Kanadští konzervativci ohrožují demokracii a lidská práva

Konzervativci v Kanadě narušují demokracii a svobodu. Místní ministr pro občanství, přistěhovalectví a multikulturalismus Jason Kenney svou politikou ničí otevřenost kanadské společnosti. Pro svůj politický přístup je spíše znám jako ministr cenzury a deportací. Kontervativci jsou pro tento stát spíše znamením nesvobody a pokusu populisticky pošlapat mezinárodní dohody o uprchlících. Lidská práva tolik znamenající pro Kanadu, jsou v rámci podivné politiky pošlapávaná jako umaštěný papír někde ve fastfoodu.

Je velmi nešťastné a tragické, když jeden velmi významný stát, tolik aktivní zastánce lidských práv, najednou pomocí politického populismu sáhne k zákonům porušujícím lidská práva. Je smutné, když se přestane hledět na mezinárodní dokumenty a úmluvy. Lidé se stávají pouhými škatulaty v moci politických populistů.

Mezinárodní lidskoprávní organizace poukazují na špatnosti ministrem navrhovaného zákona. Organizace Human Right Watch dokonce kanadským poslancům zaslala dopis, v němž tyto poslance žádá o neschválení tak špatné normy. Její přijetí by totiž znamenalo pošpinění jednoho ze základních prvků kanadské společnosti. Populistikým politikům je otevřenost společnosti na obtíž, a tak raději vymyslí dehonestující zákon, jakým je například návrh zákona označovaný jako C31.

Navrhovaná právní norma upravující  imigrační zákon, tak poškodí zejména žadatele o azyl a uprchlíky. Lidé utíkají z válečných oblastí, utíkají před týráním a mučením, utíkají před rasovým či sexuálním pronásledováním. Najdou v Kanadě azyl, doufají, že jednou snad budou moci dál žít v lepších podmínkách jako normální lidé. Každý má právo na štěstí, každý má právo nebýt týraný. Vládní návrhy kanadských konzervativců jsou nebezpečné zejména z celosvětového hlediska. Jakýkoli jiný stát si může říct: “když to může zavést takový stát jako je Kanada, proč bychom nemohli lidská práva porušovat také u nás”.

Takové zákony dokáží hlavně zbortit celosvětový trend ochrany lidských práv. Je nepřípustné, aby byli lidé bez udání důvodů zadržováni. Kanadská vláda tak bude mít na základě nového zákona C31 možnost po dobu jednoho roku zadržovat nově příchozí utečence a žadatele o azyl. Dokonce bude mít právo takto zadržovat děti u předem určených skupin obyvatelstva. Tímto Kanada porušuje článek 31 Úmluvy o právním postavení uprchliků .

Článek 31 Úmluvy o právním postavení uprchlíků doslovně říká toto:

1. Smluvní státy se zavazují, že nebudou stíhat pro nezákonný vstup nebo přítomnost takové uprchlíky, kteří přicházejíce přímo z území, kde jejich život nebo svoboda byly ohroženy ve smyslu článku 1, vstoupí nebo jsou přítomni na jejich území bez povolení, za předpokladu, že se sami přihlásí  bez prodlení úřadům a prokáží dobrý důvod pro svůj nezákonný vstup nebo přítomnost.

2. Smluvní státy nebudou na pohyb takových uprchlíků uplatňovat jiná omezení, než jaká jsou  nezbytná, a taková omezení budou uplatněna pouze do té doby, než jejich postavení v zemi bude upraveno, nebo než obdrží povolení vstupu do jiné země. Smluvní státy povolí takovým uprchlíkům rozumnou lhůtu a poskytnou všechny potřebné prostředky k získání povolení vstupu do jiné země.

Jak sami vidíte, tato úmluva nedovoluje stíhat či jinak perzekuovat uprchlíky. Přesto nový Kenneyův zákon s tímto zadržováním počítá. Zadržení uprchlíků má být vždy krajní možností, nikoli běžnou praxí. Zadržet takového uprchlíka lze z pohledu mezinárodního práva pouze například z důvodu ohrožení veřejnosti nebo z důvodu nemožnosti ověření totožnosti dané osoby. Každé takové zadržení musí mít oporu v mezinárodním právu. Nový zákon, o kterém mají kanadští poslanci hlasovat, ale počítá také s důvody, které nemají oporu v mezinárodním právu, a tedy každé takové zadržení uprchlíka by bylo nezákonné.

Zadržování lidí po dobu jednoho roku bez možnosti jakéhokoli soudního rozhodnutí opět porušuje mezinárodní právo. Uprchlíci, migranti by se najednou ocitli ve vazbě, aníž by byli soudem souzeni za nějaký čin. Toto je v demokratické společnosti nemožné a neslýchané.

Kenneyův návrh v tomto ohledu odporuje Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, jeho článek 9 doslova říká:

Každý, kdo je zatčen nebo se nalézá ve vazbě, má právo na řízení před soudem tak, aby soud mohl rozhodnout bez prodlení o právoplatnosti jeho zadržení a nařídit jeho propuštění, jestliže vazba není zákonná.”

Zjednodušeně řešeno, někoho zadržovat bez opory v mezinárodním právu, bez procesu odsouzení či jednání před soudem, je nemožné a protizákonné. Každý zadržovaný má právo, aby byla prozkoumána a přezkoumána odůvodněnost jeho zadržování. Zde ovšem v novém zákoně o přezkoumávání odůvodněnosti zadržení není ani čárka. Konzervativce v Kanadě neomlouvá ani to, že k podobné praxi zadržování emigrantů sahají jiné státy jako například Ukrajina nebo Austrálie. Na Ukrajině selhává povinnost na prozkoumávání odůvodněnosti zadržování emigrantů zejména nedostatek soudců a obrovská korupce.

