Zvyšování cen potravin vytváří další potravinové krize

Čeká svět další potravinová krize? Největší světoví producenti pšenice a kukuřice byli postiženi enormími suchy. Vrtochy počasí a následná politika USA a Ruska zvýšili ceny potravin na celém světě. Jsou to zejména rozvojové státy, které na potravinové krize doplácejí co nejvíce. Zatímco se cena potravin zvyšuje v Evropě s menší razancí, stejné zvýšení cen vyrábí další děti trpící ukrutným hladomorem. Rusko v zájmu ochrany svých potravinových zdrojů zakáže vývoz pšenice do ostatních zemí. Rok 2010 tak nastartoval další světový koloběh, který se velmi těžko zastavuje. 

Horké počasí má vliv na zemědělství v Jižní Americe, Kazachstánu, Rusku i Číně. Horoucí slunce spaluje zásoby potravin, zatímco český prezident na všemožných kongresech vypráví svůj nekonečný příběh o modré, nikoli zelené planetě. Za poslední dva týdny tak ceny pšenice a kukuřice téměř skokově vyrůstají výš a výš. Média cifry burzovních spekulantů ignorují a vesele oznamují skvělé informace o celosvětovém poklesu potravin. Média v tomto hrají prazvláštní úlohu. Proč jsou médii ignorované skutečnosti? Odborníci ze Světového potravinového fondu vyjadřují své obavy.

Základní složky potravin jako jsou pšenice nebo kukuřice by podle odborníků ze Světového potravinového programu nemusely být dostupné pro ty nejchudší. Zvyšující se ceny těchto komodit navíc mohou zabraňovat humanitárním organizacím v produkci těchto složek potravin do krizových, často také válečných oblastí světa. Americké ministerstvo zemědělství překvapilo svými předpověďmi. Ukázalo se, že americké zemědělství zažije ještě menší produkci kukuřice, než tomu bylo v minulých letech. Přesto je mnoho kukuřice zneužíváno v biopalivech. Produkce obilovin se z globálního hlediska snižuje, zatímco se zvyšuje nejapný trend zvyšování výroby biopaliv.

Kukuřice a sojové boby se obchodují celosvětově také jako krmivo pro hospodářská zvířata. V globálním ohledu jsou sojové boby nahrazované pšenicí, a tak neustále dochází k jejímu umělému zvyšování cen. Zvyšování cen těchto komodit má za následek zvýšení cen dalších přidružených složek potravin. Vedle ceny kukuřice a sojových bobů tak dochází také ke zvyšování cen rýže a pšenice. V globálním světě potravin dochází při ovlivnění bodu A také ovlivnění bodů B a C. Na to je dobré zejména při sledování zpráv myslet. Tyto všechny potraviny jsou základními složkami světové výživy.

Přitom například ceny kukuřice a sojových bobů ovlivňuje Čína, která á dostatek finančních rezerv. Navíc Čína může Čína ovlivnit cenu těchto dvou komodit formou státní kontroly. Ceny kukuřice a sóji jsou v Číně vytvářené podle stranických přání soudruhů. Podobná státní regulace v potravinovém průmyslu je těžko proveditelná například v Egyptě, Filipínách nebo ostatních afrických zemích. Rapidní zvýšení cen potravin je například v Mexiku, Jihoafrické republice, severní Africe.

Představitelé Světového potravinového programu zažívají celkem oprávněné obavy. Jak v následných letech poskytnou potravinovou pomoc těm nejchudším a nejpotřebnějším? Světový potravinový program neposkytuje nejchudším jen syrové produkty jako jsou pšenice, kukuřice, sója a rýže. Dětem nalézajícím se například v oblastech Sahelu distribuuje Světový potravinový fond speciální směsi vitamínových potravinových produktů, podobné speciální směsi potravin dostávají například těhotné matky žijící ve válečných oblastech. Již nyní v těchto dnech potřebuje Světový potravinový program více a více finančních prostředků na nákup potravin. Desetiprocentní navýšení cen základních potravin znamená pro Světový potravinový program dalších 200 milionů dolarů navíc.

Zvyšující se cena potravin zároveň znamená zvyšující se počet hladem trpících lidí. Před lidmi z mezinárodních organizací tak stojí jeden velmi vážný problém. K tomu, aby mohli zajistit potraviny pro ty nejchudší, budou muset například lidé ze Světového potravinového fondu daleko více schánět finance a daleko větší podporu pro pomoc nejchudším. Což ve svém důsledku také znamená menší dostupnost potravinové pomoci pro ohrožené oblasti. Z věci přirozené logiky lze očekávat, že se taktéž vytvoří díky zvyšujíím se cenám potravin a vrtochům počasí další nové ohrožené oblasti. Bude tedy mít zvýšení cen potravin vliv na vzniku nových potravinových krizí? Nejspíš ano. A bude dostatek prostředků pro pokrytí těchto globálních potřeb? Poměrně vysoká cena obilovin je nejvíce vidět například na Afghanistánu, kde podle statistik Světového potravinového programu dochází ke zvýšení cen obilovin o 35 %. Stále více Afghánců je závislých na darech dárcovských krajin, které se mnohdy nedostávají k těm, kteří je potřebují ke svému živobytí.

Přes veškeré potíže v Afghanistánu nesmíme zapomenout na přemrštěný  počet Afghánců trpících chronickou podvýživou. Víc než polovina všech dětí v Afghánistánu do pěti let věku mají velmi zakrslý vzrůst. Současná produkce základních potravin je závislá na několika zemích světa, což je velmi nebezpečné. Stačí jedna přírodní pohroma a cena potravin se zvýší nad únosné limity. Svět je například v produkci kukuřice závislý na USA. Vysoká produkce pšenice je například také v Uzbekistánu a Kazachstánu. Nedostatek dešťů zavinil také nedostatek obilovin v Rusku, Číně a Kazachstánu.

Zemědělská sezóna v USA začala s vysokými cíli počítajícími především s kvalitním počasím. Zemědělci zasadili více než 39 milionů hektarů kukuřice, což je zhruba o 5 % více než v roce 2011. Amerika osela v tomto roce vůbec nejvyšší výměru kukuřice za posledních 75 let. Stejně tak Američané jednali u sóji. Bohužel špatné počasí, nedostatek srážek měl za následek mnohonásobně nižší produkci těchto složek potravin. 50 % všech zasetých  plodin tak skončilo v nenávratnu historie.

Zeměkoule se otepluje. Není pravda to, co neustále říká amatérský ekolog Václav Klaus. Umělé zvyšování emisí skleníkových plynů v atmosféře se podílejí na zvyšujícím se nárůstu teplot. Kromě teplot jsou ovlivňovány také srážky, kterých je stále méně a méně. Prvních šest měsíců tohoto roku jsou nejteplejšími obdobími v severní Americe. Jižní Karolina a Georgia zažívá největší období veder, kdy teplota neklesne pod 45 stupňů Celsia.  Potravinová krize se například nachází v Gambii, Lesothu, Burkině Faso, Sahelu, Malawi, Súdánu. Těch oblastí je mnohem víc a nenalézají se pouze na africkém kontinentu. Jistý druh potravinové krize zažívá také Indonésie, Nepál, Indie, Pákistán, Čína a řada dalších.