Elektronizace státu nesouvisí s sKartami

Politická reprezentace se nám snaží vykládat své oblíbené výmysly. Podle nich je sociální karta nutným zlem kvůli vládním plánům elektronizace státní samosprávy. No, opět se nám například i ministr Drábek snaží nalhávat další polopravdy. Ano vláda skutečně chce provést elektronizaci, tím se zavázala ve svém programovém prohlášení, ale o sociálních kartách tam není ani slovo.

Elektronizace tototo státu se bez problémů obejde bez sociálních karet. Koaliční smlouva uzavřená mezi vládními politickými stranami hovoří o dokončení realizace základních registrů. Píše se v ní doslova toto:

“S využitím evropských prostředků dokončíme realizaci projektu Základních registrů veřejné správy včetně zavedení elektronických identifikačních průkazů, které umožní jednoznačnou identifikaci osob a v souvislosti se zavedením systému základních registrů omezí zneužívání rodného čísla”

Koaliční smlouva i Prohlášení vlády hovoří o nutnosti zavedení elektronických identifikačních prostředků, tedy o zavedení nových občanských průkazů a nikoli sociálních karet. Plnění tohoto úkolu bylo odloženo o dva roky. V plánu jsou elektronické volby – pilotně ve volebním roce 2012 a plnohodnotně od voleb do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2014.

Elektronizace v tomto státě je jak vidíte ve velkém skluzu. Sociální karty jsou takovým nechtěným danajským darem majícím pouze výhody pro banky a firmy zapojené do jejich výroby a provozu bankovních transakcí. Stát, který nemá peníze, se najednou rozhodl doslova vyhodit přes 5 miliard korun z okna. Elektronické občanky jsou v časovém skluzu, dosud nejsou hotové potřebné registry, vláda však musí do poloviny roku 2011 předložit strategický plán elektronizace.

Je téměř nemorální dávat sociální karty handicapovaným a tím je dávat do jednoho pytle s nepřizpůsobivými občany státu. Zde u nás zdravotně postižených se nemusí nad nikým držet dohled. Proto ani tato karta nemá nic společného s elektronizací České republiky. O sociálních kartách se zcela původně uvažovalo jen u problémových uživatelů dávek.

Ministr Nečas se  poprvé veřejně o sociálních kartách zmínil 23.3.2010 v iDnesu: “Pokud by se zjistilo, že peníze neslouží k uspokojení základních životních potřeb dítěte či není vykonávána řádná péče, teoreticky by byla možnost vyplácet i rodičovský příspěvek v elektronických poukázkáchNaprogramovalo by se, aby za to šlo nakupovat jen určitý okruh zboží – potraviny, základní hygienické potřeby a v některých případech i oděvy. Dalo by se i sledovat, kolik se čeho nakoupí, a vypátrat zneužívání,

novinových zpráv z 24.05.2010  se o sociálních kartách hovoří takto:

Pro odbor sociálních věcí přinese nový systém řadu výhod. Především možnost sledování stavu účtu klienta a jeho nakládání se sociální dávkou. Dále možnost blokace účtu v případě, že zanikne oprávnění čerpání sociální dávky, například při odchodu klienta do Anglie. Takže “pokud by se zjistilo” – tj. v důvodných případech, by určitým spoluobčanům, kteří mají problém s hospodařením s dávkami, sociální odbor posílal peníze na elektronickou kartu (tehdy ji ještě nenazývali “sociální karta”, ale “elektronická poukázka”).

Veřejně se tedy v žádném případě nehovořilo o tom, že by nějaké nové sociální karty měly být použité pro zdravotně postižené. V politických kuloárech se však tajně za zavřenými dveřmi rodila dohoda mezi ČSSD a ODS o vouvherech, neboli poukázkách pro handicapované. Část příspěvků na péči měla být podle představ pana Škromacha, Sobotky z ČSSD a Nečase vyplácena poukázkami. Když na toto všechno přišly noviny, tak pan dnešní senátor Škromach zapíral jako malé díě, i když vše byla pravda.

Jiří Paroubek však stále mlčí o kuloárních praktikách svých členů a v novinách se 25.5.2010 vyjadřuje takto: “Systém je zaměřen především na problematické příjemce dávek v hmotné nouzi, kteří je utrácejí za alkohol nebo hru na výherních automatech. Pokud by se tento systém osvědčil, mohli bychom projekt na celorepublikové úrovni rozjet nejpozději k 1. lednu 2012

Sociální karta tedy byla zamýšlena pro totálně někoho jiného. Tyto sociální karty defakto ztrácejí na významu a nemají smysl. Původní koncepce vykládaná jak pravicí, tak levicí se ztrácí. Dal jsem si práci a dokonce několik dní jsem zjišťoval, jestli jsou ve světě používány pro zdravotně postižené sociální karty hrající si také na platební prostředek. Žádný stát v Evropě nemá identifikační doklad splňující formu identifikace spolu s platebním prostředkem.

