Zdravotní reforma zapomíná na zdravotně postižené

Těmi, kdo zdravotní péči využívají nejvíce, jsou vedle dlouhodobě nemocných a starobních důchodců právě zdravotně postižení. Tato sociální skupina je naprosto specifickým segmentem české společnosti, se kterým ministerské reformy naprosto nepočítají. Zřejmě si ministr Heger stejně jako jeho stranický kolega Drábek myslí, že handicapovaní jsou movití lidé, kteří si mohou dovolit zaplatit veškeré poplatky účtované za zdravotní služby.

Rázem tady máme posilněný nápad z Julínkovy dílny. To co nebylo tenkrát společností přijato, je nyní rozebíráno do naprostých asociálních tvarů. Česká politická společnost se za těch dlouhých 21 let posilnila. Nyní již nevládnou ministři, ale úzká skupinka politiků spjatých s byznysem. Toto celé je zřetelné na samotné zdravotní reformě. Pár politiků se rozhodlo, že svými návrhy způsobí ještě větší chaos v současném bordelózním systému. Znemožní a znepřístupní zdravotní péči nemajetným a velmi nemocným.

Zdravotně postižení spoluobčané jsou právě těmi nejohroženějšími. Neustále potřebují lékařskou péči, nemají dostatek financí, a tak jakékoli úhradové vyhlášky mohou působit velmi nemile. Jsme to opět my, Česká republika, která se slovy pana Nečase rozhodla v reformách nedělat jakékoli výjimky. Všude v civilizovaných zemích existují základní výjimky z úhrady zdravotní péče. Starobní důchodci a zdravotně postižení společně s dlouhodobě nemocnými jsou buď vyjmuti z platebních zákonů, nebo jsou jim snižovány částky, které by tyto skupiny obyvatel musely ve zdravotním systému hradit.

Nečasovi ministři se rozhodli, že jedním šmahem zákonů a reforem odejmou českému národu jeho kulturní a společenskou vyspělost. Jakákoli péče o zdravotně postižené je tedy nežádoucím aspektem. Ministr Drábek  rozrušil celkový systém péče o handicapované po sociální a obslužné stránce a nyní vše dokončí ministr Heger. Zdravotně postižení již nyní musejí přemýšlet, jestli si mají nechat předepsat léky tento nebo příští měsíc. Existují i případy, kdy zdravotně postižený s velmi vážnou srdeční potíží si nemůže nechat předepsat svůj lék, protože již na úhradu poplatku za recept a doplatku za lék prostě nemá ani korunu.

Nájemné, plyn, elektřina a ostatní náklady stoupají, a tak  na zdravotní péči takovému člověku zbyde opravdu velmi málo peněz. Toto je realita. To nejsou nějaká přitroublá slova pana poslance Borise Šťastného pasoucího se na pacientech s rakovinou. Tento člověk pocházející z ODS právě v pořadu Otázky Václava Moravce poprvé nepřímo doznal, že i ti onkologičtí pacienti budou nově přispívat nějakou částkou na svou léčbu.

Je poměrně zajímavé sledovat demagogická kolečka vládních představitelů. Pravicoví poslanci srovnávají spoluúčast pacientů ve zdravotnictví s ostatními evropskými státy, ale už neřeknou, že tato srovnávací čísla nic neznamenají, protože každý stát procentuální spoluúčast pacienta počítá jinak a hlavně do ní zahrnuje úplně jiné položky, než které jsou zahrnuty v České republice. Toto samozřejmě běžný divák neví, a tak může být kamenován demagogickými informacemi. Stejně tak se divák nedozví, že standard a nadstandard nejsou vůbec striktně upraveny. Každý právník si může vykládat co tyto dva pojmy jsou. Každá nemocnice si tedy může vykládat nařízení po svém.

