Jihovýchodní Asie je místem s nejdéle trvajícími válkami na světě

Jihovýchodní Asie, to nejsou jen pláže, chrámy, turistická střediska překypující nekonečným přepychem a blahobytem. Jihovýchodní Asie je především domovem nejdéle trvajících válek na světě. Vietnamská válka časů dávno minulých dodnes zabijí a mrzačí obyvatele Laosu. Americká armáda v šedesátých a začátkem sedmdesátých lez minulého století bombardovala poměrně velkou část jihovýchodní Asie. Chudí vesničané trpěli za válečné nelítostné běsnění svých i cizích vlád. Jako rukojmí nenávisti byli spalováni žárem a projektily kazetových bomb. Statistiky hovoří velmi smutnými čísly. Téměř polovina kazetových bomb použitých ve válečných konfliktech po celém světě, byla použita právě v Laosu. Třetina těchto bomb stále leží jako tiší svědci kdesi v laoské džungli, mezi vesnicemi, poli.  Oceloví vrazi časů minulých zabíjejí dál. Jihovýchodní Asie je oblast, kde  vraždí války minulé, ale zároveň zabijí války současné. Na mysli mám například války Karenů v Barmě, je to válka trvající téměř 60 let.

Karenský národ se zbraní v ruce usiluje o vznik svého státu nezávislého na Barmě, tedy Myanmaru. O tomto konfliktu se obzvláště v těchto dnech a týdnech mlčí. Svět má kouzelnou bytost Su Ťij, která zachrání Myanmar ze spárů vojenského zkorumpovaného národa. Jenže situace je v této zemi mnohonásobně komplikovanější. Myanmar je sužovaný zejména svými vnitřními boji. Také není jisté, jestli myanmarská vojenská vláda skutečně uvažuje o delších změnách, nebo jestli pouze takzvaně seká větší latinu během předsednictví v jednom asijském ekonomickém mezinárodním hnutí. Su Ťij je spíše ikonou pro zahraničí, taková ikona znamenající politický signál. Ve skutečnosti tato žena toho moc nezvládne.

Karenský boj probíhá příliš dlouho. Je to boj, ve kterém zemřelo mnoho lidí. Tímto bojem trpí především obyvatelé Barmy(Myanmaru). Šílené humanitární následky cyklonu Nargis, který si v roce 2008 vyžádal přes 80 000 mrtvých, společně s válečnými útrapami karenské války udělalo z části Myanmaru území v velmi vážnou humanitární kryzí. Lidé jsou flundrováni, ničeni, znásilňovány a zabíjeni vojáky z obou stran. Vláda a vládní vojáci decimují prosté, chudé vesničany, aby posléze to samé dělali karenští vojáci. Vesnice jsou vypalovány. Dochází k nucenému přesunu mnoha lidí do nehostinné džungle.

Situace ve válečných oblastech graduje stále více a více. To všechno se děje hlavně díky mediálnímu nezájmu. Lidé nevědí, že někdo u thajských hranic, někdo na jihu Myanmaru trpí. Oni nevědí, že chudí lidé sužovaní válkou prchají přes hranice do uprchlických táborů v Thajsku. Z celé prchající rodiny mnohdy útěk za bezpečím nemusí přežít nikdo. Vesničané jsou sužováni divokou zvěří, hmyzem, následně protivládními a vládním i vojáky. Ti uprchlíky často okradou, zastřelí, nebo jen tak pro zábavu znásilní ženy. Děti jsou často vojáky unášeny do dětských armád. O tom se vůbec v západních televizích nehovoří. Su Ťij přebírá Nobelovu cenu, zatímco lidé na jihu trpí stejně. Přechod barmských hranic je hrdelním činem, a tak barmští vojáci střílejí do lidí toužících po životě v bezpečí.

