Politický cirkus trapných relací, o tom je především dnešní Sněmovna

Čeští poslanci jsou zvláštním kmenem používajícím vlastní jazyk, náboženství i zvyky. V tomto kulturním společenství jsou policisté démony kriminalizující nejvyšší guru božského Olympu. Vyvolený národ, vyvolený kmen uprostřed bohem zapomenuté krajiny, je nyní vláčen z olympských vršků tam dolů mezi spodinu podřadných bytostí. Jeden taneček následuje druhý, aby ostatní věřící mohli obdivovat své idoly. 

Jaroslav Foldyna jako správný levičák zkrytizuje sví kolegy, možná si vzpomene na svou roli během rasových nepokojů na severu Čech. Jeho dokonalý proslov na severočeském náměstí byl doslova nezapomenutelný. Pan božský tenkrát zcela jistě nevyvyšoval rasismus, byla to jen politická pošetilost dnešních dnů. Přáce démonů zcela jasně znamená kriminalizaci politiků. Co kdyby přišlo mnohem později na vás další. Dnes je to Parkanová, příště to může být kdokoli. Policisté zparchantěli, když si dovolili sáhnout na pány a dámy božské. To také naznačuje pan Foldyna, ten odhodlaný boxer, tolikrát povyšující existenci Srbska nad ostatní národy Balkánu.

Co si lidé o politicích pomyslí? Členové vlády zpochybňují soudní a zákonodárnou moc, zatímco levice před týdny dělala to samé. Ale na to už se dávno zapomnělo. Všichni členové tohoto nového kmene žijí ve svém vlastním časoprostoru, ve kterém platí jiné fyzikální pravidla. Čas a události zanikají se západem a východem slunce. Je vidět, že ti naši kmenoví zástupci milují staré české filmy. Najednou v Humlovském podání zazní hujerovské úvahy o hujerovském přístupu k imunitě. Sám kdysi nevydaný, nyní hovoří o vydávání jiných. Možná kdyby pan poslanec Huml řešil svůj problém nyní, nemusel by se vymlouvat před národem, že on chtěl, zatímco ti zlí členové imunitního výboru rozhodli o jeho nevydání.

Takový Polčák na jednu stran odmítá vydat Parkanovou, zato si rád popláče nad svým hlasováním proti vydání Humla. Ano, nyní opět stejný politik nevydá svého kolegu. Milovaný poslanec dnes rozhodne stejně. Odmítne vydat Parkanovou, možná kvůli tomu, aby si mohl srdcervoucně zaplakat během dalšího zasedání Sněmovny. Amatérští politici, amatérského střihu si hrají na detektivy a ochránce demokracie. Nejdřív politici jednají v imunitním výboru, abychom si v další prázdninový den vyslechli dojemné příběhy o jedné figurce ovládané jinými ručičkami. Nezlomný Paroubek trousí nekonečné pravdy nad nekonečným projednáváním. Tak se mi trošku zdá, že tady všichni zapomněli na jeden fakt. Figurka, nefigurka, to je v tuto chvíli naprosto zbytečná teorie.

O vině nebo nevině rozhodují jiní, než Paroubek, Kalousek nebo jiný politický soukmenovník. Ministr má být podle poslance Chaloupky odborníkem. Tak mě napadá, on někdy ministr opravdu odborníkem byl? Odjakživa je ministr politickou loutkou plnící vůli svých náměstků. Náměstci jsou taktéž mnohdy z jiných politických stran. Ano, praxe politických věšáků má z právního hlediska zodpovědnost zav svůj resort, a to dokonce i tehdy, když vše zbaběle přehazuje na své náměstky. Jednání paní poslankyně Parkanové není zrovna košér. Když je nevinná, tak proč sama nepožádá o vydání?

Ano, policie možná chce chytit Al Caponeho na pokutě za parkování. Ale i tento policejní postup se počítá. Ti co stojí v roli mafiánského zloducha, ti se nyní zuřivě brání právě proto, že by policie skrze Parkanovou získala cestu k dalším viníkům. I na toto se zapomíná. Všichni, a to jak z levice, tak z pravice, zapomněli na tohle všechno. Je tu všeobecná vina předražení  vojenské zakázky, ve které má John stoprocentní pravdu, a je tu osobní provinění, ve kterém je zcela odlišná odpověď. Úkolem našich tučňáků není posuzování odpovědí a věrohodnosti politických rozhodnutí.

Paroubkovo chválení a pochvaly na stranu Kalouska, to je snad trapný, naprosto ubohý výkřik do tmy. Možná z ironického pohledu pilchnerovské romantiky, je nádherné, když se šéf takto zastane své kolegyně. Jenže to pozadí onoho zastání se, trošku smrdí jako prohnilá ryba. Poslanecká sněmovna není kostnický koncil, dokonce není ani jakobínským konventem. Proto opět pan Sobotka z ČSSD horuje za zrušení poslanecké imunity. Skupinky věřících v oranžovou víru doslova plesají nad předsednickými slovy. Prastarý fetiš poslanecké imunity je přetřásán především před budoucími voliči. Listopadové dny se blíží, a tak ta krásná ČSSD opět hájí slovní masturbace na téma škodlivosti imunity. Ten hloupý národ si stejně nevzpomene na to, že návrhy omezující imuitu, nyly právě politiky jak z levice, tak z pravice hozeny k ledu.

Zatímco je poslanecká imunita doživotní, ministr Kalousek tvrdí přesný opak. Ve světě jeho kruhů je imunita pouze na dobu poslaneckého mandátu. Proto možná ve světle jeho kruhů platí jiná pravidla, podle kterých je jakékoli Kalouskovo chování správné a naprosto dokonalé. Pokud bude Parkanová vydaná, může být imunita zrušena, takto vesele šprýmuje pan Kalousek. Sám dokonce navrhne zrušení imunity. Je to přeci opět jeho partaj, která před volbami horovala za zrušení politického nadlidství. Celé horování tak vzdáleně připomíná dětské nadšení nad darovanou hračkou. První týden si děti pohrají, aby poté na všechno zapomněli. Přesně takto jednají politici jak levice, tak z pravice.

Jednání je natolik dramatické, Kalousek s třesoucíma se rukama žádá kolegu Drábka o trochu vody. Možná si sám ministr uvědomuje, že tady možná ani tak nejde o Parkanovou, ale že jde především o Kalouska samotného společně s Omnipolem jeho velmi blízkého přítele. V sázce je mnoho. Pokud vydají Parkanovou, je první na odstřel právě ten velký nečasovský guru. Politik s estébáckými praktikami popisuje policisty jako velké estébáky. Tak nějak pan Kalousek zapomněl na to, že v případě Parkanové není jen policajt, ale i další lidé ze státního zastupitelství. Kalousek tak jako vždy mlží a lže v případě Parkanové.

Parkanová samotná se zachovala tak jak všichni čekali. Ona nic neudělala, ona nevěděla, ona je naprosto andělskou bytostí bez jakékoli politické zodpovědnosti. Proč by také měla být, je tu Kalousek, její guru, její rádce a nyní možná pan zachránce. Aby ministr zahrál roli bílého koně, to je v našem regionu trošku neobvyklé. Tedy neobvyklé ve světle policejních vyšetřování. Určitě bílých koníků je mnohem víc.

Jak celý cirkus dnes skončí? Letouny Casa byly použity hned dvakrát. Jednou když převážely koně do Mongolska a podruhé dnes, když přivezli pětici nemocných z Libye. Proto přeci nemusíme přemýšlet o okradení republiky. Není tohle všechno trapné vystoupení trapných politiků ztrapňující celou Českou republiku.

SDÍLET