Lidská práva v Africe klopýtají, možná na přání světových velmocí

Lidská práva obecně jsou velmi podceňovaná. Jakoby v dnešní době neměla lidská práva nějaký smysl. Je tu obrovské šílenství a náboženství v jednom. Organizace jako Human Right Watch nebo Amnesty Internetional pravidelně dokazují jak moc jsou lidé v některých částech světa tyranizováni, mučeni, zatýkáni nebo dokonce zabíjeni jenom kvůli mrzkým penězům a přírodním surovinám. Stačí si sednout k výroční zprávě Amnesty Internetional. Je to velmi smutné čtení o velmi smutných událostech. V ten okamžik se ptám, kam se ztratilo lidství a humanismus? Bylo snad nahrazeno takovými zhoubnostmi a nesmyslnostmi jako jsou laissez faire, integralistický konzervatismus nebo sobeckost? Afrika je tak přenádherný kontinent, proč musejí být obyvatelé tohoto kontinentu tak krutě zkoušeni?

Vnitřní konflikty na východě obrovského kontinentu vysávají životy z nebohých dětí sužovaných hladomorem. Zatímco se média zabývají Sýrií, Íránem nebo Egyptem, tam na východě Afriky umírají denně stovky dětí jako nějaká veteš uprostřed pouště. Tady mediální pochybný svět západní kultury nebere ohledy na lidské životy. Demokratická republika Kongo je státem v absolutním chaosu. Prakticky všechny mocnosti těží z absolutního inferna, které se v této božsky vypadající krajině odehrává. Dech beroucí krajina s nedotčenými pralesy na jedné straně vyvolává ráj na Zemi. Až najednou pohlédnete tam dolů na tu hnědou půdu, která se najednou zbarví do ruda.

Krev nasáklá do polních a lesních cestiček severního a jižního Kivu včetně provincie Oriental ukazuje pláč. Pláč těch dětských vojáků násilím a za pomoci drog donucených plenit vesnice a životy všech obyvatel regionu. Organizace spojených národů si v Demokratické republice Kongo hraje na podivnou, velmi nebezpečnou hru. Vrchní velitel modrých přileb OSN je v konžském pekle naprosto zbytečnou rekvizitou. Milice i rebelové porušují navzájem lidská práva. Unášejí, znásilňují a zabíjejí.

Rozšířené porušování práv probíhá v africké Eritreji, která nedávno oslavovala 21 let výročí samostatnosti. Autoritářský režim diktátora Isaiase Afwerki ničí všechny Eritrejce. Právní systém Eritrey je naprostém rozkladu. U muslimských obyvatel je využíváno kruté právo šaría. Běžně se aplikují kmenová práva. Zadržovaní nebo souzení lidé nemají možnost odvolání. Armáda i policie se v Eritreji podílí na mučení a šikanování všech, kteří se otevřeně vysloví proti autoritářskému režimu.  Eritrea je jednou z nejvíce represivních zemí světa. Prakticky všichni komu je 18 musejí povinně nastoupit do eritrejské armády, ve které nevědí na jak dlouhou dobu budou ve státních službách. V této armádě jsou odvedenci zneužíváni k otrockým pracím pro stát. Ženy jsou v eritrejské armádě často znásilňovány.

V sousední Etiopii dochází k vládnímu potlačování společnosti, včetně médií. Celkem nedávno etiopská vláda zatkla na 100 protivládních aktivistů, novinářů a blogerů. Zadržení byli zcela lživě obviněni z terorismu a z protivládních činností. Etiopská vláda blokuje přístup k internetu, blokuje co mají a nemají Etiopané vidět. Etiopie je překrásná země. Proč režim přehnaně investuje státní finance do zbrojení, když na stejném území umírají lidé hlady. Etiopie je oblastí zasaženou extrémními suchy. Vláda místo podpory hladovějících dětí podporuje armádu. Tam putuje většina etiopských financí.

Je velmi málo afrických zemí, které nejsou sužovány násilím. Nejlidnatější země Afriky, Nigérie, je terorizována sektou radikálních islamistů Boko Haram, jejíchž činnost v minulém roce rapidně vzrostla. Islamisté se v Nigérii dopustili únosů, vražd, pumových útoků, ozbrojených útoků, střelby na nigerijských ulicích.  V největším městě nigerijského státu Bono docházelo ke každotýdenním pumovým útokům sektářů. V srpnu roku 2011 sekta Boko Haram provedla v Abuji cílený útok na budovu OSN, při kterém zahynulo na 24 osob. Nigérijská vláda posléze nasadila společnou pracovní skupinu, která se bez řádného soudu zabývala poprav členů islamistické sekty Boko Haram. Toto chování vlády vyvolalo další velmi kruté pokračování násilí z bou stran.

