Olympiáda v Londýně zrovnoprávňuje postavení žen ve společnosti

Olympijské hry v Londýně jsou v mnoha ohledech velmi výjimečné. Zejména přinášejí touhu po genderově vyváženém zastoupení sportovců. Díky nařízení z vyšších míst, muselo všech 204 států do svých výprav zařadit také ženy. To byl výtečný krok, který vítám. Ženy si zaslouží stejná práva a mezinárodní svět musí pomoci obhájit ženská práva třeba i v muslimských zemích, které na tento typ soutěží zakazovaly ženám jakoukoli účast. Dnešní olympijská klání tak proto nejsou jen o sportu, jsou také o morálním odkazu pro všechny obyvatele celé planety. Muži i ženy mají právo soutěžit na mezinárodních hrách. Sportovkyně ze Saúdské Arábie mají stejná práva ukázat své sportovní dovednosti jako jejich evropské kolegyně, 

Sport zvláště na mezinárodní úrovni musí ctít lidská práva, musí být oslavou všech kladných hodnot, které bezesporu k podobným akcím patří. Tyto olympijské hry si kladou ještě jednu velkou ambici. Již při svém vzniku, když se stavěly jednotlivé sportovní komplexy, byla brána v úvahu ekologie. Architekti jednotlivých sportovních areálů měli jasná zadání, podle kterých jejich výtvory musejí splňovat co nejvyšší ekologické standardy. Cílem autorů byly první zelené olympijské hry.

Musím se tak trošku potutelně usmívat. Jak se asi na tento sportovní svátek tváří hloupí islamofobové. Mají neustále ústa plná jejich nenávisti, pohádek o teroristických velbloudářích, kteří nejsou schopni čehokoli kladného, a teď tady máme olympiádu, za jejímž pozadí stojí dvě uslimské ženy. Zada Hadid a Saphina Sharif dokazují, jak moc jsou islámofobové ubohými nulami. Samozřejmě, muslimové jsou normální mírumilovní lidé nemající s terorismem nic společného. Jsou stejní jako vy, nebo já.

Zaha Hadid byla první britskou muslimkou, která coby stavební architektka vyhrála velmi prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu. Její získání je skutečně převelikou poctou, svou důležitostí se rovná Nobelově ceně. Hadid se také podílela mimo jiné na návrhu plaveckého stadionu London aquatics centre, ve kterém se odehrávají plavecká klání olympijských závodníků. Ten báječný plavecký stadion je dílem muslimky. Co na to říkají přitroublí ochránci hloupého rasismu oslavujícího duševní omezenost islamofobů? Vsadím se, že toto vůbec nevědí. Inu, není divu. Islamofobové společně s rasisty moc inteligence nikdy nenabrali.

Zaha Hadid není žádné architektonické béčko. Tato žena se podílela na 950 architektonických projektech a to rovnou ve 44 zemích světa.  Druhá muslimská žena, která se podílela na organizaci olympijských her v Londýně, byla Saphina Sarif. Sharif je stavební inženýrkou, byla zástupkyní projektového manažera olympijských her. Saphina Sarif také mimo jiné vystupovala v dokumentu BBC, který popisoval přípravu na londýnské sportovní klání. Hlavní prací Sarif bylo zajištění spolupráce mezi hlavními dodavateli jednotlivých staveb spjatých s olympiádou.

Já se vůbec tomu, že se na realizaci olympiády podíleli také muslimové, vůbec nedivím. Protože vím, že to jsou lidé jako všichni ostatní. To pouze omezenci z řad islamofobů uctívají kulturní šovinismus, se kterým nesahají nikomu ani po kotníky. Mezi muslimy jsou vědci, doktoři, architekti, spisovatelé, básníci, rolníci, obyčejní lidé. Tito všichni nemají s terorismem nic společného. To jen pár pošuků, stejných radikálů jako jsou islamofobové, ničí pohled na mírumilovné lidi. Inteligentní lidé nikdy nepodlehnou démonizaci jednoho etnika. Alespoň máme šanci vysledovat kdo všechno je neinteligentní pablb.

