Operace pouštní bouře

V roce 2003 jsem vydal na výlet k pyramidám v Bajrawie. Trasa autobusu Khartoum Bahri – Atbara. Vyjížděli jsme okolo jedenácté hodiny ráno, ale autobus byl stále porouchaný… Nejdřív mi padalo opěradlo sedačky dozadu, takže jsem se nemohl pořádně opřít. ( Aspoň vím, proč mě dovnitř lákali se slovy, že mají ještě poslední místo volné… ) Autobus potom ještě dlouho stál a museli vyměňovat kola…

 

Okolo 15:30 jsem spatřil  na pravé straně silnice v dálce obrysy pyramid. Asi po kilometru chůze jsem už viděl pyramidy zřetelně a zmocnil se mě neopakovatelný pocit. Sluníčko krásně svítilo, byl jsem rád, že jsem si vybral fajn den pro focení… Poté, co jsem prošel vstupem chtěl zas nějakej tuze “důležitej pán” vidět povolení pro focení. – Hlavně, že si ho prohlížel vzhůru nohama… Vše proběhlo bez problémů, já se vydal blíž k pyramidám a fotil jsem. Pyramid je zde, co jsem počítal na jednom místě asi 17 vedle sebe. Dost jich je značně zdevastovaných a špička většinou chybí. ( Asi čtvrtina ze 16 metrů ).

Jelikož jsem “vandal”, tak jsem na jednu vylezl a počítal jsem kvádry. Tři kvádry by dle mého odhadu měly mít na výšku přes jeden metr. Ta první pyramida na kterou jsem vylezl měla 32 kvádrů na výšku. – asi 11 metrů. V původním stavu mohla mít asi tak přes 16 metrů na výšku. Kvádry jsou na sebe pokládány s rozestupem asi 15 cm. Do každé pyramidy vede svatyně, těch je pár zrekonstruovaných, ale dost jich je po polovinu zabořeno v písku či zbyly jen ruiny. Jedna pyramida má i svatyni se dvěma bránami. Největší pyramida se jmenuje Khafeirova. Asi kilometr od těch sedmnácti jsou další dvě. Opakuji, jelikož jsem vandal, tak jsem musel vylézt na další, ale kdybych býval věděl, co vzápětí příjde, tak bych tam asi nelezl…

To jsem ještě nezažil. Několik kilometrů v dálce jsem spatřil hustá mračna prachu, která se velice rychle pohybovala ke mě. Byl to strašný kontrast, jelikož kolem mne byla stále obloha světle modré barvy a v dálce se pohybovala směrem ke mě obrovská hnědá masa zvířeného prachu. Ještě jsem to stačil vyfotit a ihned jsem slézal dolů. Když jsem byl asi ve dvou třetinách pyramidy, tak se ono písečné monstrum přihnalo až ke mně. Nejprve se mnou začal lomcovat poměrně silný vítr a poté mě doslova obstoupila mračna prachu. Byly to silné nárazy větru s pískem a písek vířil úplně všude kolem. Obloha byla úplně hnědá, nebylo vidět ani na krok a postupně se to hnalo dál a dál… Schoval jsem se do jedné svatyně. Uvnitř jsem uviděl posvátného brouka Scarabea, chtěl jsem ho vyfotit, ale z nějakého důvodu mě přestal poslouchat foťák… Celé to trvalo asi třičtvrtě hodiny a postupně se to přehnalo dál. Byla to nejsilnější písečná bouře, co jsem kdy viděl!

Když už bylo trochu vidět a bouře se umírňovala, tak jsem sešel ke vstupu do vrátnice a tam se schoval. Vzpomínám si, jak mi skřípalo mezi zuby.. Když jsem se podíval do zrdcadla, tak jsem měl na zubech úplnou vrstvu prachu. Ti dva vrátní se mi nejdřív snažili cokoliv zoufale prodat. Počínaje noži, starými mincemi až po zajímavé kameny. Abych těm dvěma zoufalcům udělal radost, tak jsem si koupil pár starých mincí. Jeden z nich mi nabídl, že mohu přespat u něj. Tak jsem nasedl na povoz, zapřáhli jsme osla a jeli jsme. Chlap byl dobrák, osla jen poplácával. Osel byl pomalej, všude okolo stále foukal vítr s pískem, ale bylo to prima… Když jsme dorazili k obydlí, tak mi chlap ukázal, kde budu spát a řekl, že jde něco koupit.

Večer mi k jídlu přinesl k jídlu “fůl” – místní, ale hlavně egyptské národní jídlo. Jedná se o hnědé boby vzhledem podobné fazolím a chuťově podobné čočce. Poté jsem unavený po celém dnu tvrdě usnul.. Asi ve tři v noci mě probudily silné bolesti v žaludku. Ihned jsem se vydal na WC, které jak mi chlap předtím ukazoval mělo být vzdáleno od domku asi 200 metrů. Milé WC jsem nenašel, tak jsem sundal kalhoty a ulevil si, ale bohužel následoval další problém. Neměl jsem ani vodu ani toaletní papír! Tak jsem si vzpomněl na ono jejich známé: “Alláh Ti pomůže” a jelikož po kapsách vždy nosím nějaké papíry či noviny na kterých je vyobrazen George W.Bush, tak jsem svůj problém vyřešil… Ale vzápětí následoval jiný problém. Ztratil jsem se v poušti a byl jsem “posranej” skoro víc než předtím…

V dálce jsem pokaždé uviděl obrys něčeho vypadajícího jako dům a když jsem přišel blíž, tak to byl strom. Konečně jsem v dálce zaslechl řehtání osla a vydal se tím směrem… Dům jsem sice našel, ale jiný… Majitel myslel, že jsem zloděj a odehnával mě pryč. Tak jsem šel zas jiným směrem a našel jiný dům. Toho chlapa, co tam venku spal jsem probudil a řekl mu, že jsem cizinec a že bydlím v domku u pana Mustafy Ahmeda Mustafy, který, že má čtyři malé muže. ( V té době jsem ještě nevěděl, jak se Arabsky řekne vnuky ). Ten chlapík mi chudák vůbec nerozuměl a asi mě považoval za blázna. Nakonec si ale naštěstí vzpomněl a dovedl mě až do správného domku.

 

Tento článek vyšel dříve na: http://hassan.blog.idnes.cz/ –