Zdravotně postižení zažijí cenový šok a to dvojnásobně. Jednou ve zvýšené daňové sazbě DPH a po druhé ve formě zvýšené spoluúčasti. Když již nyní handicapovaní občané nemají dostatek finančních prostředků na zaplacení léků, poplatků za pobyt v nemocnici a za recept, tak co budou dělat v roce příštím? Vláda naprosto protiústavně a neeticky tahá peníze z kapes sociálně a zdravotně ohrožených. Právě tito lidé budou těmi, kdo budou sanovat rozkrádání na ministerstvu zdravotnictví.

Ročně se díky korupci a různému šmelení  ve zdravotnictví rozkrade na zhruba 27 miliard korun. Vláda nedělá žádná koncepční opatření, aby těmto rozkrádačkám zabránila. Místo toho se budou obírat právě zdravotně postižení. Protikorupční nařízení chystaná Hegerem jsou směšná. Týkají se pouze dvaceti nemocnic spadajících přímo pod ministerstvo. Ale co ta ostatní nemocniční zařízení? Čím se budou řídit? A navíc protikorupční nařízení jsou pouze nějakými pohádkami na dobrou noc. Jedná se totiž o jakési návody, které jsou navíc nezávazné.

Proč toto neřešilo ministerstvo formou zákona? Zdravotně postižení tedy opět budou ničeni ve jménu financí a šustivé koruny. Podle všech dostupných informací bude u standardu dostupná pouze ta nejlevnější, tedy nejméně ekonomicky náročná forma léčení. Zdravotně postižení mají často několik přidružených velmi vážných onemocnění. V tomto případě mohou být i reálně ohroženi možná i na životě. Nedostane se jim patřičné léčby. Nebudou mít peníze na dražší provedení léčení. Budou mít tedy smůlu. Toto se týká také i těch onkologicky nemocných, které si vláda a vládní poslanci tak rádi berou do svých úst.

Zdravotnické kompenzační prostředky mají tedy být opět hrazeny pouze v nejméně ekonomicky náročném provedení. Maximální úhrada je pouze do 75 %. Například u diabetika je diabetické pero nově hrazené jen do 1000 korun, přitom každý ví, že cena takové pomůcky je minimálně 5000 korun. Stanovené parametry nevyhovují těm, komu mají sloužit. Stejná situace je například u různých polohovacích a zvedacích zdravotních pomůckách určených pro nepohyblivé pacienty. Zde také platí výše uvedená pravidla. Nebere se v potaz aktuální potřeba pacienta vyplývající z jeho zdravotního stavu, ale absolutně se hledí pouze na ekonomický ekvivalent problému.

Ministr Heger se chová jako diktátor a odmítá jakýkoli dialog. On něco nařídí a ostatní se mají bez reptání poddat rozkazu. Takto jedná demokratická vláda? Zdravotní reformy jsou namířeny proti zdravotně postiženým. A nejen to, v ohrožení je také léčení podle lege artis. Některé části zákona jsou měněny přesně před hlasováním o zákonu. Členové připomínkových řízení se nemohou vyjádřit k narychlo provedeným měnám. Odborná veřejnost, odbory a další partneři připomínkového řízení jsou postaveni do role diváka. Zákony jsou zde předváděny nedemokratickou cestou.

Nové Hegerovy reformy tedy mají totálně rozvrátit ústavní právo na zdravotní péči a zároveň ruší rovnoprávnost při získávání zdravotní péče. Politici vytvářejí zákony stojící proti zájmům inkriminovaných sociálních a zdravotních skupin. Je správné odsouvat zdravotně postižené na další odstavnou kolej, ve které nedostanou náležitou péči? Veřejně jsou porušována ústavní práva. Novináři, aníž by četli onu zdravotní reformu, přitakávají ministerským slovům a připojují se ke lžím o novém šetření.

Nastává snad bláznivá chvilka, ve které politici znepřístupní zdravotnictví všem chudým, nemocným a sociálně ohroženým?