Klidně vypadající Barma plná mnichů. Nádherné paláce hlavního , to všechno je nabízené dnešnímu turistovi. Nějaké informace o vládních vraždách nacházejících se nejen na jihu, to jsou informace naprosto zakázané. Odhadem k dnešním dnům bylo v Barmě vysídleno přes 450 000 lidí. Ti se nacházejí na východě nebo jihovýchodě Myanmaru. Desítky tisíc dětí jsou nuceni zažívat neskutečná muka, která jsou ukončena až v uprchlickém táboře. Musejí žít ve stanech uprchlických táborů. Opět těchto devět přeplněných uprchlických táborů, to jsou místa, kam se žádná média nepodívají.

Zatímco Karenové a vláda Myanmaru podepsali koncem minulého roku příměří, již od ledna je toto příměří porušované. Jedna strana obviňuje druhou z dalších vražd a porušování dohod. Zatímco Su Ťij veleslavně promlouvá ke světu, tam na jihu dochází k dalšímu vraždění civilistů.

Konflikty v Myanmaru nejsou jediným problémem jihovýchodní Asie. Podívejme se například na Filipíny a maoistickou Komunistickou stranu Filipín. Tato partaj vedla od roku 1969 na venkově ozbrojené povstání. Z historického hlediska je Komunistická strana Filipín stranou provádějící nejdelší komunistické povstání. Jejich Rudá armáda je hlavním viníkem za mnoho mrtvých. Cílem filipínských komunistů je svrhnout za pomoci ozbrojených akcí centrální vládu. Je to de facto ozbrojená bojůvka vedoucí otevřenou válku bez ohledu na civilní obyvatelstvo. Jsou to teroristé provádějící v zemi partyzánskou válku.

Mírová jednání mezi filipínskou vládou a komunistickými rebely jsou v současnosti pozastavena. Komunističtí extrémisté, šílenci drancují chudé Filipínce. Centrální vláda viní Komunistickou stranu Filipín z uvržení celé země do obrovské zaostalosti, ve které se Filipíny nacházejí. Maoističtí komunisté se podílejí na Filipínách například na únosech a vydíráních, ze kterých financují svou činnost. Nejhorší je především situace na ostrově Mindanao, kde bylo vlnou násilností vysídleno mnoho Filipínců ze svých domovů. Filipínští uprchlíci se nazývají bakwit(což je slangový výraz pro evakuaci).

Komunistické povstání na Filipínách má na svědomí do dnešních dnů na 50 000 obětí. Zhruba dalších 2 miliony Filipínců nemá domovy.  Opět o tomto všechna média pomlčí, protože Filipíny, to jsou zejména obrovské zisky v cestovním ruchu. Separatisté bohužel v jihovýchodní Asii hrají stále úlohu. Jih Thajska a výše uvedených Filipín jsou toho důkazem. Povstání separatistů na jihu Thajska je naplánované. Je to důsledek vleklého boje jihothajských povstalců s centrální vládou, armádou, státními úředníky a policií. Jih Thajska, provincie Yala, Pattani a Narathiwat , jsou obývané většinou muslimskou komunitou. Tato část kdysi byla islámským sultanátem, který etnicky i nábožensky spíše patří do Malajsie.

V historii po prohrané válce Thajsko dnešní jihothajské území provincií Yala, Pattani a Narathiwat anektovalo ve svůj prospěch a v protivůli místního obyvatelstva ho začlenilo do svého královského převážně budhistického území. Sociálně ekonomické podmínky muslimského jihu byly mnohonásobně nižší, protože centrální správa zanedbávala a zanedbává v minulosti anektované území. Obyvatelé jihu mají také mnohonásobně nižší možosti vzdělání. Od prvopočátků anexe Thajskem došlo k činnostem různých islámských separatistů, kteří požadovali samostatnost.

