Kurasi, není třeba Wintona k záchraně křesťanství, tomu totiž nic nehrozí

Benjamin Kuras opět sesmolil jeden ze svých otřesných článků, ve kterém islám usiluje o další holocaust, zatímco ovládá celý vět. Je to další trapná reminiscence do duše jednoho islamofoba a extrémisty v jedné osobě. Stále častěji mi tento pán připomíná fanatické Jezuity, kteří svého času taktéž se stejným zanícením kázali o pravosti jedné jediné víry na povrchu zemském. Vybraný Kurasův slovník nezapře myšlenkovou unii s klerofašistou Semínem. Křesťané jsou spolu se západní kulturou semíláni islámem, zatímco ta jediná víra je na vymření. Jak hodně moc je Benjamin Kuras vzdálený svými názory od největších islamistických fanatiků? Moc daleko to nebude. 

 

Jeden extrémismus možná s posvěcením prezidenta republiky získá zelenou, zatímco další extrémismus bude odsuzován. Spisovatel, dramatik a publicista. Těmito honosnými jmény se nazývá jeden extrémista. Dostane prostor na svém blogu na Aktuálně.cz. Je to se shodou okolností ten web, který umožňuje zřizování blogů jen pro ty osobnosti, které něco ve svém oboru dokázaly. Ptám se tedy, v čem je pan Benjamin Kuras natolik dobrý, že získal prominentní místo na zpravodajském serveru? Je to snad jeho rasistický, odporně islamofobní a protidemokratický kurz, kterým tento pán proplouvá mediálním světem českého internetu? Možná je to prohradní kurz nesnášenlivosti vůči multikulturalismu a všemu cizímu, jinačímu, evropskému.

Benjamin Kuras stejně jako mnoho hloupých lidí přeměňuje pokojné muslimy do role krvelačných bestií. Možná tímto postojem zakrývá pán s vousy svou neschopnost argumentace plné lží a nesmyslů. Instituty sloužící převážně k šíření ultrapravicových ideálů jsou v Kurasově pamfletu vydáváni za nositele jediné pravdy nemainstreamových informací. Zatímco ten hloupý svět přehlíží rasismus a ultrapravicové ideály, je tu milovaný The Gatestone Institute, který vše napraví a rozšíří mezi obyvatelstvo jedinou pravdu o ultrapravicových obrazech současného a snad i minulého světa.

Málokdo v Čechách bude vědět něco o ultrapavicových institutech, tak se tu na aktuálně.cz trošku navýší hodnota jinak do morku kostí prohnědlého institutu. Ultraliberálové Petra Macha, a snad i on sám osobně, vykvetou hrdostí na Kurasem a jeho demagogickým uměním,. Klerofašistický pohled na celou problematiku muslimů a nemuslimů je hlavním, doslova stěžejním prostředkem k ovládnutí čtenářovy mysli. Hlavním posláním The Gatestone Institute je tvorba protimuslimsky laděných materiálů. Takoví islamofobové jako například iDnesovští blogeři Král, Matějka a Polanecký musejí být z The Gatestone Institute doslova v sedmém nebi. Jejich každodenní pisálkovství je zhmotněné do jedné mezinárodně vyhlížející obálky nenávisti plné démonizace jedné skupiny obyvatel.

