žena horovala za spojení a společný postup náckoidních stran. V ten den setkání, se kterým souhlasil také prezident Klaus, ukázala Suverenita a paní Bobošíková, že jí není nic svatého. Za politický postup, za dostání se do Poslanecké sněmovny, za dobré výsledky v krajských volbách, je tato žena schopna bez problémů lézt do zadní části nebohého klerofašisty Semína.

Co na tom, že se tímto vzdává podpora nácků z Práva a Spravedlnosti, co na tom, že tímto tato žena nepřímo odsouhlasila rasistické směřování budoucí české politiky. Suverenita paní Bobošíkové zkouší přežívat jako nějaký plevel. Neustále se přidává k dalším populistickým stranám, možná kvůli tomu, aby si dokázala pravdivost hesla: ve spojení je větší síla.

Nedivím se anarchistům, kteří na tuto paní volali: “Klausovo služko”, možná je toto provolání trošku netaktní, možná se nehodí toto provolávat na ženu. Ale co jiného říct člověku, který sdílí rasistické Klausovy názory. Paní Bobošíková si zkrátka vybrala státní svátek k dehonestaci všech lidí, kteří se rozhodli bojovat proti útlaku těch nejslabších. Hnědá ideologie, ke které má Suverenita Bobošíkové velmi blízko, totiž naopak pošlapává veškerá práva a svobody, které tento den oslavoval.

Za koho tedy paní Bobošíková slavila? Jaké hodnoty tedy uznává? V jeden den se objeví na nácky svolané akci, aby se hovořilo o nové takzvané konzervativní straně s klerofašisty v pozadí, aby si posléze první májový den zahrála jednoduché divadélko o úctě k pracujícímu lidu. Zatímco komunisté znásilňují Chicagskou demonstraci  z roku 1886 ke své prezentaci rudého světa, přesně stejnou věc ovšem v jiném ideologickém gardu předvádějí neonacisté a také Bobošíková, která oficiálně k neonacistům nepatří, ale nebojí se scházet na akcích neonacistů jako byla schůzka Semína a vznik nové, zřejmě rasisticky profilované partaje.

Paní Bobošíková je možná typickým představitelem národovců, kteří zaměňují slova vlastenectví a národ svými oplzlými, naprosto nevhodnými synonymy. Inu, jak paní Bobošíková říká, bez práce nejsou koláče, a tak proto tato islamofobka hájící téze integralistického konzervativismu, musí dělat doslova psí kusy, aby na její politické snahy nezapomněl mediální svět. Protože mediální svět je lístkem do srdcí podobně rasisticky přemýšlejících občanů. Odpůrkyně mešit, bojující tak trochu za jednobarevné Čechy, dělá všechno možné, aby povýšila klausovský integralismus na delší období. To, s čím začal Klaus, musí přeci i po jeho odchodu pokračovat možná ve větší míře.

Bohužel, na státním svátku se přiživila také islamofobka Bobošíková a jí blízký nacionalismus.