Eritrejský den nezávislosti je hořké Pyrrhovo vítězství jedné kruté diktatury

Eritrea včera slavila svůj den nezávislosti. Ten den, kdy  24. května 1991 vznikl samostatný stát na africkém kontinentě. Byl to den plný oslav a politických proklamací. Najednou se mělo zapomenout na neskonalou bídu, hladomor lidí, na období, kdy je krajina zmítána hraničními válkami se sousední Etiopií, ke které kdysi náležela. Afričané na Twitteru posílali přání plná hrdosti, bez znaku nějaké vnitřní bolesti. Zatímco se včera v hlavním městě Eritreje oslavovalo, tam kousek od centra umíraly děti, protože není nic co by utišilo jejich hlad. 

Utrpení lidu je během veliké slavnosti přehlušeno politickým pozlátkem. Všudepřítomná chudoba, nekonečný nedostatek všeho normálního je tady zapomenutý. Kam ta Eritrea za 21 let samostatnosti došla?.V této zemi neexistuje svoboda projevu, neexistuje zde svoboda občanského shromažďování. Jakýkoli projev občanské naštvanosti je podle tamějších právních norem naprosto něčím nemožným. Neexistuje náboženská svoboda. Jsou povolené jen nějaké kostely, jen určitá náboženství.

Ti, kteří vypadávají z kontextu místních povolených věrouk jsou pronásledováni systémem a šikanováni za svou volbu náboženství. Stát povolil jen: sunnitský islám, eritrejskou pravoslavnou církev, římsko-katolickou církev, a evangelickou církev. Nejhůře jsou v Eritreji mučeni Svědkové Jehovovi. Svobodné volby jsou povídkou, takovou pohádkou o neskutečném naprosto nemožném. Volby doposud neproběhly a vše je sestavené pro vládní eritrejskou straničku. Svět nad touto zemičkou mlčí. Není to velký hráč. Leda tak na poli zbrojení, ve kterém je Eritrea velmi výkonná. Ukrajinské tanky, ruská podpora, to všechno je pro politickou reprezentaci Eritreje vítané.

Právní systém Eritrey je naprostém rozkladu. U muslimských obyvatel je využíváno kruté právo šaría. Běžně se aplikují kmenová práva. Zadržovaní nebo souzení lidé nemají možnost odvolání. Pokud někdo úspěšně uprchne ze země, tak je rodina uprchlíka stíhána a pokutována částkou až 50 000 nakfa. Ti, kteří nemají peníze, ti jsou zavřeni a jejich majetek je státem zabavený. Neexistují žádné svobodné soudy. Neexistuje nestranné právo. Právní systém této země je v daleko horším stavu, než v jakém byl tolik kritizovaný právní systém diktátora Haille Sellase. Jediným povoleným médiem v zemi jsou státní noviny, státní rozhlas a státní televize. Ti všichni pracují na vytváření krásného pohledu na vládní politiku.

Tisíce Eritrejců utíkají ze země. Jsou v uprchlických táborech okolních států. Míří do středozemní oblasti, mají sen dostat se do Evropské unie, a tak riskují své životy. Tito utečenci velmi často umírají v pouštích nebo se utopí ve vlnách Středozemního moře. Kdysi slavná říše Aksum je dnes jen stínem velmi bolavé výspy Afriky. Místo aby prezident země Isaias Afwerki řešil skutečné potřeby obyvatelstva, raději zásobuje svou armádu nejmodernějšími zbraněmi. Odkupuje od Ukrajinců starší výzbroj, aby mohl bez problémů zahájit nové a ještě novější válečné šílenství u etiopských hranic.

Čím dál více lidí tvrdí, že samostatnost před 21 lety bylo Pyrrhovo vítězství, které chutná tak moc hořce. Eritrea má nezávislost od cizí zahraniční okupace, ale nemá v žádném případě svobodu. Prezident Isaias Afwerki velmi rád vede ozbrojeno konflikty. V letech 1995-1996 vedl tento prezident válku s Jemenem o Hanišské ostrovy, které nakonec byly přiznány Jemenu. V roce 1998 vypukla mezi Eritreou a Etiopií další válka, která de facto pokračuje do dnešních dnů.  V tomto konfliktu zahynulo na 100 000 vojáků. Téměř víc jak čtvrtina eritrejských občanů kvůli válkám a následnému hladomoru uprchlo ze země. Stejný prezident zahájil také krátký válečný konflikt s Džibutskem o hranice.

Bezohledná politika eritrejského prezidenta vede k ohrožení podzemních vod v Eritreji, což následně vede k uměle vyvolaným suchům a obrovskému hladomoru. Země není schopna vyrobit dostatečný počet elektrické energie. Elektřina je zde velmi vzácnou komoditou. Národní vzdělávací a zdravotní systém je de facto v komatu. Není schopný nějaké činnosti. V zemi vládne diktátor, naprosto neschopný politik šlapající po životech Eritrejců. V roce 2001 se konaly v zemi obrovské lidové protesty, které byly velmi tvrdě potlačeny. Autoritářský režim prezidenta umí krutě potlačit cokoli, co by mělo jít proti vůli diktátora. Eritrejci nesmějí dokonce opustit zemi. Jakékoli opuštění Eritreje se děje protizákonně a s utečenci je také podle toho posléze zacházeno. Všichni, kdo byli chyceni při přechodu hranic jsou na místě zastřeleni.

Armáda i policie se v Eritreji podílí na mučení a šikanování všech, kteří se otevřeně vysloví proti autoritářskému režimu. Lidová fronta za demokracii a spravedlnost(PFDJ), je jedinou povolenou politickou stranou v zemi. Činnost jiných politických subjektů v zemi je plně zakázaná. Eritrea má od roku 1997 ratifikovanou ústavu, doposud však tato ústava není v zemi v platnosti. Dva největší eritrejské přístavy Assab a Masawa jsou zvláštními přístavy. Eritrejské obchodní námořnictvo má jen 4 lodě.

Eritrea již od svého vzniku uzavřela partnerství s Čínou, která s Eritreou velmi čile obchoduje. Ostatně není se co divit. Eritrea je jednou z nejvíce represivních zemí světa. Prakticky všichni komu je 18 musejí povinně nastoupit do eritrejské armády, ve které nevědí na jak dlouhou dobu budou ve státních službách. V této armádě jsou odvedenci zneužíváni k otrockým pracím pro stát. Ženy jsou v eritrejské armádě často znásilňovány. Mnoho rekrutů utíká pryč za hranice.

Eritrea především získala velkou pomoc od Číny, která poskytla této zemi velmi výhodné úvěry. Dalšími partnery jsou Spojené arabské emiráty, Írán, Libye nebo Katar. Evropská unie se v Eritreji podílí zejména na humanitární pomoci, která je velmi složitě poskytována místním obyvatelům. S Eritreou spolupracuje také Súdán, který nedávno navrátil do Eritreje na 300 uprchlíků. Osud těchto uprchlíků byl velmi tragický.

Je snad toto všechno důvod k oslavám nezávislosti? Kdo v této nezávislosti získal? Jsou to obyčejní Eritrejci nebo eritrejský diktátor?

SDÍLET