Putinova inaugurace na prezidenta Ruska je prohrou všech Rusů

Putin byl dnes inaugurován na ruského prezidenta. Obrovská sláva carského typu měla dát ideologický podklad pro výměnu křesílek. Putin jako samozvaný diktátor, sám rázným krokem procházel kremelskou chodbou lemovanou modře oděnými vojáky. Obyčejný Rus měl dostat jeho divadlo o silném politikovi, schopného porazit sibiřského tygra. Divadlo, v němž nastane další zbrojení, porušování lidských práv a ukončování naslíbených projektů, právě dnešním dnem začíná 

Putin usedá na vyhřátý prezidentský stupínek. Loutka v rukou bývalého agenta KGB nyní bude kralovat na premiérském místě. Ještě před inaugurací, ještě před podivnými prezidentskými volbami, bylo mnoho naslibováno. Putin stojící před staveništěm budoucího centra veteránů, desítky novinářů natáčejících a fotících budoucího barda ruské veleříše. Dokonalý obrázek nového Ruska, ve kterém se novináři nesmějí dovolit napsat cokoli proti Putinovi, protože by se mohlo něco stát.

Lidsky vyhlížející Medveděv, ten čistý technokrat, nyní během chvilky slávy se slzou v oku vzpomene na ochranu dětí, na ochranu slabých. Během jeho projevu nezapomene dodat, že se všechno vrací do starých kolejí. Nastane další kolečko vražd a zabíjení, nových genocid v Čečensku, Dagestánu a dalších oblastech? Rusko je prezidentskou zemí, která je v moci Putina vláčena blátem. Právě ostrý tón v tomto regionu může za vlnu teroristických útoků v Moskvě a dalších ruských městech.

S nástupem Putina dochází k rozdrolení Ruské rady pro lidská práva. Že by tento orgán naznačoval co se bude s lidskými právy dít? Deset lidí z této rady odchází. Ruský prezident byl zvolený v podivných volbách. V těch volbách, které naznačují, že mohlo dojít k machinacím s hlasy. Stal se snad Putin prezidentem s pomocí řady podvodů?  Nebylo tedy to dnešní jmenovací divadélko spíše divadélkem o dehonestaci Rusů? Nebylo to spíš o moci jednoho politika, který je schopný udělat cokoli jen proto, aby získal stejné prezidentské křeslo?

Mnoho lidí z Ruské rady pro lidská práva z těchto důvodů nechtějí s Putinem spolupracovat. Osud této rady závisí na diktátorovi Putinovi, který jistě nebude chtít mít silný orgán hájící lidská práva. Právě na porušování lidských práv také tento staronový prezident zahájil svou kariéru. Putin po celou dobu 12 let ukázal, že ochrana lidských práv  a rozvoj občanské společnosti nepatří k jeho prioritám. První co se nyní bude rušit a jsou o tom již pádné důkazy, jsou všechny ty reklamní projekty slavnostně zahajované Putinem. Místo toho dochází k posilování vojenského jaderného programu. Programu tajných služeb.

Zatímco se v ruském vztahu k okolnímu světu  nebude nic zásadního dít, tam uvnitř ruská společnost pochopí, že se změnily časy. Diktátor přichází, Rusko začni plakat, lidská práva, která se trošku vzpamatovala, budou opět trhána na kusy. Ostatně to bylo vidět i v ten slavný okamžik. Na jedné straně ve zlatem obložené místnosti mají všichni jásat ze staronového prezidenta, t zatímco tam před Kremlem demonstrují Putinovi odpůrci. Nemají plakáty, mají jen bílé stužky, bílé balónky nebo malinké mikroplakátečky o formátu A4. Přesto je proti odpůrcům Putina krutě postupováno.

Po krátkém otrkání bude Putin vůči Evropské unii vystupovat asertivněji, sebevědoměji. Získal přeci velký mandát od ruského lidu. Putin má v ruce jeden silný nástroj v podobě vyhrůžek týkajících se ruského vývozu. Existuje tady přeci Asie, a tak Evropa nemá co kecat do lidských práv v Rusku, kde je jedinečným pánem on, Putin. Moskvě přitom vyhovuje nejednotná unijní politika vůči této obrovské zemi. Jednotlivé země mají na Rusko různý názor a výsledný názor a hlas EU je potom více rozhádaný, než jednotný. Což dává Putinovi další nástroj k politice fixování se na jednotlivé země EU ve snaze oslabení vlivu USA v Evropě.

