Transparentní politické strany jsou nutností

Proč stále nemají politické strany transparentní účty a proč je pokaždé výsledek stranických uzávěrek při volebních kampaních tragickým představením matematické negramotnosti? Už mě nebaví ty věčné hrátky politických stran. Nebaví mě už ta hra na chytré a hlupáky. Nebaví mě to věčné stranické skrývání skutečných nákladů na chod politické partaje.

Jasná čísla pocházející z nezávislých údajů ukazují, že parlamentní strany mystifikují své okolí výsledky hospodaření. Náklady na chod politického spolku se zkreslují, nevydávají se správné údaje. Ten hlupák volič to stejně nepozná. Politické strany, je jedno jestli jsou zprava nebo zleva, sázejí na absolutní neznalost občanů tohoto státu. Politické strany poslední dobou připomínají všechno možné, jen ne to, čím by ve skutečnosti měly být. Jak je vlastně takový politický subjekt financovaný?

Peníze do partají mohou podle zákona přitéct ze čtyř hlavních zdrojů:  z členských příspěvků, soukromých darů, bankovních půjček nebo státních příspěvků.

 

Výdaje na volební náklady jsou vyšší než legální zdroje financování stran

Tyto cesty jsou skutečně vyjmenovány v zákoně a politická strana by měla být financovaná právě z nich. To je teorie vyplývající z právních kodexů. Jenže skutečnost je totálně jiná. Náklady na volební klání jasně dokazují, že partaje mají nějaký další zdroj, pomocí kterého se obohacují stranické kasičky. Stamilionové náklady voleb stranických klání nemohou být kryty pouze z legálních prostředků, protože tyto peníze by v žádném případě nestačily na pokrytí tak obrovských výdajů.

Mnohdy tak politbyro stran působí jako banda šašků.

Tak například ČSSD ve výroční zprávě uvádí na volební kampaně tyto údaje: 
Výdaje na volby podle výroční zprávy: 270 000 000 Kč
Výdaje na parlamentní volby: 160 000 000 Kč + výdaje regionů
Výdaje na podzimní volby: 56 000 000 Kč + výdaje regionů

54 000 000 Kč tedy zřejmě zaplatily regiony, nebo něco nesedí. Další otazníky se vznášejí nad tím, že kampaň ČSSD byla opticky řádově mohutnější, než kampaň ODS a udané náklady to vůbec neodrážejí. Tvrdík, který měl na starosti volební blázinec u sociálních demokratů, udává, že strana dostala množstevní slevy a to až ve výši 90 %.

Že by se pan bývalý šéf Českých aerolinek takto najednou zlepšil ve svém ekonomickém působení? Je veřejným tajemstvím, že sociální demokraté mají díky svému volebnímu angažmá velké dluhy.

ODS záhadně chybí 100 000 000 Kč:
Výdaje na volby podle výroční zprávy: 541 000 000 Kč
Výdaje na parlamentní volby: 160 000 000 Kč + cca 40 000 000 Kč v regionech
Výdaje na podzimní volby: 40 000 000 Kč + 200 000 000 Kč výdaje regionů

Kdesi cestou se tedy ztratilo ve straně ODS při volebních kampaních 100 000 000 Kč.

TOP 09 není zas tak průhlednou jak ukazuje a neumí počítat: 

Dokonce ani takový ministr financí si nedokáže ohlídat účty své strany tak, aby seděly.

Výdaje na volby podle výroční zprávy: 107 000 000 Kč
Výdaje na parlamentní volby: 37 000 000 Kč + 17 000 000 Kč v regionech
Výdaje na podzimní volby: necelých 30 000 000 Kč + 13 000 000 Kč výdaje regionů

Při pohledu na celkové výdaje TOP09 mě coby občana státu chytají mdloby. Podle ministra financí je tedy 54 + 43 = 107? V tom případě jsem na vážkách, jestli je pan ministr Kalousek dobrou volbou na post, který zastává. TOP09 hovoří jak moc je transparentní, tak proč na webu neuvádí také sponzorské smlouvy? Podle rozhodnutí Úřadu na ochranu osobních údajů je možné zveřejňovat na webu i tyto sponzorské smlouvy. Co tedy TOP09 k tomuto aktu brání?

KSČM  má větší náklady než sama uvádí ve výroční zprávě:

Místo deklarovaných 60 000 000 Kč volby podle výroční zprávy stály KSČM 30 000 000 Kč. Proč tomu takto je nevím.

Věci veřejné, tam je lepší se kvůli aférám náklady na volby nezabývat.

 

Politické strany bez transparentních účtů jsou velmi nepřehledným projektem.