Klerofašistický pohled na muslimskou problematiku zůstává zachován v dalším uváděným pseudoinstitutem. Jako zastydlý extrémista na poli křesťanstva, uvádí Benjamin Kuras The Barnabas Fund. Je to další institut usilující o šíření islamofobie a islamofobních názorů. Na blogerské službě Aktuálně.cz má Kuras jedinečnou šanci šířit islamofobní názory. Barnabášův spolek klerofašistických a islamofobních nálad má ve jménu islamofobie vykládat jakýsi příběh o ohrožených křesťanech kdesi uprostřed syrské politiky. Autor sám zapomíná na spojenectví křesťanů s Alevity, kteří praktikují především prvky ší’i, islámské mystiky, buddhismu, křesťanství, gnosticismu i šamanismu. V Turecku nejsou například Alevité uznáni jako náboženská menšina a jsou tam řazeni do pozice muslimů. Pan autor dalekosáhlého traktátu ohýbá skutečnost za účelem navození atmosféry, ve které jsou křesťané utlačováni Assadem a nyní budou utlačováni opozicí. Jenže toto není v žádném případě pravda. Alevitský islám stojí na jiných principech než sunnitský, který spočívá především na tzv. pěti pilířích: 1 – vyznání víry v jediného Boha; 2 – pětkrát denně modlitba; 3 – půst o ramadánu; 4 – náboženská daň; 5 – pouť do Mekky. Pro Alevity není důležitá vnější forma, ale vnitřní podstata víry, proto se neřídí sunnitskými náboženskými předpisy. Alevité vyznávají trojici Bůh – Muhammad – Alí, která bývá přirovnávána ke křesťanské svaté trojici Bůh Otec – Bůh Syn – Duch Svatý.

V Kurasově článku je pominutý fakt, ve kterém Alevité, ale i Syrská společnost,  bez problému přijímají křesťany, kteří s Alevity souhlasí a dělají vše potřebné pro udržení místeček u prezidentské rodiny Assada.

Islám je opět v Kurasově pojetí nenávistným, který se pod vedením prezidenta chová ke všem stejně krutě. Pan autor v tomto ohledu působí jako totální neználek. Tak především proti křesťanům není v Sýrii podnikané žádné násilí. Žádné násilí podle médií dokonce na křesťany podnikané nebylo. Zhruba 11 % obyvatel Sýrie jsou Alevité vyznávající Ší’itský islám. V této jedenáctiprocentní menšině se nachází také současný prezident Assad se svou rodinou. Provládními loajalisty jsou právě  například Alevité, kteří se velmi často obávají toho, co bude, pokud Assad odejde z prezidentského postu. Alevité také zastávají velmi vysoké vojenské a vládní posty. Provládně smýšlejí také vysoko postavení Sunnité a křesťané žijící v Sýrii.

Totálnímu islamofobovi se nehodí do přesolené kaše írumilovný přístup islámu ke křesťanům, proto se ve svém článku snaží dělat z Assada toho, kdo šel také ve jménu islámu proti křesťanům. Je to lež jako věž. Křesťané jsou s Alevity především proto, že z tohoto svazku mají přístup k lepšímu zacházení, jednak proto, že mají přístup k lepšímu obchodu i lepším příjmům do křesťanských rozpočtů.

Kdyby totiž Kuras upozadil svou nenávist k islámu, musel by přiznat, že Alevité jsou muslimy, kteří nechají křesťany žít normální život.

Křesťané nebyli za Assadova režimu pronásledováni. Jaká je pravda o křesťanech v Iráku? Pravdou je, že se počet křesťanů v této zemi snížil z 5 % obyvatel Iráku v roce 1977 na dnešní 1 %. Známý odpůrce islámu, Benjamin Kuras, taktéž pominul jeden důležitý fakt. V Iráku jsou prováděny útoky na celé společenské spektrum obyvatel, tedy i na křesťany. Italský velvyslanec v Iráku, Gerardo Carante přislíbil této zemi půjčku ve výši půl miliardy euro. 10 % této půjčky bude taktéž použito na podporu iráckých křesťanů. Irácká vláda je proti násilí páchaném na křesťanech, bohužel bezpečnostní situace v zemi neumí zastavit z obecného hlediska jakékoli násilí extrémistů, kteří v Iráku operují. Křesťané jsou v Iráku pronásledováni extrémisty, nikoli obyčejnými Iráčany. To také Kuras jaksi pozapomněl během svého srdceryvného líčení uvést. Irácká vláda plánuje zahájení speciálních programů pro nejchudší křesťany. Dokonce se v iráckém městě Ankawa má stavět křesťanská univerzita.

Tohle všechno se v Kurasově traktátu neobjeví. Tam se po vzoru extrémismu musejí objevit křesťané jako tyranizovaná jednotka obyvatel. Irácká vláda dokonce plánuje zahájit renovace dříve poničených křesťanských památek. Že by islámští věřící opravovali křesťanské stavby? To je pro islamofoba neslýchané, proto o této skutečnosti raději pomlčí.

