Papundeklové stáří

“Až budu starý, chci si užívat svého zaslouženého stáří, budu mít čas na koníčky a konečně si užiju klidu a pohody”, to jsou přání dnešních mladých lidí. Chtějí mít krásné stáří, aníž by si uvědomovali, co je za těch 30, 40 let čeká. Jejich tělo se změní k nepoznání, přibudou nemoci a bolesti, možná ani ten důchod mít nebudou, protože nikdy nevydělávali tolik, aby si mohli dovolit platit nějaké penzijní připojištění. 

Rodina, děti, práce, výdaje na běžný život, to všechno nedovolilo těmto snílkům zahájit jejich cestu do vytouženého přístavu klidu a míru. Z mizerného důchodu o pár tisícovkách měsíčně si budou pěkně podle dnešního diktátu politiků platit veškerou zdravotní péči. Tisícovky měsíc co měsíc poletí oknem pánubohu do oken. Zcela jistě si dnešní třicátníci vzpomenou na hlupáčka Klause a jeho memorování o tom, že každý se musí na stáří zajistit sám.

Pryč jsou ty časy, kdy slečny se praly o vás, kdy se snad společnost zajímala, protože jste byl nezávislý na cizí pomoci. Teď na stará kolena budete rád, když zvládnete základní úkony. Ve jménu asociální politiky pravicových i levicových šmejdů půjdete o žebrotě. Odsouzeni hledíte do jednoho místa šedivého starobince, kde dostanete jenom kousek chleba a kaši. Co byste také chtěli. Neplatili jsteč si to, co naplánovali Nečas se Škromachem.

Raději jste před desetiletími neměli jíst. Raději jste děti neměli dávat na školy. Doufali jste, že oni s lepším vzděláním budou mít lepší postavení. Bože, jak jste se mýlili. Potomci mají sami peněz jen tak, aby se uživili a vy teď jako stará veteš přebýváte a čekáte jaký zaopatřovací ústav uzná, že nemáte peníze a poskytne vám minimální péči. Jako horký brambor putujete z místa na místo. Baqnkovní účet s důchodem se ztenčuje a hrozí, že na stará kolena skončíte pod mostem.

V mysli už spřádáte myšlenky na kartonové stáří, těšíte se na společnost těch dlouhoocasích mazlíčků lezoucích každé ráno z kanálů. To jejich cvrlikání u hlavy důchodce třesoucího se zimou. Podle ultraliberalistů je to vaše hloupost, byl jste hlupák, nyní máte svobodu umřít bez zajištění. Tenký stát v podobě rýžového svitku nyní pomůže jen tehdy, pokud budete platit keš a pěkně na dřevo. Desetiletí tvrdé práce, odvedené daně, to všechno plnilo jenom břicha vzdechlin.

Nová papundeklová civilizace uzřela světlo světa a vy jako přestárlá veteš budete příslušníkem krysích armád těch dole přežívajících. Sociální systém pečující pouze o nejpotřebnější, to je pěkná blbost a vy to nyní víte. Těmi nejpotřebnějšími jsou úsměvem rozjasněná sluníčka fotící senátní mumraj a poslanecký bordelistán na předraženém stolku s hlasovacím zařízením. Teď na sklonku života není čas na výčitky. Ano, byl jste hlupák, když jste věřil oranžové a modré. Dobrovolně jste volil mafii, abyste na stará kolena zůstal pod zchátralým mostem. Kape vám na karbit, v duchu počítáte kapky. Jako by odpočítávaly každou zbývající vteřinu na podivném světě.

Blíží se ti hrobeček, a ty tady sedíš jako blbeček v roztrhaných hadrech vzdáleně připomínající kulturu Homo Sapiens. Policie, ta jediná síla, ta má právo tě chytit za kabát a vyrazit s tebou do nejbližší škarpy, protože jsi socka a nikoho nezajímáš. To máš za to, že jsi věřil lůze zlodějů. Penzijní fondy stejně byly rozkradené. Můžeš si jen tak přisednout ke stejným muklům. Řadování po vzoru tučňáků teď napomůže tvému přežití. Jediná dostupná léčba, kterou dostaneš, bude hřejivá síla paní zimy, protože na nic jiného nemáš.

Svět je určený jen pro mladé, zdravé a úspěšné. Ti ostatní patří tam, kde ty zrovna sedíš. Vyhřáté betonové místečko hned vedle Franty, který přišel o statisíce v těch fondech. Platil si, a jak sám vidíš, nemá stejně nic jako ty. Snad jenom vítr v kapse a bzukot komárů jsou vaším jediným majetkem. Spielbergovská alegorie na apokalypsu získává reálné předpoklady. Snad ani nevíš kdo tam nahoře vládne. Jsou to náckové? Jsou to další hlupáci skrývající se za cizí slova před hloupým stádečkem? Novodobí Nečasové, Sobotkové, Škromachové, Tejcové, Klausové, dál bortí rozkradenou českou Argentinu.

Třesoucí se stařík o dvou holích chvátající k nejbližší popelnici, to nikoho v nových časech nezajímá. Nemakáš tak táhni. Tady mají hlavní slovo jen ti, kdo vydělávají, kdo si platí, ti jediní mají v nové společnosti co dělat. Nelíbí se ti to? Tvoje hloupost. Sám před čtyřiceti lety jsi přísahal na růžový květ, na modrého ptáčka Nečasova spolku. Proč si teď stěžuješ? Jenom sklízíš ovoce svého nezájmu. Tenkrát jsi byl slepý a hluchý k potřebám druhých, teď sám jsi tím druhým. Jaké to milý důchodče je? Volil jsi bezcharakterní politiku. Smál jsi se lidským právům. Jako občan jsi svým dílem přispěl ke zkáze, které nyní čelíš.

Papundeklový osud ti přichystali tvoji chráněnci. Jak jsi byl hloupý, když jsi zapomněl na lidství a lidská práva. Pozdě je na jakékoli memorování. Nyní máš právo jedině na smrt.

SDÍLET