Ministr Heger svými zákony porušuje práva pacientů, zdravotní péče se stává nedostatkovým zbožím

Vláda Petra Nečase porušuje zákony pomocí nových zákonů, To je docela šibalské umění pana premiéra a jeho týmu. Na základě zákona se zruší povinnost pojišťoven jenom proto, aby se pan ministr Heger mohl kasat kolik peněz ušetřil na léčbu vážně nemocných pacientů. Na volně dostupné léky nemůžete z rozhodnutí pravicové vlády dostat recept. Co na tom, že existuje nějaký zákon § 11, odst.1, pís. e) zákona č.48/1997 Sb., který říká, že v každé lékové skupině musí být lék, který je plně hrazený pojišťovnou. To je pouhý detail, který zcela jistě nestojí ani za kousek vládní pozornosti.

Ministr Drábek vytvářel zákony odporující Ústavě České republiky, nyní ministr Heger vytváří další zákony odporující taktéž českým právním normám. Šmahem pravicového pera bylo vyřazeno na 150 léků. Tyto léky si každý z nás musí kupovat ze svého. Vážně nemocní trpící vysokým tlakem mají jistě z politického rozhodnutí neskonalou radost. Z vůle ministra Hegera, musí vydávat další nemalé finanční prostředky. Doplatky na ostatní léky se taktéž zvyšují. Koho zajímají nějací lidé s alergiemi. A co teprve spoluobčané s bolestmi, ti už se  rovnou mohou jít pást na nějakou zelenou louku. Možná jim místo chemie dopomůže ke zlepšení zdraví sluníčko a čerstvě posekaná travička. Naši zlatí politici myslí přeci jenom na dobro každého občana té středoevropské zemičky.

Odhodlanost pana ministra Hegera je doslova obdivuhodná. Jak sveřepě v televizi, rozhlase nebo v novinách hájí své politické odhodlání. Tady tato vláda je vládou rozpočtově zodpovědnou. Proto také dnes stranický kolega, ministr Drábek, oznámil svůj bohulibý záměr. Politikům a soudcům se budou zvyšovat další příjmy, zatímco klasický občan bude mít problémy s obstaráním si obyčejných léků na léčbu svých nemocí. Soudy se zabývají porušováním zákonů, zatímco Nečasovská vláda se formou svých vládních nařízení legálně dopouští porušování zákonů vycházející ze stejné Poslanecké sněmovny.

Ministerstvo jako zarytý puberťák tvrdí, že takové řešení zpřístupní zdravotní péči těm s vážnou chorobou. Jak říká s oblibou Boris Šťastný,  lidé musí být připraveni obětovat své kapičky proti rýmičce za léky pro nemocné s rakovinou. Co na tom, že ten samý Borisek ještě nedávno přísahal, že je proti zvyšování daní, i když tomuto zvyšování tleská. Mám takový dojem, že by se pan ministr Heger měl občas stavit u obyčejných občanů, aby zjistil, jak skutečně žijí lidé s vážnými chorobami. Například taková banalita, jakou je roztroušená skleroza, tam ti pacienti nemají přístup k lékům, protože jsou velmi drahé. Ti vážně nemocní najednou nemají přístup k léčbě. Kam se ztratily peníze z regulačních poplatků?

Lidé s onkologickými chorobami jsou na tom podobně. Primaři dostávali a snad i dostávají nařízení, kolik pacientů mohou léčit a kolik pacientů s rakovinou musí čekat jenom proto, že byli nadlimitními pacienty. Je tomu ještě celkem nedávno, co ministr Heger využíval § 11, odst.1, pís. e) zákona č.48/1997 Sb. ke své potřebě. Jako jednoduchou pomůcku fetišistů ministr Heger mával tímto zákonem těsně před sebou. Lidé nemusejí mít strach, že budou platit ještě mnohem více za léky, když existují podle zákona v každé řadě léků léky, které jsou předepisovatelné lékařem, a které nejsou s žádným doplatkem. Jak sami vidíme, ministr zdravotnictví si je vědom zákonem stanovené možnosti, přesto jako nějaký slepec ignoruje paragrafy a stanovuje další svoji vizi zákonů odporujících jiným zákonům.

Praxe vydávání léků však vypadá totálně jinak. Z veřejného zdravotního pojištění je hrazeno stále méně a méně léků. Nadále se také zvyšuje podíl pacientů na jednotlivých léčebných prostředcích. Například zdravotně postižení jsou nuceni přemýšlet, jestli mají zajít k doktorovi pro svůj lék, nebo jestli mají riskovat zhoršení svého zdravotního stavu. Další stovka navíc zruinuje rodinný rozpočet nemocného pacienta. Má si koupit jídlo, nebo léky? S tímto bojuje čím dál více zdravotně postižených spoluobčanů, důchodců a dalších nízko příjmových lidí.

Ministr Heger vydává zákony, aníž by si uvědomil ignorování práv občanů stanovené Ústavou České republiky. Jednotlivé vládní strany necítí v žádném případě empatii k občanům. Necítí dokonce ani empatii k vážně nemocným, kterým právě tyto zákony zhoršují přístup ke zdravotní péči. Alena Gajdůšková, 1. víceprezidentka Svazu pacientů ČR doporučuje všem pacientům, aby po svých lékařích vyžadovali předepisování léků, které jsou plně hrazeny zdravotní pojišťovnou. To je sice krásná rada, ale mnohdy neodpovídá skutečnostem. Další náhradní lék nemusí půdobit dobře, může naopak vyvolat řadu vedlejších účinků, nemusí léčit vůbec. V ten okamžik musí nastoupit žádost u zdravotní pojišťovny  s následným posouzením posudkového lékaře pojišťovny.

Lidé, kteří potřebují své léky, musejí v takovém případě čekat a čekat a čekat. Zatímco se jejich zdravotní stav bude razantně zhoršovat. Zdravotní péče má být dostupná všem občanům. Pomocí jednotlivých zákonů je zdravotní péče stále méně dostupnější.