Benjamin Kuras v článku uvádí: ” Povstalecké jednotky, které ovládli džihádisté a alkajdisté, křesťany vyhánějí po tisících, město po městě a vesnici po vesnici, jak je obsazují. Barnabas Fund má nejen zprávy přímo z míst, kde se tragédie dějí, má i síť kontaktů, jimiž postiženým na místě pomáhá – díky (zatím) vstřícné politice Asadovy armády, pod jejíž ochranu křesťané prchají.”

Autor tohoto nesmyslu lže. Povstalecké jednoty nejsou džihádisté, nejsou to stoupenci Al-Kájdy. Docela se divím, že Benjamin Kuras má přehled o tom, kdo je povstalec. Zahraničnímu pozorovateli se může zdát vlna odporu v Sýrii vytvářená jako nějaký hierarchický skupinek. Ve skutečnosti podle světových médií tomu tak není. Často jedna skupina neví co dělá ta druhá. Nicméně čím více dochází k většímu násilí na obyvatelích, čím více světová média poukazují na syrské násilí, tím více syrských vojáků dezertuje a touží stát na straně povstalců. Mediálně jsou například známí vysocí vojenští činitelé, generálové přebíhající na druhou stranu pověstné barikády.

Existují také důkazy, podle kterých povstalci nutí přívržence Assada přiznávat své zběhnutí k opozici za pomoci mučení a trýznění. V několika případech údajně bylo při takovýchto vynucených doznáních několik lidí zabito. Již v dubnu 2011 docházelo ke zhoršení postavení Alevitů. Tito lidé se začali stěhovat z měst do vesnic, kde očekávají mnohem větší bezpečnost. Někteří Alevité se obávají msty ze strany Sunnitů, kteří by se mohli na Alevity dívat skrze prsty. Je zde poměrně velké nebezpečí, ve kterém se Alevité mohou stát obětí sektářských čistek usilujících o jakousi pokrevní mstu na prezidentské rodině, která je také stoupencem stejné minority. Mnoho Alevitů se tak raději sami zásobují zbraněmi na svou ochranu.

Benjamin Kuras ve svém článku vykresluje situaci, ve které by měli být křesťané speciálně vražděni. To je opět hloupost. Současná  sektářská válka je  namířena na všechny příznivce Assada bez ohledu náboženského nebo společenského postavení.  Se zhoršujícím se postavením Alevitů dochází teoreticky ke zhoršení situace všech proprezidentských skupin obyvatel. Nejedná se tedy o útok islámu na křesťany. Takové útoky jsou provázeny především na příznivce Assada, kterými křesťané byli a doposud jsou. Křesťanské napojení na Assadovu osobnost není pro křesťany v žádném případě rozsudkem smrti.

Syrská armáda mučí a zabijí povstalce. Povstalci zabíjí a mučí státní vojáky a sympatizanty s vojáky. Ano, toto by se nemělo dít. Navi Pillayová, vysoká komisařka Organizace spojených národů pro lidská práva poukazuje právě na možný pardon, který by syrský diktátor mohl dostat. Jediné místo, kde by měl Bašár Assad zůstat, je soud pro lidská práva. Assad se prokazatelně podílí na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti. Liga arabských států, dokonce i Kofi Annan, stále více poukazují na rostoucí sektářské násilí v Sýrii.

Benjamin Kuras se snaží bez kontextu popisovat utrpení křesťanů v muslimských krajích. Opět lže jako když se práší. Kuras účelově využívá čtenářovy neznalosti situace v Mali. Jak trapný, ubohý projev jednoho islamofoba. Křesťanství nehrozí zánik v Iráku, Afghánistánu, dokonce ani v  Egyptě“. Další země snad nemá cenu vůbec jmenovat. Zneužívání čtenářovy neznalosti je znát především v Kurasově líčení zániku křesťanství v Keni. Islám je v této africké zemičce přítomný hlavně při hranicích se Somálskem. V Keni se stále více množí teroristické útoky na katolické kostely. Je to především reakce somálských teroristů, kteří se na církevních stavbách mstí za keňské vměšování se do situace v sousedním Somálsku.  Příhraniční oblasti keňského venkova a dokonce i větší městečka mnohdy proto připomínají válečnou zónu, ve které teroristé zabíjejí civilní obyvatelstvo.

