Stoletý dub

Jsem jako stoletý strom
bouří vláčen do temných časů
temnota se dotýká mých větví
koruna se ohýbá k zemi
ne, ještě nepadám
jsem stále v kořenech silný

Mám svou víru v ten bláznivý svět
Cítím bolest a můj křik se ztrácí
v nekonečné prázdnotě snů
z pórů dřeva tryská míza
to jsou slzy mojí duše

Stojím tady sám uprostřed samoty
ztracený v čase, možná nechtěný
časem opotřebovaný
tolik chci žít, tolik chci zažít
dění toho neznámého a tajemného
červotoči ničí moje tělo
a já pláču sám do mých listů

Pláč stéká jako potok po těle dolů
vytváří řeku zapomnění
když vítr hladí větve
listy padají dolů na studenou zem
tam je všechno minulostí
listí zežloutne a ztratí se pryč

Zima chladí, moje duše bolí
když hvězdy vypráví příběh
o životě milionů světel
říkají, že svět je nekonečný
jenže nic netrvá navěky
poslední dotyk, poslední polibek

Budu jako starý dub
když moje tělo bude minulostí
duše bude nesmrtelným poutníkem
možná potom poví příběh
o jednom životě
o nádechu a úderu jednoho srdce
plného lásky a touhy

SDÍLET