Mnoho osad zakládaných Izraelem na palestinském území odporuje také národnímu právu

Zakládání osad v Izraeli na palestinském území se děje nejen v rozporu s mezinárodním právem, ale dokonce některé izraelské osady existují v rozporu se samotným právem Izraele. Zhruba 300 000 Izraelců žije ve 124 úředně schválených osadách. Přibližně dalších 90 izraelských osad, které jsou na palestinském území, odporují izraelskému právu. Přesto, že jsou podle izraelského práva nezákonné, stejně stojí. Jednou z těch osad je například osada Migron, ve které žije nezákonně na 322 osadníků. Bydlí v karavanech na území o rozloze 36 hektarů. 

Migron je jedním z příkladů, kdy se izraelská vláda snažila obejít nařízení Nejvyššího soudu o evakuaci územích osidlovaných v rozporu s izraelským právem(který mimochodem odporuje mezinárodní právo a legalizuje tak nezákonnost zakládání osad na palestinském území). Po uzavření Dohod z Osla se izraelská strana zavázala neformálně nestavět žádné nové osady na západním břehu Jordánu a pásma Gazy.

Netanjahu však dohody z Osla nedodržoval a bez souhlasu státu budoval osady dál. Dokonce nezákonně stavěné osady Rechalim, Sansana a Bruchin sám legalizoval. Vláda legalizovala osady, které byly nelegální. Tomu se říká opravdu politický přístup. Tyto osady byly vytvářeny ze státních prostředků, i když stát nedal souhlas k jejich stavbě. Docházelo tedy ke zneužívání státních prostředků na projekty Netanjahua a dříve také na projekty Šarona, který byl Netanjahuovským předchůdcem nezákonného počínání. Tyto osady byly tolerovány všemi představiteli vysoké izraelské politiky, i když byly nezákonné.

Založené osady, jak jsem již uvedl, byly později protizákonně legalizované, byly připojované ke stávajícímu řešení. Po začátku intifády v září 2000 se vytvoření takových osad ještě více zintenzivnilo. Plán Bushovy administrativy známý známý jako “Kvarteto: plán pro mír” , v první fázi nařizoval, že Izrael musí vyklidit všechny osady vytvořené po 21. březnu 2001. V březnu roku 2005, Talia Sasson, nyní bývalá izraelská vrchní prokurátorka, připravila zprávu na žádost úřadu předsedy vlády, která poukazuje na  24 osad zřízených po březnu 2001. 71 dalších osad bylo podle zprávy vrchní prokurátorky založeno před tímto datem a  deset osad bylo vytvořeno na blíže neuvedeném datu. Zpráva dokumentuje skutečnost, že tyto osady byly vytvářeny v rozporu s izraelskými zákony, často na zemi pochybného vlastnictví, a to jak před, tak i po březnu 2001.  Většina faktů těchto faktů je již dlouho známa. Ale vůbec poprvé byly tyto informace potvrzeny oficiální zprávou.

Izrael tvrdí, že jeho osady jsou zákonné, jak je vidět, mnoho z nich není zákonných ani podle izraelského práva, které je v rozporu s právem mezinárodním. Tehdejší premiér Šaron slíbil demontovat tyto osady. Nicméně, zasedání vládního Výboru ministrů byl jmenován nerozhodlo o evakuaci ani jedné nelegální osady. Zástupci z Evropské unie, OSN a Ruska známí jako skupina “Kvarteto” ještě několikrát dokument “Kvarteto: plán pro mír” několikrát revidovali. Každé revidování bylo přijímáno s rozpaky jak na palestinské, tak na izraelské straně. Nicméně, když Netanjahu vytvořil se stranou Kadima vládu, palestinští předáci okamžitě vyzvali Netanjahua, aby takzvaně zmrazil izraelskou protizákonnou osadnickou činnost.

Osadnictví však nabíralo na síle, osadníci byli ochotni udržet se na sporném území za každou cenu. Političtí komentátoři, analytici, poukazují, že státní obhajoba nelegálních osad překročila jistou míru tolerance a narušuje chabou verzi demokracie v Izraeli. Tolerance takových osad, jako je Migron, otřásá s ústavní rovnováhou Izraele. Je zde hlavní střet mezi vládou, osadníky a Nejvyšším soudem.