Česká republika dělá na handicapovaných pokus, který velmi významně ohrožuje jejich práva. Ministerstvo práce a sociálních věcí si počíná jako absolutní amatér. Spojuje průkazky ZTP, ZTP/P a TP s výplatou dávek. Jenže tak to v praxi vůbec není. Člověk nepřijímající dávky nemusí mít průkazku a naopak.  Elektronizace státní správy nesmí zneužívat demagogických důvodů ministra Drábka. Vláda i ministerstvo se chová podivně. Vše chce rychle a chaoticky. Co za tím vším stojí? Elektronizace není tím strojem, který by vše popoháněl. Ta s touto kartou ani nepočítá.

Naše vláda neustále papouškuje svou pravdu, že se inspirovala v zahraničí. Ale já se ptám v jakém zahraničí? Žádný evropský stát toto vládní řešení nemá, dokonce ho ani nechystá. Vedle elektronických občanských průkazů mají být také elektronické “sociální karty” pro poživatele dávek v hmotné nouzi, v nezaměstnanosti sociálních dávek, pro rodiče s dětmi, pro všechny důchodce a dokonce i elektronické neschopenky a elektronické průkazky ZTP a ZTP/P. Je ale o tato řešení zájem?

Podívejme se tedy do zahraničí, nejen do Evropy. Slovensko koncem ledna tohoto roku uvádí, že začne vyplácet dávky v hmotné nouzi i bezhotovostně. Vše je namířeno na nepřizpůsobivé občany a vláda se snaží zamezit přechodu sociálních dávek do rukou lichvářů. Opatření pro osoby v hmotné nouzi, je určené pro ty osoby, které nedokážou hospodařit s penězi, například dávky utratí za dva až tři dny a kupují si za ně alkohol, cigarety, nebo je strkají do hracích automatů. Stát zřídí každému uživateli karty účet, na který mu denně bude posílat 1/30 dávek (asi 4 euro) po odečtení  plateb za nájem, za plyn, vodu a elektřinu.

Podobnou bezhotovostní výplatu mají ve Velké Británii a USA. Opět jsou tato opatření namířena proti problematickým skupinám obyvatel. Nikde tato opatření nejsou namířena na zdravotně postižené.

Itálie nabízí v roce 2008 jiné řešení. Je určené pro chudé rodiny v nouzi, nezaměstnané osoby a důchodce nad 65 let věku. Těmto lidem je v Itálii vydána karta na podporu výdajů na potraviny, zdravotní péči a platbu faktur a plynu. Karta obsahuje 40 € za měsíc a může být doplněna jednou za dva měsíce ve výši 80 € (40 € x 2 = € 80). S kartou může držitel také získat slevy v některých obchodech podporující karty.

V roce 2011 je v Itálii zahájen Národní akční plán proti chudobě, který hovoří o sociální kartě. Jedná se o předplacenou kartu, typ nákupní kreditní karty, kterou dostane asi 1,2 milionu důchodců s měsíčním minimálním příjmem, který nestačí pro bydlení. Karta od ministerstva financí má hodnotu cca € 400 na rok a budou použity pro potraviny a pomůcky. K dispozici budou slevy podporované soukromým sektorem (méně než 10%), na nákupy s kartou a na elektřinu. Náklady na veřejné finance budou cca 500 milionů Eur. Itálie odmítla název Sociální karta pro jeho nedůstojnost.

Opět se nejedná o zdravotně postižené. Nejsou zde strkány jablka s hruškami. U nás ve státě, jak vidíte, je zaváděno něco nového a ohavného. Nikde se nic takového neděje, ani nechystá. Sociální karta není potřebná, je diskriminační, zavádí nová pravidla nevyhovující handicapovaným. Česká vláda vytváří segregační návrhy zákonů. Sociální karta má daleko větší význam, než je původně ukazováno. Pomocí jí má docházet k dehonestaci handicapovaných. Zdravotně postižení jsou strkáni do jednoho pytle s nepoctivci.

Je dobré vědět, že sociální karty nemají nic společného s elektronizací státní správy a že každá tato zpráva podávaná členy vlády je lží. Je dobré vědět, že žádná vypělá země nepočítá s takovýmito pravidly pro handicapované. Je dobré vědět, že jak levice, tak i pravice se neštítí sáhnout na nejslabší. Velmi nemocní lidé jsou zaprodáni pro zisky bank a dalších subjektů. Není toto smutný přístup státu?