Hodnota lidského života je neměnná, pouze hodnota člověka se mění s výší sociální inteligence a životních skutků

Hodnota lidského života je stejná. Pouze někteří lidé si myslí, že  život iks ypsilon je méněcenný než život toho druhého. Ale tak to není. Podle čeho chceme posuzovat cenu lidského života? Taková měřítka neexistují. Lidský život je nejvyšší hodnotou, je neměnitelnou a vždy stejně cennou. Lidé si pletou lidský život a lidskou povahu. Humanismus říká, že všichni lidé jsou stejně důležití a každý život má stejné právo na žití, pouze lidská povaha může rozdělovat lidi na lepší a horší. 

Nacionalisté a materialisté velmi často staví otázku ceny lidského života do světla svých hodnotových žebříčků. Podle nich je všechno posuzováno podle toho, co daný jedinec přináší komunitě lidí. Humanismus se tady vytrácí, najednou jsou tady jiné hodnoty peníze a národ. Cokoli co je mimo proud těchto hodnot, je naprosto zbytečné. Najednou tady máme ekonomický pohled na cenu lidského života. Handicapovaní, důchodci, nemocní, tihle všichni lidé mají pro takového nacionalistu menší hodnotu, protože nenaplňují představy o silném národě a tvorbě kapitálu.

Podobný pohled na život měl nacionální socialismus, který hleděl jen a pouze na tvorbu kapitálu a sílu národa, ve kterém odlišní a slabší jedinci neměli místo. I takový názor v těch různých názorových liniích ultrapravicového smýšlení existuje. Cena lidského života je v tomto principu smýšlení stavěna na nepodstatnou roli. Jeho neměnná hodnota je nahrazena kapitálem a přínosem pro společnost. Proto také z pohledu národního nacionalismu bylo možné takové lidi zplynovávat, protože nepřinášeli žádné ekonomické hodnoty.

Pokaždé, když jsou humanistické hodnoty nahrazeny něčím jiným, tak dochází k dehonestaci lidského života. Nacionalisté a někteří věřící v nové ekonomické náboženství cinkavých peněz věří, že hodnota lidského života je dána skutky daného člověka, že je dána jeho přínosem pro společnost. Ale tak to není. Tito lidé tvrdí něco naprosto špatného.

Humanismus říká jednu základní a naprosto zásadní myšlenku: “hodnota lidského života je neměnná. Každý život má stejnou hodnotu, která není ovlivňována skutky daného jedince či prospěšností pro danou komunitu lidí.”

Lidé nejsou božskými bytostmi, nedali nikomu život, a tak také nemohou z tohoto pohledu posuzovat zda je ten či ten život  cennější. Rozlišujme mezi cenou lidského života, která je neměnná, a mezi cenou člověka jako takového. U mého článku o trestu smrti se mě jeden komentátor se sklony k nacionalismu zeptal, jaký lidský život je důležitější, jestli život Hitlera nebo Einsteina. Tenkrát jsem odpověděl, že oba dva životy mají stejnou cenu. A za tím si stojím. To je to, o čem dnes píšu. Každý lidský život na celém světě je stejně důležitější bez ohledu na lidskou povahu, na jeho skutky.

Jiné je to ovšem s cenou člověka jako takového. Jinými slovy, jaký člověk je? V tomto ohledu si lidé nejsou rovni. Tady skutečně existují lidé výše a níže postaveni. Tato cena člověka není stavěna na pochybných hodnotách ekonomiky, není stavěna na prospěšnosti společnosti. Je stavěna na úplně jiných hodnotách. Například takový bezdomovec může být na daleko vyšší výši než šéf banky, než šéf pochybných nacionalistů.  Tady nerozhoduje výše nějakého pochybného IQ. Mimochodem co je to inteligence? Není to umění vyřešit matematický úkol za pět minut, není to vyřešení rébusů co bude následovat po trojúhelníku a kolečku. Je to něco jiného.

Opět já osobně celou hodnotu člověka posuzuji z pohledu humanismu. Skutečně výše postavený člověk na tom lidském žebříčku je člověk s empatií, se schopností pomoci druhému, se schopností toho vyššího sociálního smýšlení. Pokud někdo je členem Mensy a přitom tvrdí, že je pro rasismus a že soukromý rasismus je tou správnou cestou, je v ten okamžik o několik příček níže než bezdomovec, který se s dalším člověkem rozdělí o kousek posledního chleba.

Člověk s nulovou, nebo takřka s pražádnou sociální a emoční inteligencí je tím níže postaveným. Tady nehraje roli jak kdo je bohatý, jakou kdo má moc, kdo jaké má vzdělání. Sociální inteligence se samozřejmě dá nadále zvyšovat stylem života, možná změnou vnitřní filosofie. Hodnota člověka jako takového je souhra několika faktorů: jsou to především sociální inteligence,  jsou to skutky konané během života, jsou to myšlenky, které do okolí  daný jedinec vysílá. Na základě těchto informací můžete říct, že ten či onen člověk je lepším než ten či onen. Nesoudíte tak hodnotu lidského života, ale hodnotu člověka, hodnotu daného jedince.

V tom takzvaně moderním smýšlení se tohle všechno vytrácí a dochází ke zkratkám dehonestujícím smysl lidského života. Jak vidíte, nikde tady není nějaké ekonomické chápání člověka. Pokud někoho chceme soudit, musíme ho soudit jen a pouze na základě výše vyjmenovaných hledisek. Ani deset vysokých škol a skvělé zaměstnání nic neznamená. Například někteří Romové si myslí, že když mají vysokou školu a dobrou práci, tak jsou lepšími lidmi než ti se základní školou a méně lukrativní prací. Opět se tito lidé mýlí. Nejsou lepšími. Ten se základním vzděláním může být mnohem lepším člověkem, mnohem výše postaveným, než ten s vysokým vzděláním. Mnoho výše postavených Romů tak raději přijímají rasismus a vydávají ho za  oprávněnou kritiku ze strachu aby oni nebyli veřejně strkáni do stejného pytle s těmi méně úspěšnými a nemajetnými. Ale to už zacházím zase do jiného tématu s tímto článkem nesouvisejícím.

Podobné je to i ve světě zdravotně postižených, kde ti bohatí a dobře zaměstnaní nechtějí být spojováni s těmi méně úspěšnými. I zde tito lidé nemusí být těmi lepšími, výše postavenými.

Pokud by se dotyčný komentátor u dotazu na začátku mého článku zeptal, jestli byl Hitler či Einstein lepším člověkem, odpověděl bych bez váhání, že tím milionkrát lepším byl Albert Einstein a Hitler měl nulovou hodnotu co by člověk. V některých ohledech není dobré dělat zkratky. Nelze porovnávat cenu lidského života s cenou člověka jako takového. To jsou dvě naprosto rozdílné věci. Ta první je všude stejně důležitá a neměnná, zatímco ta druhá se dá porovnávat pouze z humanistických hledisek.

SDÍLET