Neházejme všechny skinheady do jednoho pytle!

V pátrání za vznikem skinheads se v čase přesuneme až do Velké Británie padesátých let minulého století… Tehdy se na scéně objevili podivně učesaní mladíci oblečení do úzkých kalhot, dlouhých plášťů a poslouchající rock and roll. Říkali si Teddy Boys. V šedesátých letech je nahradili Mods, kteří nosili nakrátko ostříhané vlasy a drahé oblečení. Milovali pití piva, soulovou hudbu, jezdili na skůtrech a nenáviděli rockery. Většina Mods však záhy přešla k Hippies…

 

Je to obrovský paradox, ale jednu z prvních odnoží hnutí skinheads založili Černoši. V druhé polovině šedesátých let totiž přistěhovalci z Jamajky stáli u vzniku skupiny, která si říkala Rudeboys (drzí hoši). Oblékali se jako gangsteři a poslouchali jamajské Reggae. Z původních Mods se postupně stávali Hardmods, kteří nosili kostkované košile a na nohou takzvané “martensky”. Jejich forma oblékání postupně přebírala některé další dělnické prvky. Po prolnutí stylů dvou zdánlivě neslučitelných kultur – jamajských černých Rudeboys s bílou dělnickou mládeží Hardmoods se zrodila nová subkultura mládeže – Boot boys. S postupným krácením vlasů, které bylo záležitostí módy se pro tyto skupiny mládeže objevilo označení Skinheads.

– První skinheadi nosili těžké boty, seprané Levisky, košile značky Ben Sherman a s rasismem měli společného asi tolik jako “veledíla” Kvaska a Tacho s kvalitními filmy…

Černí i bílí skinheads společně pohrdali měšťáctvím, hippies, dětmi z bohatých rodin a distancovali se od drog. Zdůrazňovali hrdost na svůj dělnický původ (working class) a projevovali až fanatickou oddanost svému oblíbenému fotbalovému klubu. Na jejich základech později vznikla subkultura Hooligans. Koncem šedesátých let se však v souvislosti s tímto hnutím objevily i první zmínky o výtržnostech a konfliktech s policií. Někteří bílí i černí skinheadi v násilnostech došli až tak daleko, že napadali studenty a homosexuály. – O těchto skinheads už nelze mluvit jako o nerasistických, jelikož ve strachu z levnější pracovní síly napadali muslimské Pakistánce. [ Termín pro mlácení Pakistánců byl tzv.”Paki – Bushing” a účastnili se jich také černí potomci přistěhovalců z Jamajky. ]

Mezi další odnože hnutí skinheads s jepičím životem patřili začátkem sedmdesátých let “metrosexuální” Suedeheads, a fanoušci fotbalu a černé hudby Smoothies. Koncem sedmdesátých let se Velká Británie ocitla v krizi, vzniklo hnutí punk a hnutí skinheads vstalo z mrtvých…  Už ale nebylo nepolitické, a někteří skinheadi vystoupili s pravicovými názory. Nosili velmi krátce ostříhané vlasy, vysoké těžké boty a mezi znaky příslušnosti k hnutí se často objevovalo i tetování na obličeji. Místo Ska poslouchali Oi! punk a tvrdou muziku a některé skupiny se více radikalizovaly, co se týče vyjádření pracovní síly… V sedmdesátých letech minulého století zneužila bouřící se dělnickou mládež anglická strana Národně – Socialistická fronta a použila ji jako bojovou jednotku v pouličních bitkách. Impulsem k vydělení od apolitického proudu skinheads byla zejména zvyšující se nezaměstnanost a špatná bytová situace za kterou byli viděni přistěhovalci. ( V tomto spatřuji jasnou paralelu na Vandasovy hochy od bobří řeky.)

Skinheads směřovali k politickému myšlení. Jeden z hlavních aktérů této proměny byl Ian Stuart Donaldson. V roce 1977 založil kapelu Skrewdriver a v tom samém roce, kdy u nás na Václaváku davy lidí cinkaly s klíči se Donaldsonova politická strana přejmenovala na Blood & Honour club. Neonacistické hudební skupiny v čele se Skrewdriverem s texty o bílých rytířích začali tvořit základy tzv. White power music. (Nemohu se ubránit dojmu připomínajícímu podobnost s tehdejšími začátky jednoho u nás velmi populárního zpěváka..)  S vlnou nacionalistických názorů stoupl počet kriminality a násilných útoků vůči lidem tmavé barvy pleti. Ultrapravičáci (od kterých se apolitičtí skinheads distancovali) na sebe strhli pozornost médií. V roce 1981 se tento proud dostal do USA a skinheads zde byli považováni za nástupce organizace Ku-Klux-Klan. V první polovině osmdesátých let se tato hnědá vlna po padesáti letech dostala zpět do Evropy, zejména do bývalé NSR a Itálie. Původní myšlenka hnutí Skinheads byla zneužita německými neonacisty k jejich “vyšším” cílům. – Uniformou německého neonacistického skinheada se tehdy stal černý “bomber”, vyšisované Levisky s ohrnutými nohavicemi a v kanadách se objevila novinka – bílé tkaničky. Takovou starou podobu skinheada dobře známe z filmů Made in Britain či Romper Stomper. Výše popisované hnutí vždy bylo a je neonacistické, používá nacistickou terminologii a znaky s ní shodné či podobné. Při spojení evropských neonacistů sehrála hlavní roli organizace Blood & Honour. Jedním z hlavních úkolů se stalo zpochybňování nacistických válečných zločinů, zejména židovského holocaustu. Tradiční skinheadské oblečení a značky v současnosti nahradila mnohem nenápadnější, přímo neonacistická móda – tvoří jí hlavně značky: Erik & Sons, Consdaple, Thor Steinar, Stormbringer, Kamikaze, české Nibelung a Grassel či slovenská Eighty Eight, kterou založil Rasto Rogel – (zpěvák bývalých neonacistických skupin Krátky proces a Juden Mord.)

Ale ještě jednou se vrátíme zpět do historie. Začátkem osmdesátých let však zároveň se vzestupem neonacistických skinheads nastal u minority skinheads návrat k poslechu Ska a k původním kořenům skinheadské subkultury, antirasismu a jednoty… Reagovali tak na šíření neonacismu ve Velké Británii.  Mezi představitele těchto skinheads patřili a dodnes patří tzv.Tradicionálové (Trojans), kteří tvrdí, že jim neonacisti ukradli jejich styl, jméno a hlavní myšlenku skinheadství. Jako reakce na vzestup rasismu vznikli v roce 1986 v New Yorku S.H.A.R.P. skinheads. (Skin Heads Againist Racial Prejudice – skinheadi proti rasovým předsudkům). – Ostré vyjádření nesouhlasu s myšlenkami neonacistických skinheadů mají ostatně již v názvu… Jsou zaměřeni proti rasismu a fašismu a chodí stylově oblečeni. Sharp skinheadi jsou u nás aktivní od roku 1990, dělí se na několik proudů a mezi nejznámější z nich patří fotbaloví hools Bohemians Praha, kteří jsou na rozdíl od jejich slávistických či sparťanských “kolegů” většinou Sharpové. Sharpové se hlásí k tradičnímu odkazu hnutí skinheads a vystupují proti útisku rasových a sexuálních menšin.

 

Tímto článkem chci apelovat na to, abychom stejně jako v případě Romů (někteří jsou dobří a někteří jsou špatní) neházeli nerasistické skinheady do jednoho pytle s těmi rasistickými.

 

Tento článek vyšel již dříve na: http://hassan.blog.idnes.cz/ –