Ne nadarmo poukazuje hollywoodský herec na katastrofu v Darfuru. Vládní vojska súdánského prezidenta Bašíra(odsouzeného mezinárodním soudem za válečná zvěrstva) si v Darfuru počínají jako náckovské jednotky neohrožených hochů z SS. Vládní vojáci a dokonce i rebelové používají během celého procesu dětské vojáky. Unášejí děti z vesnic. Vypalují bydliště obyvatel Darfuru, znásilňují ženy a dokonce podnikají vojenské útoky na uprchlické tábory utíkajících obyvatel. Kordofan, Modrý Nil a oblast Abyei jsou němými svědky všude vytékající krve súdánských obyvatel. Účast modrých přileb OSN je naprostým výsměchem. Stejně jako v Demokratické republice Kongo, i zde v Súdánu tito vojáci mírových sil nezmůžou vůbec nic. Porušování lidských práv v Súdánu je naprosto beztrestné.

Zabíjení lidí zde probíhá naprosto nerušeně. Súdánská vláda do oblastí bojů odmítá pouštět novináře a dokonce i humanitární organizace. Lidé sužovaní boji, jsou vystaveni neskutečně nelidským podmínkám. Děti v oblasti Modrého Nilu, Kordofanu a Abyei nemohou být očkováni před nebezpečnými chorobami. Hrozí tak nové epidemie různých chorob. Děti zde umírají opět hlady. Súdán v oblastech boů využívá zakázanou munici a výzbroj. Na válečném konfliktu bohatnou Čína, Rusko i USA. Všichni totiž jedné či druhé straně dodávají zbraně.

Totálně špatný stav lidských práv se nezlepšil ani v Zimbabwe. Vláda v této zemi je pod kontrolou diktátora Mugabeho a jeho Afrického národního svazu zimbabwské vlastenecké fronty(ZANU-PF). Oba dva okrádají zimbabwský lid. Tento naprosto šílený diktátor nechal v hlavním městě Harare zbourat chudinské čtvrti, a to zcela protizákonně. Nejchudší lidé jako nějací somráci zůstali na ulici. Nesměli se zdržovat u svých zbořených příbytků, jinak byli policií surově zmláceni. V Zimbabwe dochází k nedostatku potravin a enormní inflaci. Lidé jsou mláceni a unášeni policií. Dochází ke  znásilňování žen a vládou nařízeným vraždám.

Afrika patří k překrásným krajinám, ve kterých prakticky v žádném státě nedochází k porušování práv. Jsou to zejména práva minorit a národnostních menšin, u kterých dochází k porušování lidských práv. V mnoha afrických zemích mají hlavní slovo nevybíravé diktatury s nesmyslnými zákony. Například svazijský král Mswati III. a jeho matka Ntombi jako spoluvladařka bez problémů ve svém království dovolí mimosoudní rozsudky smrti, nemají žádné problémy s nepřiměřenou policejní brutalitou, zneužívání dětí a žen je něčím nad čím diktátor Mswati III. s jeho matkou přivírají oči. Svazijsko, ta nádherná země turismu a nespoutané přírody, ten maličký státeček, je také místem, kde jsou z královského požehnání pronásledovaní odpůrci krále, kde jsou diskriminováni homosexuálové. Je to místo, kde se zcela veřejně obchoduje s lidmi.

Beninský prezident Boni Yayi si možná myslí, že je bůh. Je to jeden z diktátorů, před který nesmíte nosit tričko s protiprezidentskými hesly, jinak skončíte v pekle, a to doslova. Po sérii mučení, budete popraveni, tak jako dvě novinářky. Na základě politických zakázek dochází ke ztrátě lidí. Jeden den soused v Beninu není, nikdo neví co se s ním stalo. Nejspíš byl beninským prezidentem takzvaně odstraněn. Ústavní soud Beninu dostává mnoho stížností o bezprávním mlácení policií.

Ve Středoafrické republice členové prezidentské stráže zakládají například ozbrojené skupiny a jako bandité zabijí a kradou. Tito lidé jsou středoafrickým prezidentem kryti a jsou de facto beztrestní. Uprostřed Afriky tak dochází k vládou podporovanému mučení, bití,  znásilňování vězňů podezřelých. Podmínky ve středoafrických vězeních jsou příliš tvrdé, dochází ke svévolnému zatýkání nevinných osob. V této zemi dochází ke společenské diskriminaci a násilí páchaného na ženách, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů. Ve středoafrické republice je násilí a diskriminaci páchané vůči Pygmejům a osobám obviněných z čarodějnictví. Tak jako ve Svazijsku, i tady dochází k obchodování s lidmi obchodování s lidmi. Děti jsou nuceni k velmi těžké, otrocké práci.

Prakticky všechny problémy, které jsem vyjmenoval u Středoafrické republiky, se objevují skoro ve všech afrických zemích. Je vinou toho takzvaného západního světa, že jsou v Africe u moci diktátoři, kteří vyhovují západním státům. Číně, té to rozhodně nevadí, i když do západního světa nepatří. Naopak, ta vůbec nemluví do národních politik států, ve kterých podniká a obchoduje. Lidská práva v Africe klopýtají, bohužel s tichou podporou všech velmocí.