Studená válka neskončila, zbrojení pokračuje a pod vedením Putina bude pokračovat na velkých obrátkách. Ten dnes tak obdivovaný Putin také nazývá pracovníky Člověka v tísni za agenty Západu. Podle něj je každý člověk hájící práva lidí agentem. Na internetových stránkách ruských neonacistů se objevují jména lidí neonacisty odsouzených k trestu smrti. Vedle jejich jmen je uvedena také jejich adresa s telefonním číslem. FSB, bezpečnostní služba, která nahradila KGB, veřejně sděluje, že toto je v pořádku a nebyl překročen zákon.

Bankovní systém Ruska je za Putinovy vlády držen v podivných rukou. Ruští miliardáři, kteří se postavili proti Putinovi, nebo si dovolili být prezidentskými protikandydáty, se ocitli v rukou justice a byli souzeni za majetkové delikty. Putin rozdává vlivná místa svým chráněncům, ne zrovna demokratickou cestou. Je veřejným tajemstvím, že poslanecký mandát se dá koupit. Putinův režim se snaží umlčet hlasy všech, kdo upozorňují na nedodržování lidských práv. Anna Politikovskaya hájící lidská práva v Čečensku, je ve svém moskevském  apartmánu v roce 2006 zavražděna.  Obhájci lidských práv, každý kdo veřejně poukázal na nezákonné kroky Putinovy autoritářské samovlády, byli zabiti, uneseni, nebo obviněni z nějakých trestných činů.

Státní moc za vlády Putina zabavuje největší soukromou ruskou televizní stanici, protože ukazovala na špinavosti. Stejně se děje i v Čečensku a v celé oblasti Kavkazu. Putin vyhlásil ve jménu boje proti terorismu boj v tomto regionu. Vítězoslavné záběry státní televize měly zakrýt masová vraždění, zastrašování reportérů. Rusko jakékoli nelidské chování a jednání samozřejmě popírá. Hlavní osobou, která nařídila genocidu tamějších obyvatel byl opět Putin.

Za Putina to byla právě korupce, díky které si mocní kupovali vlivná místa. Dodnes se Ruská federace odmítá zabývat vyšetřováním několika ztracených osob během konfliktu v Jižní Osetii. Rusko právě na příkaz Putina odmítlo spolupracovat s orgány Evropské unie. Díky pokrytí Putina dochází k nezákonným praktikám vyšetřovacích orgánů. Násilím, nebo za peníze jsou vymáhána doznání podezřelých osob. Díky přispění Putinovy administrativy v Rusku neexistuje nezávislé soudnictví. Nejednou vláda určovala výše a druhy trestů. Soudy se staly pro ruského prezidenta nástrojem jak skoncovat s bohatými, vlivnými a hodně výraznými odpůrci.

Toto všechno se dělo za Putinovy vlády. Putin je v zajetí svých ideologických témat. Obávám se, že ani jeho předvolební setkání s dělníky, lékaři, s opuštěnými dětmi, to všechno nic neznamená. Ve svém článku “Rusko nadnárodní otázka”, si dokonce tehdy ještě premiíér protiřečí, na jedné straně hovoří o selhání multikulturalismu, aby o pár řádků níže poznamenal, že Rusko musí zůstat polykulturní. Nevím jaký vidí rozdíl Putin mezi multikulturní a polykulturní. Patří snad do polykulturnosti zabíjení lidí na Kavkazu?

Putin chce také zpřísnit imigrační politiku Ruska, to fakticky znamená návrat k politice starého Sovětského svazu, kdy se lidé nesměli stěhovat bez svolení ruských orgánů. Putin ve svých článcích “Potřebujeme novou ekonomiku”, “Budování sociální spravedlnosti. Sociální politika pro Rusko”, celkem rozumně popisuje ekonomickou změnu, ale zapomíná na řešení korupce. To je přesně typické pro Putinovu vládu. Za něj korupce kvetla a stala se dalším nástroem moci.

Putin stejně tak zastává jednoduché pravidlo carského Ruska: “Stát je ochoten posilovat zpětnou vazbu se společností, nenechá ji ale přijímat rozhodnutí.” , jinými slovy, občané klidně pište petice, ale my si to stejně uděláme po svém. V tomto Putin bez problémů  říká, že jakákoli občanská aktivita je nevítaná. Putin stále více připomíná diktátora. Rusko je v očích Putina obklopeno samými nepřáteli, před kterými musí být silné a musí si na ně dát hovorově řečeno bacha.  Viz. například NATO, Evropská unie, USA. Arabské revoluce jsou v prezidentových očích příležitostí pro přerozdělení trhů, ve které Rusko ztrácí svůj podíl.

Putin je přesvědčený, že Rusko potřebuje silného cara. Proto také dnešní inaugurace byla ve znamení diktátora, nového cara šlapajícího po lidských právech.