Lidská práva jsou hodnoty, u kterých nelze dělat kompromisy

Lidská práva jsou hodnoty, u kterých nelze dělat kompromisy. Lidská práva buď existují nebo neexistují. Jsou to především ti noví ultraliberálové, nacionalisté, fašounci, pravicové vlády a nacionalisté, kteří by nejradši lidská práva krátili na kousky. Rozebírali by lidská práva jako lego přesně tak,  aby nenávistná ideologie získala mnohem více prostoru. Nové verze hloupostí mají získat více vesmíru kolem sebe,  aby jedinec ztratil sílu. Lidé jsou přetvořeni do rolí hloupých strojů, které nepotřebují ta černá písmenka na mezinárodních úmluvách OSN. 

Ve jménu kapitálu, ve jménu vyšších zisků získávají stále větší prostor takové zhovadilosti jako nacionalismus, jako integralistický konzervativismus. Novodobá forma nacismu se skrývá jako vlk v rouše beránčím, aby ve jménu sluhů získával více a více prostoru. Nenávist vůči muslimům, nenávist ze všeho cizího má zakrýt hlavní chyby, kterými Evropa trpí. Budeme říkat, že tamti, kterých je sotva pár procent, ti mohou za potíže v eurozóně. Nějaký Sarkozy, nějaká Merkelová, nějací politici Spojeného království a řada dalších politiků, ti nenesou žádnou vinu na celoevropském stavu.

Raději, tak jako slovenský premiér, budeme prohlašovat, že jsou nutné na poli lidských práv ústupky. Jak je vše krátkozraké. Politici často zapomínají, že slouží lidem, a že jsou povinni dohlížet na dodržování lidských práv. Jednou nějaký Sarkozy vyhodil Francouze do ciziny jenom kvůli tomu, že jejich rodiče pocházeli z ciziny. Tak proč by nyní krácení lidských práv nemohlo pokračovat?

Jak je naše společnost alibistická. Staré přísloví říká, že lidé volí nejčastěji nejhorší řešení. Proto možná i ze sebezahleděnosti mlčí, když jsou lidská práva rušena a krácena u Romů, homosexuálů a zdravotně postižených. Prozatím zbytek té velké masy lidí může být v klidu. Nyní se šlape po jiných, a tak můžeme být zticha. Můžeme mlčet, tak jako se zarytě mlčelo ve třicátých letech nad pošlapáváním lidských práv v Německu. Jasně, tak daleko zatím situace není, ale mohla by být. Podívejme se na Okamuru, podívejme se na Macha, podívejme se na Vandase. Tito všichni doslova básní o výrazném ukrácení lidských práv.

Mach zcela otevřeně s hradní podporou propaguje rasismus a xenofobii,. Jeho postoj je alibistický a je svobodou jen pro vybranou sortu lidí. Rasismus od soukromníka je podle něj vítaným. Kdyby tato komediální klausovská strana získala křesla v parlamentu, tak by opět zesílil tlak na úpravu lidských práv. Jak to vypadá, když rasisté získají moc v parlamentech můžeme vidět například v Dánsku, Holandsku, nebo Finsku. Najednou Dánsko přestalo uznávat společný evropský prostor a v rozporu s pravidly Evropské unie uzavřelo hranice.

Nacionalistům vadí otevřenost společnosti. Proto také těm nechutným integralistům, těm ultraliberálům, vadí Evropská unie, protože nabízí otevřený prostor, ve kterém by si rasisté nemohli aplikovat svá rasistická pravidla plná pohřbívání jednoho lidského práva za druhým. Jasně, místo pravého náhledu budeme přihlížet na samolibá Klausova slova o škodlivosti EU, do které on sám zavedl republiku. Holandský rasista, islamofob a xenofob, blonďák Wilders, například během svého vládního angažmá připravil několik zákonů, které jdou proti mezinárodním lidským právům. Kanada pod vedením konzervativců rovněž šlape po lidských právech a ničí odkaz všech Kanaďanů.

Je to právě ten pláštík konzervativního, který má skrývat nacionální povahu. Novou formu nedemokracie, ve které se mají udusit všichni, kteří nejsou politiky vítáni. Je smutné, když stát, který byl kdysi signatářem mnoha lidských práv, nyní pod pláštěm konzervativní politiky tento odkaz minulosti špiní nevypratelnými skvrnami. Po stejné roli jakou mají kanadští konzervativci také sní Mach i Vandas. Oba dva chtějí to samé, jen ten první s klausovskou podporou hovoří s menším rasismem na povrchu. Ten rasismus  a extrémismus je skrytý hlouběji tak, aby si ho většina lidí nevšimla.

Právě tento trend skrývání rasistických, xenofobních a islamofobních rysů, to je velmi nebezpečné. Jakmile totiž budeme ubírat práva muslimům, jakmile budeme ubírat práva Romům, zdravotně postiženým, homosexuálům a dalším lidem, tak jeden den ta stejná práva ztratíme my všichni na tomto světě, v daném státě, na daném místě. Lidská práva jsou květinka, která je velmi křehká. Jen hlupák říká, že mu nezáleží na lidských právech. Neměli bychom dát hlupákům velkou příležitost.

Rasismus převlečený do obleku, hovořící diplomatickou mluvou, to všechno je jenom pozlátko, pod kterým se skrývá stejný hnůj, který je jinde vidět na první pohled. Politici čím dál častěji zapomínají na svou povinnost hájit lidská práva. Mnohem jednodušší je nechat práva porušovat, než je ochraňovat. Novodobé šetřící návyky světových vlád v sobě skrývají redukci občanských práv. Viz. například návrh poslankyně Řápkové, Nečase a vůbec i ministra Drábka, který svými návrhy práva porušuje. Vláda si to žádá, kasa a lobbisté také, a tak se nějaká ta občanská práva smetou pod stůl jako nějaké nevhodné zboží. Tento trend  se nám všem vymstí.

V Maďarsku díky nové ústavě porušují práva a nic se neděje, tak bychom měli možná jít stejným směrem. Nečas tolik miluje politiku Orbána. Dokonce zákon o stávkách vzniká údajně podle šablony maďarské právní normy. I zde dochází k rušení práva na demonstraci a stávku. Demokracie je oktrojována jako kdysi ústavní pořádek Rakouska-Uherska. Ti, kdo poukazují na porušování lidských práv jsou nazýváni grafomany, jsou považováni za blázny. Takové to porušování lidských práv třeba formou zákonů, to je přeci něco normálního. Takový je život, ne?

Všechny ty ústupky z lidských práv, kdy je něco terorismus a něco není. kdy něco je porušování práv a něco není. To všechno nakonec vede k částečným legalizacím programů Machovců, Wildersů, Národní strany, Vandasů a dalších extrémistů dnešních časů. Lidská práva nesmějí dostávat kompromisy a jejich porušování nesmí dostávat vládní krytí, tak jak je tomu například v Izraeli, který lidská práva porušuje neustále bez ohledu na mezinárodní dohody a úmluvy.

Lidská práva dávají všem na celé planetě jistotu slušného života, ve kterém mají všichni jistotu správného a lidského zacházení.