Sami vidíte, že ani  ve volebních nákladech nám politické strany nedávají jasné informace. Ani jedna z parlamentních stran není transparentní. Velmi často se totiž stává, že poitické strany jsou financovány právě sponzorsky. Tyto peníze se dají straně, aníž by byly zavedeny do účetnictví, a už jsou ve straně další černé peníze.

Při takovémto přesouvání peněz ve straně si vzpomenu na médii opomenutou kauzu pana Hulínského z ČSSD. Tento politik, dnes již i stínový ministr ČSSD, od ODS přijal místa v dozorčích radách, ve kterých moc neexceluje a kašle na opoziční činnost. Za milionové odměny, které za své působení v radách dostává tedy financuje volební kapmaň ČSSD, aníž by tyto peníze prošly účetnictvím ČSSD jako dar.

Toto je jednoduchý trik politiků na to, jak může stranou projít mnoho peněz, aníž by se tyto peníze objevily v účetnictví. Těchto finančních kiksů bude nejspíš nejen v ČSSD mnoho.  Stejně toto zřejmě aplikují politici jak v ODS, tak TOP09, KSČM a dalších stranách. Možná bychom si měli vzpomenout i na další kauzy podchycené médii.

 

Jasně, transparentní bankovní účet není všespásným

Jasně, transparentní bankovní účet není všespásným, ale umožňuje jistý systém občanské kontroly hospodaření. Ty finance, které jsou i nyní dávány bokem se neobjeví ani na tomto transparentním účtu, ale i přesto by tato cesta řešení průhlednosti strany bya velmi žádoucí. Proč strany tento typ účtů nechtějí? Často se politbyra odkazují, že oni by rádi takový účet založili, ale že nevědí jestli si to právně mohou dovolit vzhledem ke svým sponzorům, kteří často chtějí zůstat v anonymitě.

Kolikrát jsem slyšel nebo četl tuto trapnou výmluvu. Co kdyby se najednou ujala myšlenka, že ten, kdo chce cokoli darovat straně, musí počítat s tím, že vždy bude společností viděný, že on daroval nějaké peníze té a té konkrétní straně přesně tu a tu částku. Politická strana nám tímto nepřímo oznamuje, že v zóně osobních darů nebude vše v pořádku, a tak ani vedení si nepřeje být sledované. S tímto stavem neviditelnosti by se mělo okamžitě skoncovat.

Každý politik před televizními kamerami slíbí, že na transparentní účet klidně přestoupí, ale jakmile má dojít na činy, tak se hledají různé výmluvy.  Místo transparentních účtů politické strany hledají  zástupce třetích stran k vedení svého účtu. Nyní je třeba na řadě Česká národní banka, do které opět občané v žádném případě nevidí.

Transparentní účet, který může být otevřen v podobě běžného nebo spořicího účtu, má jednu unikátní vlastnost – možnost anonymního pasivního přístupu k účtu v reálném čase prostřednictvím internetu, a tím zprůhlednění všech pohybů na účtu. V praxi to znamená, že se kdokoliv může na tento účet přes internet podívat. Příkladem může být Česká pirátská strana. Každý může online sledovat všechny pohyby na stranickém účtu.

 

K transparentnímu účtu musí být zveřejněny darovací smlouvy v úplném znění

K tomu, aby chování strany bylo transparentní  musí být zveřejněný obsah všech dárců, a to online, tak, aby tento seznam byl co nejrychleji k nalezení.  Tímto zabezpečením se zamezí různým neznámým, mrtvým dárcům. Trapné situace například v ODS, nebo v ČSSD by se rázem odstranily. Společnost nemůže čekat na to, až média začnou pátrat po sponzorech politických stran.

Kolik bylo veselí kolem sponzorů našich “milých” politických stran. ODS fandili nejvíce sportovci. Již podruhé věnoval nejsilnější pravicové straně nejvyšší částku hokejová hvězda Jaromír Jágr, a to čtyři miliony korun. Do desítky nejštědřejších sponzorů se vešel i tenista Tomáš Berdych. ODS věnoval 1,5 milionu korun. Půl milionem podpořila stranu i oštěpařská legenda Jan Železný. Mezi významné sponzory ODS také patří pardubický poslanec Daniel Petruška. Své mateřské straně poslal 700 tisíc korun. Podle svého majetkového přiznání z roku 2008 nepobírá jiný plat než poslanecký a současně přiznává hypotéku ve výši 10,5 milionu korun.

U socialistů vede Tomáš Melich. ČSSD věnoval 6,35 milionů na kongres Strany evropských socialistů v Praze. Tradičně největším dárcem z řad firem je u ČSSD společnost Cíl, jejímž stoprocentním akcionářem je sociální demokracie. Loni straně darovala 10 milionů korun. Stejné společnosti přitom podle výroční zprávy dluží socialisté 270 milionů korun.

