Pohrobkovství minulých časů komunistům zůstává, liberecká schůze na tom nic nezmění

Komunisté si dnešní hokejový den vybrali pro své stranické tlachání. Nový předseda třešničkového sadu má přivést tuto partaj do kýženého cíle. Profitování na degradaci politického prostředí, jednoduché čekání na krach Véčkařů a degradaci politiky v podání rathovské kauzy, to všechno by mělo přivést v očích komunistů tuto stranu do politického výsluní. Najednou tady máme odvážné plány na poražení Sociálních demokratů. Zatímco se rudá parta svým věkovým složením blíží uzavřenému klubu důchodců, hodlá být stranou s novým typem komunismu 21. století.

Komunistická strana Čech a Moravy stále více připomíná nerozhodného lachtana, který na jedné straně chce být tou moderní levicovou stranou, zatímco při každé příležitosti soudruzi z ústředního výboru vyzdvihují gottwaldovský režim nejkrutějšího období politických čistek. Nynější předseda Filip a jeho motivační proslovy na Prvním máji. To je ukázka dnešní politiky druhé levicové strany. V Liberci si jednotliví politici hrají na demokratické, levicově smýšlející politiky, zatímco tam venku před postarším publikem tito stejní politici klidně přijmou rétoriku zhoubného komunismu padesátých let dvacátého století.

Politika v podání Filipa a dalších představitelů je především o stavbě základů na postarších voličích. Mladí, kteří nesouhlasí s vraždami a mučeními v minulosti,  jsou pro přestárlé komunisty něčím nepotřebným. Strana třešničkového květu se jistým způsobem bojí změnit svou rétoriku. Pokud by odpustila od extrémismu, pokud by zapomněla na mladé extrémisty v podání mladých komunistů, mohla by ztratit zájem těch postarších dam a pánů tolik holdujících extrémní verzi komunistické myšlenky.

Svaz mladých komunistů Československa je na jednu stranu nechtěným na stranických kandidátkách, zatímco jejich rétorika není až zas tak vzdálenou od celostranického propagačního směřování KSČM. Komunistická strana a český politický svět, To je taková ta schizofrenická situace, ve které ostatní strany veřejně odmítají spolupráci s komunisty, aby s nimi v pozadí politických kuloárů spolupracovali. Filip a jeho lidé si v médiích stěžují, že jsou zbytečně démonizováni, ale nezpůsobují si ti komunisté to démonizóvání sami?

Soudruh Gottwald je pro ně hrdinou, nikoli vrahem. Jakákoli propagace minulých komunistických pohlavárů je populisticky samotným politbyrem strany považována za selhání jednotlivců. Tato partaj má přeci ve stanovách nějakou podobu zakazující chválení minulých pohlavárů. Dnes a zítra mají být Grospič nebo Juroška tou novou nadějí pro lepší komunisty. Osobně si nemyslím, že by tito pánové byli novým přínosem pro rudě zbarvenou partaj.

Zatímco komunisté v České republice po revoluci vsadili na opěvování nejtvrdších období minulosti, všude v okolních zemích se komunistické strany distancovaly od minulosti, veřejně se omluvily a celé se přetvořili na normálně vyhlížející levicové strany. Název komunistická se u nich ztratil a celá politika nabrala  jiný směr. Soudně přemýšlející občan české kotliny  musí být směřováním komunistů popletený. Co chtějí? Chtějí komunismus padesátých let, ve kterém budou opět političtí vězni a politické vraždy společně se znárodněním všech podniků? Nebo snad chtějí ten moderní styl levicové politiky? Komunisté by si měli především uvědomit, jakou politiku chtějí a s jakými voliči chtějí počítat.

Na jedné straně budou čeští komunisté získají sympatie mnoha spoluobčanů tématy jako je získání ústavního práva na bezplatnou zdravotní péči, bezplatné studium na vysokých školách bez školného či zápisného, zajištění systému sociálních stipendií a podporu pro potřebné, přijmutí spravedlivé, solidární a účelové daňovou politiky s progresivní daní z příjmu fyzických i právnických osob.

Na jedné straně budou naprosto legitimní levicové požadavky nemající nic společného s komunistickou myšlenkou, zatímco na straně druhé budou opět ty trapné reminiscence na minulý režim. Komunistická strana je do jisté míry stranou, ve které se střetávají ty tzv. modernější proudy komunismu společně s tvrdou linií gottwaldovské verze stalinského pojetí komunismu. Překousnou opravdu ti noví příznivci KSČM, o kterých se hovoří v médiích, ten zatuchlý patos komunistické pýchy nad smrdutou minulostí?

Nemyslím si, že by příznivci Bártova obchodního spolku přešli bez rozmyslu do KSČM. Tito lidé, pokud budou chtít, raději podpoří ČSSD, která není samovolně zdiskreditována politickými procesy padesátých let. KSČM se především bude snažit omladit svou členskou základnu. Ono právě to omladění může způsobit změnu politického směřování komunistů. Pokud dnes dříve narození nechtějí změny z nostalgie z vlády KSČ, tak poté by se tento nechutný směr mohl změnit. Ale, opět si nemyslím, že by do řad komunistů vstupovali hordy mladých lidí.

Je to především KSČM, která si za svůj neúspěch může sama. Kdyby dávno komunisté změnili již v začátcích svůj styl politiky, mohli být chápáni úplně jinak. Na druhou stranu,  nebylo po revoluci možné změnit styl politiky, protože změnou politiky by strana zanikla. Ihned po roce 1990 mělo dojít k zákazu komunistické strany. Jenže těžko tuto partaj mohl někdo zakázat, když komunisté v devadesátých letech převlékali kabátky a usedávali do jiných partají a institucí státu.

Ať je tomu tak či onak. KSČM je legitimní politickou stranou, se kterou je třeba počítat. Svým pohrobkovským přístupem si sami komunisté ničí možnou cestu k vyšší politice. Přesedlají komunisté na jiný level politiky? To si nemyslím. Tato partaj je dinosauřím subjektem neschopným k dalším změnám.