Legalizací nezákonných osad vláda dala jasně najevo, že naprosto kašle na na národní , tak i mezinárodní právo. Raději se tady používá fundamentalistické rétoriky, ve které je vytvoření osady v okupovaných teritoriích aktem tikkun a někteří izraelští fundamentalisté dokonce věří, že to uspíší příchod Mesiáše. Například  ultra-orthodoxní židé jsou často proti státu Izrael: někteří ho považují za zlou odpornost. Mnoho Židů považuje Izrael za fénixe povstávajícího z popela Osvětimy a nacházejí jej cestou ke zvládání Shoah. V této demagogické rétorice se tedy kašle na dodržování vnitřních zákonů Izraele. Vláda požádala Nejvyšší soud o odložení demolice osady Migron o celé tři roky. Soud tuto žádost zamítl.

Osada Migron se nalézá na kopci nedaleko palestinských vesnic Burqa a Ein Yabrud. Přibližně dva kilometry od Migronu opět izraelská samospráva protizákonně za pomoci armády zabrala území. Buldozery připravují místo pro novou osadu Migron určenou pro 50 osadníků. V okolí však panuje názor, že obě dvě osady zůstanou. Satelitní snímky z místa, na kterém se zakládá nová osada Migron ukazují, že na místě byla pole Palestinců, která byla násilně odejmuta do izraelské samosprávy. Mnoho Palestinců tak přišlo o zdroj obživy. Lidé z palestinských vesnic ztratily přístup ke svým polím. Toto počínání je v rozporu s mezinárodním právem a odporuje částečně také právu izraelskému.

Zakládání osad, zvláště legalizace nezákonných osad zabraňuje právu na palestinské sebeurčení.  Půda, která by se stala součástí palestinského státu je tak rozdrobena do izraelského vlastnictví. Osada Migron je nelegálně obývána od roku 2002, izraelské ministerstvo bydlení  a výstavby štědře tuto osadu dotuje, dotace se pohybují kolem 1 milionu amerických dolarů. Konflikt na palestinských územích je politický konflikt o území. Izrael chce vlastnit území Palestinců bohaté především na vodní zdroje. Zakládání osad je porušování plánu na vznik palestinského státu.

Osady na okupovaném území připomínají vojenské pevnosti. Tyto osady také napomáhají k vojenské nadvládě nad okupovanými oblastmi. Izraelská strana Likud, která vehementně prosazuje zakládání osad, má zhruba 130 000 členů, z čehož zhruba 9 000 jsou obyvateli osad. Proto není divu, že dochází ke slepému přihlížení porušování zákona. 61 % osadníků z Migronu jsou dobrovolní členové polovojenských uskupení. Pokud by skutečně došlo k násilnému vyklizení, zcela jistě by se osadníci bránili. Proto je také prosazována Netanjahuovská politika legalizace nelegálních osad. Netanjahuovi nevadí používání brutality proti Palestincům, vadí mu použití brutality na osadníky, které sama cvičila a vyzbrojovala izraelská armáda.

Zradikalizovaní, zfanatizovaní osadníci se budou bránit všemi silami, aby nebyli vystěhováni. Radikální osadníci byli vládou podporováni, dokonce k nim bylo přihlíženo pomocí jiného zákona. Nebyli trestaní za trestné činy. Již nyní se radikální osadníci podílejí na útocích proti Palestincům a levicovým Izraelcům. Týdenní průměr těchto útoků na Palestince se v roce 2011 oproti roku 2009 zvýšil o 144 %.  Radikalizace mezi mladými osadníky souvisí s klesající loajalitou vůči státu, částečně je radikalizace mladých osadníků vytvořena minulou vládní podporou smluv v Oslu. Tyto smlouvy vidí mladí osadničtí radikálové jako neslučitelnou záležitost odporující mesiášskému čtení židovského práva.

Doje tedy ke zbourání a vystěhování těch 90 osad odporujících izraelskému právu? Nejvyšší soud nařídil demolice. Bohužel politická vůle naznačuje přílišnou snahu a chuť obejít nařízení soudu. Na konec článku je dobré poznamenat, že veškeré zakládání osad na okupovaném území je v rozporu s mezinárodním právem a Izrael samotný byl již několikrát vyzvaný OSN k ukončení stavby osad a jejich zbourání.

Je třeba také na závěr poznamenat, že i ty izraelskému zákonu vyhovující osady byly postavené v rozporu s mezinárodním právem a jsou nezákonné, byly postavené na ukradené půdě a jejich zabrání těžko poznamenalo životy a zdraví Palestinců.