Skryje Eurovize korupci a porušování lidských práv v Ázerbajdžánu?

Asijský Ázerbajdžán se z nějakého podivného důvodu stává velmi zaslíbenou zemí Evropské unie. Tyranský režim, dříve odsuzovaný skoro všemi politiky, je dnes přijímán jako pokroková země, se kterou je dobré obchodovat. Na Ázerbajdžánu je vidět, co všechno může udělat ropa a zemní plyn, který se v této zemi ve velkém těží. Další pěvecká soutěž Eurovize se má uskutečnit právě v tomto asijském státečku. Režim  prezidenta Ilham Alijeva by se nejradši představil jako pokroková, pro turisty příhodná destinace. 

Těžba ropy a zemního plynu ze dna Kaspického moře dělá z hlavního města Azerbajdžánu, Baku, velmi dynamické město s velkým potenciálem. Tento měsíc dostane Alijevův režim první zatěžkávací zkoušku. V Eurovizi bude moci dokázat 42 státům světa, že jeho režim není tak strašný, jak se o něm povídalo. Eurovize je pro Ázerbajdžán doslova darem. V Evropské unii mezi obyčejnými občany tato země skoro neexistuje. Eurovize, kterou sleduje na 125 milionů obyvatel světa, tak bude docela slušnou reklamou poskytnutou doslova zdarma.

Praha kdysi na propagaci Čech a turismu v České republice vydala miliony korun, zatímco asijský stát dostane možnou reklamu skoro zadarmo. V roce 2020 chce Alijevův režim kandidovat na hostitele olympijských her. Ázerbajdžán chce za jakoukoli cenu zamést pod stůl porušování lidských práv. Chce za jakoukoli cenu zabránit zprávám o nechutných praktikách policie a tamějších tajných služeb.

Peníze z ropného průmyslu nejdou bohužel Ázerbajdžáncům, jsou používány na prezidentské megalomanské projekty. Například ten obrovský křišťálový sál na Eurovizi stál 100 milionů eur. Každý, kdo nyní veřejně upozorňuje na špatnosti státu, dostává sprosté dopisy, vyhrůžky a mnoho dalších nechutností.  Bohatství ázerbajdžánských ulic je vykoupené násilím, bolestí a tyranií namířenou proti vlastním lidem. Ázerbajdžánská korupce nezná mezí. Proti ní je ta naše česká doslova dětským čajíčkem.

O pronásledování režimem by mohla bez problémů vyprávět nejnámější investigativní ázerbajdžánská novinářka Chadídža Ismayilova. Zrovna v těchto dnech dostává tato novinářka sadu několika nechutných dopisů vyzývajících k mlčení a naprosté spolupráci s režimem. Být novinářem v této zemi je velmi nebezpečné. Novináři se ztrácejí, popřípadě jsou nalezeni na ulici mrtví. Viz. například šéfredaktor opozičního listu, Huseynov, který byl v roce 2005 zastřelen přímo před svým domem. Dodnes nebyli jeho vrazi nalezeni.

Tajné služby pracují na prezidentskou zakázku a sledují všechny opozičně naladěné lidi. Před nedávnem Ázerbajdžán navštívila americká ministryně zahraničních věcí Clintonová. Amerika, Evropská unie a další mezinárodní organizace lezou do Alijevova pozadí. Peníze, nové náboženství dneška. zastíní ztracené životy, ucpou ústa všem představitelům zemí světa volajících po lidských právech. Opět tady máme takový ten čínský syndrom oceňující bohatnutí na úkor lidským právům.

Ázerbajdžánská opozice se snaží čím dál více upozorňovat na stále zhoršující se stav lidských práv. Lidé jsou policisty zadržovaní. Poté jsou na policejních služebnách mučeni, biti. Eurovize zapůsobila na Alijeva trošku změkčujícím způsobem. Dříve byli zadržení zbiti a odsouzeni na mnohaletý žalář. Dnes jsou propuštěni na svobodu s dalšími vyhrůžkami.

Alijev ve formě Eurovize získá další clonu zabraňující světu uvidět skutečnou tvář jeho režimu.