Udržitelný rozvoj není pohádkou, je nutností k přežití lidstva

Udržitelný rozvoj ve světě není fikcí. Jen stačí přestat podporovat nejbohatší na úkor chudých. Svět musí opustit nové koleje zvrácenosti, ve kterých je moderní a správné šlapat po chudých a nemohoucích. Podobnému rysu společnosti dospěla také naše vláda, kdy za účelem škrtů jdeme proti zájmům společnosti. Raději se sami poškodíme, raději odkopeme národní budoucnost jenom proto, aby ti dnešní bohatí a vlivné skupiny měli ještě více.

Mít udržitelný vývoj ve společnosti, to není žádná komoušská nebo levicová myšlenka. Jsou to pouhé reálné úvahy o tom, co dělat, abychom jako lidstvo přežili v míru, prosperitě a pokud možno v co nejlepších podmínkách. Není možné být odsouzený ke smrti jenom proto, že jsem se narodil na špatném místě. Tady je něco špatně. Je tu převrácený žebříček hodnot, ve kterých prohrávají lidské a kulturní hodnoty tvořící duši a srdce národa, duši a srdce všech lidí.

Se zhoršujícími se podmínkami stále více lidí sahá k extrémismu. Jsou slepí, raději snad hloupí, jenom proto, že si myslí, že nějaké uctívání pochybných proroků a politických směrů přinese něco lepšího, krásnějšího. Zdárným příkladem je například Maďarsko, kde již samotný premiér tamější vlády přetvořil ústavu státu a znemožnil tak rovný přístup k občanským a lidským právům. Jsou to právě šílení stoupenci Horthyho, tehdejšího regenta Maďarského království, který je zodpovědný za smrt tisíců lidí.

Hitlerův spojenec, který od největšího šílence dostal půlku rumunského Sedmihradska, který je zodpovědný za vraždy tamějších Židů, je nyní košiláči připomínajícími náckovské eskadry, obletován jako národní hrdina. Jsou zakládány jakési jeho sochy uctívající nácka první třídy. Tohle všechno, ty Vandasovské naci skupinky, ti klausovští extrémisté, ultraliberálové, hloupí až na půdu, tito lidé zabraňují udržitelnému rozvoji. Tam u těchto hnutí a zvrácených ideologií mají přislíbeno jen ti, kteří vyjí s vlky, ostatní mají trpět nebo skomírat.

Udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, ve kterém není nadlimitně ničena příroda, ve kterém mají všichni správně nastavené životní podmínky.

Udržitelný rozvoj je možný jen za dodržení tří veledůležitých podmínek:

  • vytváření pracovních míst
  • snížení nerovnosti ve společnosti
  • zvýšení sociální ochrany pro nejvíce zranitelné
Pomocí těchto bodů je možné nastolit udržitelný stav a rozvoj. Sami vidíte, že Nečasovská politika odporuje udržitelnému rozvoji. To, co se tady staví, to není udržitelný rozvoj, ale obchod pro předem vybrané. Udržitelný rozvoj je závislý zejména na ekologickém způsobu ekonomiky. Ano, najednou je tady Klausem odmítaná a nenáviděná ekologie. Předešlé, ale také současné vlády neprosazovaly ekologii. Oni prosazovaly lobbing zájmů ve jménu ekologie. Došlo k pokroucení cen, například fotovoltarikou a její politikou. Došlo k odsouzení společnosti za používání ekologických způsobů energetiky. To je naprosto špatný krok nahrávající starým, konvenčním technologiím.

 

Zdaněné emise jsou mnoha politiky pokládány za překotné zlo bránící průmyslu v jeho správném fungování. Pokud chceme udržitelný rozvoj, musíme mít mechanismus, pomocí kterého se ovlivňuje množství například oxidu uhličitého v atmosféře. Pokud je produkce emisí daněna, je zároveň zajištěno nižší vypouštění těchto emisí do ovzduší.Problémem u danění jsou národní zákony vyjímající pomocí lobbingu jednotlivé nebezpečné látky, které jsou továrnami a různými provozy vypouštěna do ovzduší.

 

Z politického, ekonomického a nikoli ekologického hlediska, jsou tady naráz vytvářeny seznamy méně nebezpečných látek. Tyto látky jsou ve skutečnosti stále nebezpečné, jen papír snesl tu špínu a povolil nepovolitelné. Takováto politická kouzla ničí udržitelný rozvoj. Lidstvo nikdy poté nebude moci dosáhnout udržitelného rozvoje, protože politika a lobbisté sledují peníze, nikoli objektivní důvody. Prezident Klaus si velmi často hraje na amatérského ekologa jenom proto, že svou duši zaprodal lobbingu a boji za lepší zisky, nikoli za lepší planetu.