Islámské milice somálských hrdlořezů nemají se skutečným islámem nic společného. Jenom se jím zastřešují, aby mohly legalizovat a zidealizovat své počínání završené vraždami a rabováními.  Samotní kenští muslimové se od počínání al-Shabab distancují a nazývají tuto skupinku vrahů prostými teroristy s islámem nemajících nic společného. Nejvyšší rada keňských muslimů odmítá jakoukoli toleranci sektářského násilí na území Keni.

Násilí na křesťanech má na svědomí v Keni somálská teroristická skupinka Al-Shabab. Tato skupina teroristů používá v Somálsku na svém území islámské právo šaría, které taktéž nemá s islámem nic striktně společného. Převážná část jihu a středu Somálska je v držení al-Shabab. Africká unie podává důkazy také o tom, že al-Shabab obsadila část hlavního města Somálska. Tito teroristé se stále více zaměřují na partizánskou válku proti přítomným vojákům Africké unie.  Skupinka teroristů al-Shabab je pod vojenským tlakem na několika frontách. Od srpna minulého roku je také pod tlakem keňských ozbrojených sil.

Adan Wachu, šéf Nejvyšší rady keňských muslimů sdělil médiím závěr zasedání této rady. Útoky páchané v keňských příhraničních oblastech jsou teroristickými činy páchanými teroristy. Islám sám o sobě zakazuje zabíjení lidí. Každé takové počínání je touto vírou přísně vylučované. Opět islamofobové zneužijí všeobecného zmatku a poukáží na zhoubnost islámu, která v žádném případě neexistuje. Jak vidíte, samotní muslimové v Keni celou věc odmítají.

Muslimská mládež se v Keni rozhodla pro solidární čin. Všechny kostely nejen v Garisse, ale také na jiných příhraničních místech Keni, budou hlídané členy muslimské mládeže. Muslimové vědí, že jsou křesťané v příhraniční oblasti se Somálskem menšinou, kterou je nutné chránit. V oblasti totiž žijí většinou etničtí Somálci, kteří jsou zároveň muslimy. Je to projev solidarity islámu s křesťanskou vírou. Nejvyšší rada keňských muslimů si dala za cíl ochránit křesťany a jejich stavby v příhraničních oblastech se Somálskem za každou cenu.

Jak vidíte, v Keni jsou křesťané chráněni muslimskou mládeží. Opět zde neplatí Kurasovo vymyšlené tvrzení. Situace na Filipínách a Thajsku je opět zase jiná. Na Filipínách operují především maoističtí komunisté s jejich Komunistickou stranou Filipín, která má na svědomí na 50 000 lidských životů.

Povstání separatistů na jihu Thajska je naplánované. Je to důsledek vleklého boje jihothajských povstalců s centrální vládou, armádou, státními úředníky a policií. Jih Thajska, provincie Yala, Pattani a Narathiwat , jsou obývané většinou muslimskou komunitou. Tato část kdysi byla islámským sultanátem, který etnicky i nábožensky spíše patří do Malajsie.

V historii po prohrané válce Thajsko dnešní jihothajské území provincií Yala, Pattani a Narathiwat anektovalo ve svůj prospěch a v protivůli místního obyvatelstva ho začlenilo do svého královského převážně budhistického území. Sociálně ekonomické podmínky muslimského jihu byly mnohonásobně nižší, protože centrální správa zanedbávala a zanedbává v minulosti anektované území. Obyvatelé jihu mají také mnohonásobně nižší možosti vzdělání. Od prvopočátků anexe Thajskem došlo k činnostem různých islámských separatistů, kteří požadovali samostatnost.

