Střílet lidi kuší do hlavy není normální. Nejdražší je život, nikoli majetek

Střílet lidi kuší do hlavy není normální. Ochrana majetku není rovna ceně života. Útok mající za pkol likvidaci pachatele nebo útočníka je akceptovatelným pouze tehdy, pokud se jedná o obranu života. V jiných případech se jedná o prachsprostý trestný čin zabití. Mnozí lidé se mylně domnívají, že žijeme na divokém Západě, ve kterém je normální po lidech střílet. 

Ze střelce z Chotěbuze se dělá zbytečný hrdina. Obávám se, že pravda bude úplně někde jinde. Lidí nevědí jak se to přesně stalo, nevědí o případu jinak než z médií, přesto sepisují petice aby tento člověk byl omilostněn. Především jsou tady zákony, které jasně uvádějí kdy je možné bránit se se zbraní v ruce a kdy je možné při obraně někoho zabít. Najednou ve věci ochrany majetku jsme stoprocentními Američany. Ano, já také nevím jak celá událost proběhla, také čerpám z médií.

Ale rozhodně nejsem pro taková řešení, ve kterých člověk přijde o život. Je na věci soudu jestli střelbu kuší posoudí jako přiměřenou obranu. Opravdu je běžné po zlodějích střílet? Ochrana majetku není víc než ochrana života. Pokud už někdo po někom střílí kvůli ochraně majetku, neměl by takového agresora zabít. Proč střelec mířil na hlavu domnělého zloděje? Mohl ho střelit do ruky, nohy. Zloděj by byl zastaven ve svém konání a nepřišel by o život.

Každopádně, pokud někdo páchá trestnou činnost, pokud někdo odcizuje cizí majetek, musí také počítat s tím, že za svůj čin může být přímo na místě potrestán. Majitel se může určitou měrou bránit. Může tedy zloděje napadnout, zbít, poranit, ale rozhodně při ochraně majetku nesmí člověka zabít. Tady se nacházíme opět na jiné morální hodnotě. Pokud budeme přiznávat, že ochrana majetku má stejnou hodnotu jako lidský život, opět poklesneme na morálních hodnotách.

Česká republika není zemí s nějakým ústavním dodatkem, který by dovoloval občanům nosit u sebe zbraně, který by dovoloval lidem se zbraní v ruce ochraňovat majetek. Hollywoodské filmy vyvolávají dojem práva bránit se se zbraní v ruce v zájmu svého majetku. Pokud někdo brání majetek není zplnomocněný k tomu někoho zabíjet. Tady se neochraňují největší hodnoty, tedy lidský život. Majetek se dá nahradit, ale život nikoliv.

K ochraně majetků i životů je zplnomocněná policie. Ta jediná může konat, aby ochránila majetek. Každý normální člověk by zavolal policii, každý normální člověk by nejdřív vystřelil do země nebo do vzduchu.   Nikdo by hned napoprvé nestřelil přímo do hlavy. Takový postup je chladnokrevný. Předním úkolem ochrany majetku je zastrašení zloděje.

Policie a nejspíš soudy budou posuzovat, jestli v případě střelby kuší šlo o přímé ohrožení. Nejvyšší sou se k použití zbraně při krádeži vyjádřil jasně. Krádež není důvodem k užití silové zbraně. Pokud je taková zbraň použita, musí jít o přímé ohrožení a nadále se posuzuje aktuální psychický stav střelce spolu s dalšími okolnostmi(jestli jde o první okradení, jestli se o krádeže zajímala policie…).

Nesouhlasím s bláznovstvím, ve kterém lidé souhlasí se střílením kuší do zlodějů. Pokaždé se musejí užít správné prostředky. Pokaždé musí mít nejvyšší hodnotu lidský život, nikoli majetek.