Vleklé politicko-vojenské boje jsou v  navrženy tak, aby oslabily vládní kontrolu a legitimitu a zároveň aby zvýšily kontrolu povstalců nad územím. Za jihothajským povstáním a násilím stojí především separatistická skupina Barisan Revolusi Nasional-Coordinat, zkráceně uváděná jako BRN. Tito separatisté operují v regionu již od poloviny osmdesátých let minulého století, kdy většina separatistů, dokonce i mnoho komunistických separatistů( prováděli útoky z jihu Thajska do sousední Malajsie) složili zbraně. BRN tak byla jedinou skupinou, která zbraně nepoložila a za samostatnost bojovala stále dál. BRN používá extrémní nacionalismus zabalený jakoby islámem a vírou, i když praktiky BRN nemají s islámem nic společného.

To je ovšem klasická praktika, ve které jsou násilí a silný nacionalismus zabaleny do přijatelnějšího obalu, v tomto případě do islámu. Ostatně zabalování špíny a násilí, to dělají i politici v Evropě, když nacismus a rasismus, ultraliberalismus zabalí do partají s názvy jako například Svobodní občané, Právo a Spravedlnost atp.), nebo například kulturní šovinismus, či nacionalismus je zabalován do konzervativismu. Balení zlých úmyslů a ideologií do přetřených úhledných balíčků, to je prastará politická praxe jak oblbnout všechny méně a pokročile přemýšlející občany.

Povstalci z BRN se odkazují na násilnou thajskou okupaci na začátku dvacátého století. A zároveň tvrdí, že Siamské království, jak se Thajsko v minulosti nazývalo, také zničilo existenci bývalého islámského sultanátu. Oba tyto argumenty jsou používané k bojům proti centrální samosprávě. BRN je teroristická organizace přijímající praktiky jiných teroristů. Útočí na civilisty se stále větší a větší brutalitou.  BRN nemá s Al-Kájda nic společného, v mnohém však používá podobných praktik. Na jihu Thajska BRN mučí lidi, thajská armáda mučí a zabijí lidi. Smrt se nachází na obou stranách.

I přes to všechno bylo uzavřeno poměrně úspěšné příměří mezi muslimskými separatisty a thajskou vládou, které bylo v roce 2002 narušeno dnes již bývalým thajským premiérem Thaksinem, když nařídil policii na jihu vydávat zákazy vycházení a vyhlásil stanné právo ve snaze zlomit povstání jednou provždy. To vyvolalo vlnu násilí z dalšího separatistického hnutí Pattani United Liberation Organization(zkráceně PULO). Ti následně prováděli teroristické útoky na policejní stanice, civilisty a turistické cíle v Thajsku. Následně premiér Thaksin nařídil brutální zacházení na jihu, což opět znamenalo další porušování lidských práv na obou stranách.

Během voleb v roce 2005 Thaksin získal největší procento hlasů. Ale jižní provincie byli jediná, v níchž Thaksin naopak ztratil. Nově zvolená thajská premiérka Yingluck Shinawatra (zvolena do úřadu 5.8.2011), se snažila celou situaci řešit. Vyslovila svou touhu proměnit tři jižní provincie Yala, Pattani a Narathiwat do “zvláštní administrativní zóny,” které budou mít podobný status jako hlavní město Thajska, Bangkok. Kromě toho, se bývalý premiér Thaksin nedávno omluvil za svou násilnou politiku v televizním rozhovoru.

Separatističtí představitelé již dříve vyzývali pouze k nezávislosti na Thajsku. Násilný přístup Thaksina má za následek eskalaci povstání a jeho přelití do ostatních regionů. Nová premiérka Thajska, Yingluck Shinawatra , je obyvateli jižních částí vítána v celkem dobrém světle. V provincii Yalla ji muslimská většina přijímala s radostí a tleskala jí. Naopak Thaksin, který je v politice stále činný, chce opět tvrdě zakročit proti muslimským protivládním disidentům. Je otázkou, jestli výsledné oblasti přijmou větší autonomii, nebo jestli budou chtít totální samostatnost, Každopádně, pokud se konflikt nepodaří vyřešit, je zde nebezpečí, že se komornější separatistické povstání muslimského jihu může rozrůst v největší separatistickou vzpouru v Asii.