Kam emigrují zdravotně postižení?

Vláda s levicovou podporou zahájila jednoduchý útok na práva lidí se zdravotním postižením. Pro politiky je nepodstatné, jestli je dodržovaná úmluva OSN, jestli je podporovaný každý člověk s postižením. Najednou se prosazuje čistě kapitalistické vidění, ve kterém nejsou důležitá zdravotní postižení. Najednou je důležité, kolik máte nebo nemáte nul na bankovním kontě. Drábek se rozhodl ztížit  uprostřed Evropy již tak těžké a přesložité životy lidiček se zdravotními postiženími.

Levice i pravice si myslí, že tito lidé kradou, proto je nutné vytvořit podivné projekty sKaret. Levice se zatváří jako největší kritik, přitom veškerý koncept kartiček pro postižené je zamýšlený levicí snad již od roku 2007. On se vždy najde nějaký ten zdravotně postižený hlupák hájící Škromacha a další profesionální,  srdcem modré, sociální demokraty. Ta trocha spoluobčanů se znalostmi skutečného stavu, to levici v žádném případě neohrozí.

Zvyšující se náklady na živobytí, předražené léky a nyní nové podání zdravotní reformy výrazně ztěžují život každého zdravotně postiženého. Aby toho nebylo dost, přijde si ministr Drábek ještě s dalšími výmysly v podobě nových změn v zákoníku práce. Handicapovaní mají být dalšími obětními beránky bez možnosti zaměstnání. Stále se snižující státní podpora, vysoké životní náklady, to všechno přivádí zdravotně postižené do náruče exekutorů, aociálních pracovníků a dokonce i mimobankovních lichvářů.

V takzvaně moderním státě kdesi uprostřed Evropy jsou nejslabší občané nuceni přemýšlet, jestli si mohou koupit salám nebo jestli mají tu třicetikačku utratit za regulační poplatky u lékaře. Pro zdravé spoluobčany mohou takové problémy připadat přemrštěné, naprosto nereálné. Ale zkuste se optat lidí se zdravotním postižením. Řeknou vám to samé. Léky, které na doplatku stály 80 korun, dnes stojí dvojnásobek. Stále více handicapovaných musí být bez životně důležitých léků třeba i týden. Čekají na další důchod, ve kterém si místo jídla koupí nedobré bonbonky přímo z lékárny.

Příspěvek na péči, ten byl také v prvních stupních rapidně snížený. Lidé nemají na zdravotní péči. Nemají často na zaplacení sociálních služeb. Pryč jsou jako zimní sněhy sliby ministra Drábka. Pro každého má být zajištěna důkladná péče. Já se ptám, kde ta péče je. Novými vládními reformami dochází k zastavení socializace handicapovaných. Ti nemají na benzín, nemohou jezdit autem ven. Nemají na kulturní život. Ti co mají práci, tuto práci díky novým zákonům ztrácejí.

Co dělala levice během projednávání nových zákonů? Byla ticho, nebo se jen tak ptala například na dostatek bankomatů u sKaret. Nikdy levice neodmítla sociální reformní kroky ministra Drábka. To levice dělala pouze před novináři a televizními kamerami. Politici bez rozdílu politických trikotů říkají: “tahle země není pro postižené”. Co ale handicapovaní mají dělat? Jsou nemocní, nemohou často pracovat. Nejsou schopni nějakých radikálních kroků. Jsou závislí na zdravotní péči.

Česká republika je členem lidskoprávních institucí, mizí ze seznamů k lidským právům nebezpečných zemí, přesto nemůžeme o území praotce Čecha hovořit jako o ráji na Zemi. Lidská práva jsou zde porušována, a to velmi výrazně. Zdravotně postižení jsou trestáni za svá onemocnění. Jakoby snad mohli za  vozíky, berle. Jakoby snad mohli za svá onemocnění nedovolující plné pracovní, společenské a další nasazení. Velmi nemocní lidé byli všemi politiky odsouzeni k živoření.

Kam emigrují zdravotně postižení? I kdyby tito lidé měli dostatek sil a odešli by do jiné země, přijme nový stát handicapované žadatele o azyl? Zdravotně postižení jsou často velmi chudí. Často nemohou pracovat takovou měrou, aby si zajistili veškeré životní náklady. Jsou schopni pracovat například jen čtyři, šest hodin denně. Mnoho zemí by takové žadatele poslalo zpátky ke všem čertům.  Česká republika se postavila k velmi početné minoritě zády.

No co, když jedna vozíčkářka – senátorka naznačuje, že handicapovaní nepotřebují výtahy pro své vozíky a mohou se přestěhovat do nižších pater, tak zřejmě není ani o čem uvažovat. Zdravotně postižení se nemohou bránit politické zvůli.  Neschopné, zpolitizované organizace zdravotně postižených, hloupí a neschopní politici jak z levice, tak z pravice, jsou zárukou pošlapávání práv osob se zdravotním postižením.