Vleklé politicko-vojenské boje jsou v  navrženy tak, aby oslabily vládní kontrolu a legitimitu a zároveň aby zvýšily kontrolu povstalců nad územím. Za jihothajským povstáním a násilím stojí především separatistická skupina Barisan Revolusi Nasional-Coordinat, zkráceně uváděná jako BRN. Tito separatisté operují v regionu již od poloviny osmdesátých let minulého století, kdy většina separatistů, dokonce i mnoho komunistických separatistů( prováděli útoky z jihu Thajska do sousední Malajsie) složili zbraně. BRN tak byla jedinou skupinou, která zbraně nepoložila a za samostatnost bojovala stále dál. BRN používá extrémní nacionalismus zabalený jakoby islámem a vírou, i když praktiky BRN nemají s islámem nic společného.

To je ovšem klasická praktika, ve které jsou násilí a silný nacionalismus zabaleny do přijatelnějšího obalu, v tomto případě do islámu. Ostatně zabalování špíny a násilí, to dělají i politici v Evropě, když nacismus a rasismus, ultraliberalismus zabalí do partají s názvy jako například Svobodní občané, Právo a Spravedlnost atp.), nebo například kulturní šovinismus, či nacionalismus je zabalován do konzervativismu. Balení zlých úmyslů a ideologií do přetřených úhledných balíčků, to je prastará politická praxe jak oblbnout všechny méně a pokročile přemýšlející občany.

Povstalci z BRN se odkazují na násilnou thajskou okupaci na začátku dvacátého století. A zároveň tvrdí, že Siamské království, jak se Thajsko v minulosti nazývalo, také zničilo existenci bývalého islámského sultanátu. Oba tyto argumenty jsou používané k bojům proti centrální samosprávě. BRN je teroristická organizace přijímající praktiky jiných teroristů. Útočí na civilisty se stále větší a větší brutalitou.  BRN nemá s Al-Kájda nic společného, v mnohém však používá podobných praktik. Na jihu Thajska BRN mučí lidi, thajská armáda mučí a zabijí lidi. Smrt se nachází na obou stranách.

I přes to všechno bylo uzavřeno poměrně úspěšné příměří mezi muslimskými separatisty a thajskou vládou, které bylo v roce 2002 narušeno dnes již bývalým thajským premiérem Thaksinem, když nařídil policii na jihu vydávat zákazy vycházení a vyhlásil stanné právo ve snaze zlomit povstání jednou provždy. To vyvolalo vlnu násilí z dalšího separatistického hnutí Pattani United Liberation Organization(zkráceně PULO). Ti následně prováděli teroristické útoky na policejní stanice, civilisty a turistické cíle v Thajsku. Následně premiér Thaksin nařídil brutální zacházení na jihu, což opět znamenalo další porušování lidských práv na obou stranách.

Během voleb v roce 2005 Thaksin získal největší procento hlasů. Ale jižní provincie byli jediná, v níchž Thaksin naopak ztratil. Nově zvolená thajská premiérka Yingluck Shinawatra (zvolena do úřadu 5.8.2011), se snažila celou situaci řešit. Vyslovila svou touhu proměnit tři jižní provincie Yala, Pattani a Narathiwat do “zvláštní administrativní zóny,” které budou mít podobný status jako hlavní město Thajska, Bangkok. Kromě toho, se bývalý premiér Thaksin nedávno omluvil za svou násilnou politiku v televizním rozhovoru.

Separatističtí představitelé již dříve vyzývali pouze k nezávislosti na Thajsku. Násilný přístup Thaksina má za následek eskalaci povstání a jeho přelití do ostatních regionů. Nová premiérka Thajska, Yingluck Shinawatra , je obyvateli jižních částí vítána v celkem dobrém světle. V provincii Yalla ji muslimská většina přijímala s radostí a tleskala jí. Tedy i zde na jihu Thajska dochází k postupnému řešení celého napětí.  Opět je hloupost, že jsou křesťané vyvražďováni, když to v Thajsku není pravda.

Benjamin Kuras opět lže ve svém článku. Naschvál mlží o detailech jednotlivých problémů. Dělá z křesťanů ve jménu ultrapravicové politiky ohrožený druh. Jeho článek, se kterým dnes polemizuji, je ušitý jako na zakázku některé Kurasem milované partaje, za kterou kdysi kandidoval do eurovoleb.

SDÍLET