Odchodem Řecka z eurozóny nedojde k žádnému armagedonu

Svět médií má novou modlu. Je tady ta zvláštní víra v konec eurozóny. Euroskeptici milerádi ukazují na neschopnost společné měny. Podívejte se, euro možná dříve nebo později skončí v Řecku, ta společná měna půjde do kytek s ním. Jenže tak to není. Konec eura v Řecku není apokalyptickým dnem, nebude to konec známého světa. 

Pokud skončí v Řecku euro, nebude to žádný katastrofální krok a to jak pro samotné Řecko, tak pro ostatní Evropu. V bojích o společnou měnu na jihu Evropy jde především o záchranu německého a francouzského kapitálu, který se v tomto regionu nachází. Mnoho okolních států také do Řecka financovalo. Nedávno v tureckých novinách zazněl jeden článek popisující velký podíl tureckých firmiček na řeckém kapitálu.  Proto také vznikaí různé katastrofální scénáře ve snaze přimět média a tím i okolní svět k boji o udržení společné měny.

Padne-li euro na jihu Evropy, přijdou velcí podnikatelé a finančníci často napojeni přímo na Merkelovou a další politiky, o spoustu financí. Tady jde především o ohrožení kapes těchto lidí. Ten problém se netýká ani tak ohrožení celého eura. Tedy alespoň tak to působí na obyčejného obyvatele Evropské unie. Pokud si projdete stohy článků na Twitteru a internetu, dojdete k tomuto závěru. Ano, existuje tady eden katastrofální plán, ve kterém se říká, že zadlužení Řecka pádem Eura stoupne až na 250 %, což by poté nebylo ufinancovatelné. Tedy, mezi námi, tento dluh, který přesahuje 160 % zadlužení země, je také neufinancovatelným.

Řecko už v době svého vstupu do eurozóny nepatřilo, stejně tak Itálie, Španělsko i Portugalsko. Dobře si pamatuji, jak jsem v ten den jejich vstupu do ligy vybraných říkával, že jednou se tento politický tah nevyplatí. Uběhlo několik let, a už to tady máme. Jih Evropy se sype jako domek z karet. Evropská unie udělala jednu zásadní chybu, a sice tu, že místo ekonomických ukazatelů, upřednostnila ukazatele politické. Touha po integraci největších územních hráčů tak předčila ekonomickou vyspělost. Zatímco byla Česká republika pranýřována, že ona nemůže v eurozóně být, byly státy s ještě horší situací vesele přijímáni. Prokazatelně Řecko nebo Itálie na tom byli v jistých ohledech hůře než tenkrát my.

Jaké má Řecko možnosti? Buď podlehne diktátu zeštihlování opasků v rámci eura, nebo se vrhne jinou, možná lepší cestou, a to odchodem k drachmě. Ten druhý plán je spíše černým snem německých a francouzských finančníků. Řecko má štěstí, že krachuje stát, nikoli jedinec. Zatímco běžný občan v případě dluhů může skončit ve vězení, stát vždy z těžké krize nějak vyjde. Řecko může vyřešit svou krizi třemi způsoby. Buď se zachová jako Argentina v roce 2002, nebo Rusko z roku 1998. Ještě je tady jedna další možnost kopírování cesty Islandu z roku 2008.

Všechny tři státy zažily krize a kolapsy státních bankrotů, přesto kvůli nim neskončil svět. S Řeckem by to bylo podobné. S největší pravděpodobností bude Euro měnou, která opustí celý jih Evropy. Ekonomicky slabé státy jednoduše opustí společnou měnu. U ní zůstane jen hrstka států EU. Tím se z eura stane pevnější a silnější měna. Neustálým rozšiřováním a přibíráním zemí do eurozóny dochází také k rozkolísání stability společné měny.

Jakákoli slova o zániku eura a eurozóny jsou podle mého obyčejného občanského názoru zbytečné a liché. Já osobně mám pouze středoškolské ekonomické vzdělání coby podnikový ekonom, ale i s těmito znalostmi si troufám říct, že odchod Řecka z eurozóny je lepším řešením než pomalé zkomírání v náručí eurozóny. Jistě, po odchodu Řeka z eura, dojde k obrovské inflaci. Řecko by se v tomto okamžiku možná blížilo argentinské cestě, kdy Argentina vyhlásila bankrot sama na sebe. Je ale nějaká jiná cesta jak pryč z celé situace?

Nejvíce na celou situaci doplatí dnes ti nejchudší v Řecku. Nejvíc doplatí zdravotně postižení, důchodci a sociálně slabí. Proto by v Řecku měla být taková vláda, která by se měla snažit co nejvíce ochránit ohrožené skupiny obyvatelstva. Možná by se poté tento jihoevropský stát mohl podívat na islandské řešení krize. Tam celou krizovou záležitost řešili úplně jinak, možná demokratičtější cestou bez nutnosti škrtů a ubírání peněz potřebným.

Víte, mně osobně celá záležitost s Řeckem připomíná celoevropskou snahu zabránit precedentu. Pokud odejde ze společné měny Řecko a nic katastrofálního se nestane, což je více než pravděpodobné, tak potom s větší jednoduchostí dojde k odchodu dalších, protože ti si uvědomí, že odchod je méně riskantním než členství v jednotném klubu. Najednou se prolomí ta božská bariéra, že euro je jediná možnost, bez které není svět.

SDÍLET