Londýnské hry se také shodují s Ramadánem. Ramadán je muslimský svatý měsíc, kdy věřící mají povinnost zdržet se od úsvitu do soumraku jídla a pití. Této povinnosti jsou zbaveni staří lidé a nemocní , kterým by taková povinnost mohla přivodit zdravotní potíže. Tato náhoda shody s islámským svátkem nádherně dokresluje genderovou podmínku. Je to vůbec poprvé, co se olympiády účastní dvě sportovkyně v barvách Saúdské Arábie. Místní sportovní organizace v Saúdské Arábii nechtěly poslechnout nařízení podané z mezinárodního olympijského výboru, a tak samotný saúdský král nařídil všem sportovním organizacím království vyslat ženy na olympiádu.

Tyto dvě saúdskoarabské sportovkyně budou vzorem pro všechny saúdské dívky. Saláfistický režim v rozporu s islámem uzurpuje ženy.  Wahhábismus je důkazem co se stane, když se islám zneužije ve jménu politiky. Nikde jinde v arabských zemích nejsou ženy tak perzekuovány, tak jako v Saúdské Arábii. Ale už i v této zemi dochází k protestům žen, které se bijí za svá práva. Existuje spousta dívek, které si rády hrají sporty v Saúdské Arábii. Bohužel wahhábistická náboženská policie neumožňuje těmto ženám sport provozovat v dostatečné míře.

Saúdská Arábie je zemí, kde je uplatňovaný rasismus. Ostatní muslimové nejsou podle wahhábistů muslimové, ale ubozí podlidé. Wahhábisté používají stejný kulturní šovinismus, jaký používají islamofobové.

Naléhání Mezinárodního olympijského výboru na účast žen je výtečným nástrojem, který pomůže k ochraně lidských práv. Ono by se mohlo zdát, že arabské státy nevysílají své ženy do sportovních akcí, tak jsou tam ženy perzekuovány. Jenže ono tomu všude tak není. Média se soustřeďují na extrém Saúdů, aníž by se média ohlédla za ostatními důvody. Některé mezinárodní sportovní asociace nepřijímají sportovkyně oblečené do sportovních verzí hidžábů. Proto dochází k vyřazování žen z daného sportu. Toto vyřazení je učiněno na záladě rozhodnutí mezinárodních organizací, nikoli na základě rozhodnutí jednotlivé muslimské země. Politika se dotýká míst, kde by neměla vůbec co dělat.

Některé sporty tvrdí, že ženy oblečené do tradičních oblečení nemohou řádně vykonávat daný sport. Viz třeba box, kde představitelé mezinárodní boxerské asociace říkají, že šátek zarývající obličej boxérky znemožňuje takové ženě vykonávat box. Je zde politizace tradičních oděvů.

Z obou žen představující na olympiádě Saúdskou Arábii, je například  Sarah Attar  vlastně Američanka, která má dvojí občanství, protože její otec pochází ze Saúdská Arábie. Druhá žena v saúdském týmu, Rahimi, představuje vzdor vůči přísně vykládaným pseunáboženským tradicím a genderovým stereotypům uplatňovaným v Saúdské Arábii. 

Brunej a Katar taktéž do olympiády vysílá 5 žen. Jejich účast je také historickým milníkem. Spojené arabské emiráty a Írán nominují ženy dokonce do pozice atletek ve vzpírání a stolním tenise. Pákistán bude mít ženy na pozici plavce a běžce. V boxu žen dokonce Afghanistán poprvé vyšle do ringu ženu. Sadaf Rahimi bude první afghánskou ženou na pozici boxera. Alžírsko a Turecko posílá do olympijského klání ženský volejbalový tým, takže dva z dvanácti týmů ve volejbalu nárok budou volejbalisté z muslimské země. Egypt vysílá do olympiády na 44 žen. To je největší delegace žen, jakou kdy tato země na olympiádu vyslala. Palestina posílá na olympiádu dvě ženy.

Letní olympijské hry v Londýně jsou dobrou nadějí pro mladé muslimské ženy. Jednotlivé asociace sportů mohou přehodnotit pod olympijským tlakem svá pravidla a konečně budou moci tolerovat arabské tradiční oblečení. Každopádně povinnost ženských sportovkyň, je dobrým nástrojem k prosazování lidských práv.