 

Do principu danění emisí by měli hovořit vědecké, ekologické důkazy, nikoli ekonomické, naprosto nevyhovující plány pro většinu lidí. Povinností každého z nás je zachovat život na planetě pro další generace. Více než 90 % světových emisí jsou nezdaněné emise. Ve Spojených státech amerických je daň za CO2 25 dolarů za tunu. Vládní finanční dotace v globálním měřítku poskytované na podporu fosilních paliv jdou například bohatým namísto chudým zemím. Najednou tady vzniká nerovnovážný stav, ve kterém velká část obyvatel planety nemá přístup k energiím.

 

Hospodářský růst a ochrana životního prostředí jsou nyní chápány jako dva rivalové. A to je špatně. Tito dva dnešní souputníci potřebují najít stejnou cestu. Mají mnoho společných cílů a hospodářský růst je možný i za dodržení ekologických principů. Nápady některých vlád jsou hrozné. Brazílie touží být největším producentem biopaliv, proto také šíleným zákonem povolila kácení tropických pralesů. Na tomto příkladě je vidět co se stane, když se peníze přikryjí ekologií. Dojde k ničení nádherných biotopů.

 

Ekologické hospodářství není o tom vykácet stromy a pozabíjet zvířata kvůli pomýlené myšlence biopaliv, které zbytečně předražují cenu potravin a zvyšují tak nedosupnost potravin nejchudším lidem na světě. Ostatně na tento tón poukázalo například Mexiko. Mexické studie potvrdily touhu za biopalivy jako hlavní složku na zvyšování cen potravin v Mexiku. Obdobné je to v Asii, Africe. Evropě, Austrálii. Zkrátka je to celosvětový problém zavinění honbou za světovým lobbingem.

 

Správné ekologické hospodaření šetrné k přírodě vytváří nová pracovní místa. Není zrovna nejlepší nápad poukazovat na politické rozhodnutí Německa zbavit se atomové energetiky. Nicméně pokud odhlédneme od řiťolezectví Merkelové, pokud nesledujeme lobbing jistých firem, můžeme tady vidět další ukázku kdy alternativní způsoby energetiky přinesou Němcům mnoho pracovních míst. Merkelová hloupým rozhodnutím Německa bez jaderných elektráren, řeší také nezaměstnanost, která v této zemi razantně klesá.

 

Současný svět je náchylný k hospodářským šokům. Pravicová, nacionální horečka podporuje extrémisty, podporuje ideál skonu sociálních programů. Tento trend je celosvětovou nákazou zabraňující dalšímu rozvoji společnosti. Národní vlády vytvářejí tenké sociální programy, ve kterých dochází k nadměrnému krácení sociálních podpor. Jakoby se politici inspirovali online světě konzolových počítačů, kdy elektronické mašiny nemají systém, jen ho využívají ze společného serveru. Sociální podpora má být taktéž konzolovou obdobou nic nenabízející, zanikající.

 

Stát s menším sociálním zajištěním je také státem mnohem náchylným k šokům z hospodářských “katastrof”. Sociální systém musí být postavený tak, aby pomohl občanům překlenout těžké chvíle, musí tady být jako měkký polštář. Musí být nastavený přesně tak, aby zajišťoval důstojné a rovné postavení všech osob, které nemohou být aktivní. Stát zároveň musí potlačovat extrémistické a extrémní snažení vyhraněných skupin obyvatelstva tak, aby nedocházelo k porušování lidských práv a diskriminaci minorit.  Je světovou nutností podporovat sociální programy ochraňující ty nejvíce chudé. Organizace spojených národů, UNICEF a Světový potravinový program pracují na sestavení takového nadnárodního sociálního programu, který zaručí všude na každém místě na světě minimální sociální jistoty.

 

Och ano, už vidím ty ultraliberály Macha a Klause jak nad tímto krokem buší do stolů a hovoří o komunismu. Jsou to opravdu velmi divní lidé prosazující extrémismus. Globální forma minimálních sociálních práv je potřebná, je něčím co lidstvo potřebuje, má-li dojít k rozumnému zajištění hodnotného života kdekoli na světě.