Nový zákon upravující imigrační kanadské předpisy dokonce zakazuje všem uprchlíkům po dobu 5 let žádat o povolení k trvalému pobytu, a to dokonce i tehdy, poud je žadateli uznán statut uprchlíka. Toto opět odporuje Úmluvě o právním postavení uprchlíků, její článek 34 říká doslova toto:

“Udělení státní příslušnosti

Smluvní státy se zavazují co nejvíce usnadňovat uprchlíkům asimilaci a udělení státního občanství. Vyvinou zejména veškerou snahu o urychlení řízení o udělení státního občanství a o co možná největší snížení poplatků a nákladů tohoto řízení. ”

Stanovená lhůta pěti let odporuje onomu urychlenému řízení, je tudíž v rozporu s mezinárodním právem. Tento nový právní požadavek omezující uprchlíky má další negativní dopad na rodiny uprchlíků. Ono totiž po dobu těch pěti let nebude mít rodina uprchlíků přístup k sociální a humanitární pomoci. Pokud do celého období započítáme rok nuceného zadržování a dalších pět let, kdy nesmí takový uprchlík o nic žádat, tak tady najednou máme neskutečně protizákonný vliv na rodinu uprchlíků. Jsou zde také druhotně pošlapávána práva dětí.

Nový zákon hovoří o tom, že budou moci být nuceně zadržovaní uprchlíci starší 16cti let. Ministr Kenney tímto svým návrhem zákona porušuje Úmluvu OSN o právech dítěte. Její článek 37 říká:

“Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby:

a) žádné dítě nebylo podrobeno mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Za trestné činy spáchané osobami mladšími 18 let nebude ukládán trest smrti a trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění na svobodu,

b) žádné dítě nebylo nezákonně nebo svévolně zbaveno svobody. Zatčení, zadržení nebo uvěznění dítěte se provádí v souladu se zákonem a používá se pouze jako krajní opatření a na co nejkratší možnou dobu,

c) s každým dítětem zbaveným svobody bylo zacházeno s lidskostí a s úctou k vrozené důstojnosti lidské bytosti a způsobem, který bere ohled na potřeby osoby daného věku. Především musí být každé takové dítě umístěno odděleně od dospělých, ledaže by se uvážilo, že neoddělovat je od dospělých je v jeho vlastním zájmu, a s výjimkou závažných okolností musí mít právo udržovat písemný a přímý styk se svou rodinou,

d) každé dítě zbavené svobody mělo právo okamžitého přístupu k právní nebo jiné odpovídající pomoci, jakož i právo odvolávat se k soudu nebo jinému pravomocnému, nezávislému a nestrannému orgánu proti rozhodnutí o odnětí svobody a v každém takovém případě na přijetí neodkladného rozhodnutí.”

Psychologický dopad na zadržované děti je obrovský. Povinné zadržování dětských uprchliků bude mít za následek posttraumatické psychické potíže jako jsou deprese, noční pomočování, sklony k sebevraždám, nechutenství, noční můry atd. Povinné zadržování dětí-uprchlíků je tedy v rozporu s právy dětí.

Kanadský ministr Kenney bude tím polobohem, který podle nového návrhu zákona bude rozhodovat, která země světa je bezpečná a která není. Tak například taková Čína nebo Indie jsou častými obchodními partnery Kanady, a tak všichni uprchlíci z těchto států mohou být navraceni zpátky do jejich země původu. Nikoho nezajímá, že tito lidé mohou být po návratu do své domoviny zabiti nebo mučeni. Již dnes ministr Kenney hovoří, že všichni žadatelé o azyl ze zemí Evropské unie budou považováni za občany pocházející z bezpečné země. Nikoho nezajímá, že v dané zemi může být rasismus či nenávist k odlišné sexuální orientaci.

O bezpečných zemích se tak bude rozhodovat na základě ekonomických hledisek a nikoli na základě individuálních osobních příběhů. Podmíněný azyl v podání kanadského ministra Kenneyho je v dalším rozporu s občanskými právy. Uzná-li ministr, že někteří žadatelé o azyl, kteří obdrželi status uprchlíka a obdrželi povolení k trvalému pobytu, není již nutné chránit, jejich pobyt bude zpětně zrušen a takovým lidem hrozí deportace zpět do země, ze které uprchlíci přišli.

Dejme tomu, že do Kanady přijde uprchlík z Indie, tento uprchlík dostal statut uprchlíka a zároveň obdržel povolení k trvalému pobytu. Tento člověk v Kanadě žije třeba 10 let. Ministr Kenney rozhodne, že uprchlíky z Indie není třeba chránit, a tak i tento člověk žijící v Kanadě 10 let bude na základě nového zákona deportován zpět do Indie. Toto je velmi kruté a nelidské zacházení s lidmi odporující mezinárodnímu právu, především toto odporuje Úmluvě o právním postavení uprchlíků.

Jak sami vidíte, konzervativci nyní svými zákony potlačují demokracii a mezinárodní zákony. Tato politická praxe konzervativců je výsměchem kanadské historii, ve které tento stát stál jako jeden ze signatářů mezinárodních zákonů majících chránit jak uprchlíky, tak práva dětí. Doufám, že tato úprava zákona nebude nikdy kanadskými poslanci odsouhlasena. Proti Kenneyho návrhům stojí kanadská opozice i několik desítek lidskoprávních organizací. Organizace Human Right Watch deokonce apeluje na Evropskou unii, aby vyjádřila své nespokojení s nově chystaným uákonem namířeným proti imigrantům.