Za co platí zdravotně postižení a vážně nemocní nemocniční poplatky?

Zaplať stovku denně a můžeš se vyvalovat na nemocničních lůžkách. Toto přesně vzkazuje asociálně naladěný Heger všem spoluobčanům. To se týká všech, ne jen zdravotně postižených a vážně nemocných. Je to další nečasovský regulační krok, který ve skutečnosti nic nereguluje. Dělá ze zdravotní péče v rozporu s Ústavou ČR nedostupný prostředek. Stále více lidí se zdravotním postižením podepisuje reverzy z nemocnic. Ti lidé jsou nemocní, raději riskují své zdraví jen proto, aby sami sebe neuvrhli do bludného kruhu dlužníků. Nemocnice , dokonce i lázeňská péče, to všechno se stává nástrojem ekonomického ničení dlouhodobě a vážně nemocných. 

Neoliberální hlupáčci nevidí ve stovce za den nějaký problém. Je stále více lidí, kteří věří ve správnost nemocničních poplatků. Dokonce oranžová levice již do světa médií vyslala zvěsti o jejich úpravách ve věci pobytových poplatků. Levice nevidí v nemocničních taxách v principu nic špatného. Jen je omezí na třicet dnů a sníží je možná o 40 korun. Jo to mě uklidňuje. Ta levice je tak citlivá. jak to hřeje u srdíčka ten zájem o zdravotně postižené a vážně nemocné.

Levice se stejně jako podivná pravice nezřekla možností rýžování finančních prostředků z těch, kteří zdravotní systém využívají nejčastěji. Jak je to bohulibé a humánní. Většina veřejnosti se radostí zjančí z levicové snahy o nápravu Nečasových chyb, tak se nic neděje. Stačí udělat kosmetické úpravy s odvoláním na zahraničí. Vždyť ten politik co kdysi zneužil pět milionů poslaneckých náhrad musí říkat pravdu a nic než pravdu. Političtí patolízalové dostanou návnadu, do které se zakousnou, zatímco všichni ostatní musejí držet ústa a krok v nastalé situaci, ve které vítězí opět lži a hlouposti politických sluhů zájmových uskupení.

Zatímco většina nemocnic ani neví jak se chovat k lidem se zdravotním postižením, jsou ti stejní postižení nuceni k placení nějakého nedostupného servisu. Zdravotní sestry si mnohdy ulehčují práci v nemocnicích tím, že snižují důstojnost každého zdravotně postiženého. Jeho vozík překáží uklízečkám, dokonce i doktoři se sestrami se na tuto pomůcku dívají skrze prsty, a tak je často vozík uklizen do nejbližšího kumbálu. Nejenže s tímto postupem špitál porušuje lidská práva, ale navíc znemožňuje takovému pacientovi být samostatný. Ono je vždy  nejlepší strčit takovému pacientovi pleny nebo mobilní toaletu. Osobně nechápu, v čem zdravotní personál vidí ulehčení v plenách. Člověk je poté několik hodin, někdy i dnů  ve svých výkalech. Vznikají další opruzeniny, ale to zdravotní personál nezajímá.

Tento přístup ke zdravotně postiženým není ničím zvláštním. Zdravotně postižení poté musejí být hodně průbojnými, aby si vůbec ochránili svá práva. Každý má právo být samostatným. Často se také stává, že se z bezbariérových toalet zřizují kumbály pro uklízečky. Do špitálů tak často nejezdí vozíčkáři, tak poč bychom nevyužili jednoho místečka k provozním účelům, že? Bohužel i takových případů je v republice víc než dost. Proto se takovému člověku vezme vozík, aby sestry neměly více práce. Porušováním lidských práv se supluje nedostatek zdravotnického personálu? I takto vypadá zdravotní péče v České republice.

Nedostatek personálu je také příčinou v zanedbání zdravotní péče, kdy je často nepohybujícím se pacientům způsobován výskyt dalších velmi bolestivých proleženin. Pacient se nechá nahý po koupeli několik minut, nebo dokonce hodin na posteli, i když několikrát žádal o oblečení. I takováto razantní a velmi krutá porušování práv, ponižování a nedůstojné zacházení je dosti rozšířené v českých nemocnicích. Tady uprostřed Evropy platí pravidlo, podle kterého dostanete co nejméně péče, pokud budete co nejméně pohyblivý. Proto je také Česká republika na evropské špici ve výskytu proleženin a dehydratace pacientů. Pacientovi neschopnému se sám najíst je často jídlo doneseno k lůžku, je položené vedle pacienta a tím veškerá péče končí. Po několika minutách je jídlo odneseno. Nikdo se nestará, jestli se pacient najedl. V relativně bohaté společnosti tak v nemocnicích lidé umírají na podvýživu.

Nedostatek zdravotnického personálu, kdy na celé oddělení je jedna nebo dvě sestry, tak ohrožuje na životech ty pacienty, kteří potřebují intenzivnější péči. Dlouhé jezení, to všechno způsobuje smrt z vyhladovění. Pacientovi se vrznou dvě, tři lžíce oběda, potom sestřička odejde a na pacienta zapomene. Ten není schopný se sám najíst, a tak opět trpí podvýživou. Protože do jeho pokoje přijde zdravotní sestra dvakrát, třikrát za den, je takový pacient také silně dehydrovaný. Tohle všechno zažívají ti nejvíce nemocní v českých nemocnicích. Za tohle všechno je vybírána ta stovka.

Za tohle všechno by levičáci vybírali 60 korun. Oni přeci jsou velkými lidumily. Kvůli šedesáti korunám lidé zcela jistě nebudou podepisovat propustky z nemocnic. Zdravotní péče o nemohoucí, o zdravotně postižené, je stále horší. Vedle toho se zhoršuje taktéž péče o důchodce. Politici si hrají na svém písečku, přitom znepřístupňují zdravotní péči. Tato zdravotní péče se také stále více zhoršuje. Lékařské postupy léčby se možná zdokonalují a jsou na světové úrovni. Samotná péče, jakýsi servis o pacienta, ten se vinou špatných politických a manažerských rozhodnutí stále více zhoršuje.