Komunističtí senátoři a poslanci tradičně darovali peníze sami své straně. Povinně odvádějí totiž ze svého platu 15 % straně za kampaň ve volbách.

Pochybnosti provází největšího sponzora TOP 09. Brněnský podnikatel Dušan Novotný věnoval Kalouskově a Schwarzenbergově straně jedenáct milionů korun. Jak vidíte, TOP09 není zase tak čistou stranou. Dušan Novotný po státu za svou firmu Orgapol požaduje u Ministerstva financí úhradu zhruba 60 milionů korun za způsobené škody jeho firmě. Tedy tento podnikatel žaluje Kalouskovo ministerstvo a poté Kalouskovi dá peníze do strany? Není toto divné? Dalším člověkem, kdo daroval peníze TOP09, je podnikatel Loncnar. Tento člověk je spojený se Setuzou a Mrázkem a to jak rodinně tak i finančně.

Možná na toto by měl z TOP09 pan Kalousek poukázat. Proto jsou důležitá zveřeňování dárcovských smluv a jmen dárců na internetu, aby společnost měla možnost sledovat kdo obdarovává strany.

 

Musí se změnit zákony kolem financování politických stran

Po tomto opatření volá také Transparency International. Vedle transparentních účtů a zveřejňování dárců politických stran na internetu je třeba řešit například tzv. stropy výdajů na volební kampaně. Neurčením stropů na volební kampaně navádíme přímo politické strany k nezákonnému chování. Politická partaj během voleb podobně jako Žralok bílý propadne frenetickému záchvatu žravosti a vyháže okny stovky milionů korun na přesvědčování a oblbování občana.

Musí být stanovený maximální možný strop ceny volební kampaně. Politická strana by měla vést speciální podrobnou evidenci volně přístupnou na internetu. V této evidenci by mělo být patrné jaké částky a odkud byly použity a na co byly použity. Mělo by být zakázáno používání prostředníků při kupování PR volební kampaně.

Dnes strany místo toho, aby si propagaci vybraly přímo samy, tak najmou další firmu, nebo podnikatele, který za ně danou věc nakoupí či provede. Zde je tímto způsobem opět vše zaneřáděno možnou korupcí a finančními nesmysly.

 

Účetní závěrku stran nesmí schvalovat politici, ale nezávislý orgán

Dnes účetní uzávěrku politických stran projednávají poslanci. Opět toto je nevídaná věc. Poslanci poslaneckého výboru rozhodují, jestli účetní závěrka jejich strany je v pořádku a může být schválena. Kde to jsme? Tady vzniká další korupční prostředí, ve kterém mohou poslanci dodatečně upravovat nebo šmelit s údaji v účetní uzávěrce.

Neříkám, že to poslanci dělají, ale je zde možnost. A kde je možnost, může být i skutek. O účetních uzávěrkách politických stran musí rozhodovat nezávislí lidé nemající s politickými stranami a politiky nic společného. Audit politické strany a jejího závěrečného účtu musí tedy projít nezávislým auditorem.

Zároveň auditu musí podléhat i darovací smlouvy a další dokumenty. Dnes tyto kontroly neexistují. Výsledky auditů musí být veřejně přístupné.

 

Konečně musí být stanovana skutečná daňová přiznání politiků

Aby průhlednost politických stran byla co nejvíce stoprocentní, je třeba zavést skutečná daňová přiznání. To, co podávají politici nyní je ostudou. Politická přiznání musí být přístupná na internetu a každý občan má právo je shlédnout v pohodlí svého domova.

Politik by měl být povinný ihned po jmenování do úřadu odevzdat daňové přiznání. Společnost musí mít právo vědět o majetkovém stavu politika před vstupem do politiky. Stejně tak politik musí během svého mandátu tato přiznání podávat pravidelně opět na internetu.  Konečně musí být stanoveny skutečné majetkové tresty za nedodání majetkového přiznání. V případě opakovaného nedodáí přiznání by politik mohl být i odvolatelným. S touto podmínkou by se musela také změnit ústava, která by umožňovala odvolatelnost poslanců a senátorů.

 

Politik musí mít také transparentní bankovní účet

Politika nemůže být transparentní, pokud nejsou transparentní také politikovy příjmy a výdaje. Veškeré příjmy určené politikovi by chodily na transparentní účet a občané opět na internetu by mohli sledovat výdaje a příjmy související s výkonem mandátu.

—————————————

Myslíte , vážení čtenáři, že by někdy politici byli schopni přistoupit na takovýto princip transparentní politiky? Občané by ihned uviděli celé ekonomické chování stran a politiků. Politika by se stala konečně průhlednější a přehlednější.